Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

42

Ještě před tím než začnete číst, připravte si na YT písničku Skinny Love od Birdy a pusťte si ji těsně před Seleniným pohledem! Byla bych ráda, kdybyste to udělali, takže pokud to čtete třeba na mobilu a nemáte ji stáhnutou, počkejte až se dostanete třeba k PC, anebo si jednoduše najeďte na net :).. Děkuju ♥

 

Z pohledu Justina:

„Takže co jí řekneme?” naléhala Taylor, zatímco jsem otevíral branku. „Pravdu,” vydechl jsem a zamyšleně se poškrábal na zátylku. Žádná výmluva mě nenapadá a navíc na tom stejně nezáleží. Jonas je ve městě a i když jsem nečekal, že se ukáže tak brzy, bylo nemožné zabránit mu, aby se s ní setkal. „Pravdu?” Taylor se ke mně nevěřícně otočila a pozadu kráčela po kamenné cestě k domu Sel. „Takže jí normálně řekneme, že jsem to byla já, kdo tu kabelku vzal?”

„Udělala jsi dobře, tak o tom přestaň diskutovat,” promluvil Alfredo, na což jsem kývl hlavou. „Fredo má pravdu a navíc si myslím, že má teď na práci důležitější věci než-” zastavil jsem se, díky čemuž do mě Fredo naboural. Ukazováčkem jsem jim naznačil, aby byli ticho a opatrně přitisknul jedno ucho ke dveřím, za kterými se ozýval něčí křik.

„...A nesnáším se za to!” bylo mi jasný, že tohle nebyla celá věta, která vyšla ze Seleniných úst, ale začátek jsem bohužel neslyšel, protože už tak bylo dost složitý nějaká slova rozeznat. Jediný v co jsem doufal bylo, že tam uvnitř není Jonas. Tohle je přesně ten důvod, proč jsem chtěl, aby zůstala u mě doma. Nechci ji odtrhnout od světa a čekat, až ten grázl vypadne z města, ale i tak se nedokážu smířit s myšlenkou, že je s ní o samotě. Prostě mu nevěřím.

Lehce jsem stiskl zvonek u dveří a netrpělivě podupával nohou o zem. Nejspíš to v tom řevu nešlo slyšet, čemuž se ani moc nedivím. Alfredo ho opět zmáčkl a následně zavolal Selenino jméno. Nikdo neotvíral a Taylor po mně hodila vystrašený pohled. „Seleno, otevři!” zakřičela hlasitě, ale pořád nic.

Nedokázal jsem to vydržet a ramenem narazil do dveří, které se hned na první pokus otevřely. Neměl jsem ani čas zkontrolovat jestli jsem je nevyrazil úplně a běžel směrem, odkud se ozývaly hlasy.

Mluvil jsem na Sel a snažil se k ní přistoupit, ale ona jen couvla o kousek dál a celou silou si rvala vlasy. „Co jsi udělal?!” otočil jsem se k Jonasovi, který od ní ustoupil a díval se na ni stejně vyděšeným pohledem jako my ostatní. „Nic!” řekl s vážným hlasem a bylo na něm opravdu vidět, že je z toho vedle. „Jenom jsem se jí ptal na Toma!”

Při jeho slovech sebou Tay trhla, jako by se dostala do nějakého transu. Dokážu si představit, co se jí právě honí v hlavě. „Taylor, nemysli na to,” Alfredo lehce stiskl její rameno. Nesmí se vracet k něčemu, co je pro nás uzavřená kapitola. Stačí, že do toho znovu spadla Selena, nepotřebujeme dalšího člověka, který se tu složí.

„Co se to s ní sakra děje?!” vyhrnul Jonas a oči upřel na Sel, která se zoufale snažila dostat z náhlé a nezastavitelné bolesti. Obě ruce zabořila do vlasů a silně za ně potáhla, čímž se snažila nahradit psychickou bolest fyzickou. Proč to musí být vždycky ona, kdo skončí na kolenou? To už si toho nevytrpěla dost? Mým cílem bylo učinit ji šťastnou a ochránit ji před vším špatným, tak jak jsem mohl selhat? „Bolest, kterou si prošla po Tomově smrti,” zašeptala Taylor roztřeseným hlasem. „Je zpátky,”

„No tak, Bieber! Dělej něco!” nařídil mi Jonas a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Nerad to přiznávám, ale ten bastard má pravdu. I přes to, že nás od sebe Selena odstrkuje ji musíme pomoct. Musí s tím bojovat a postavit se tomu, stejně tak i pravdě. Už jednou to udělala, musí to zvládnout znovu.