Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

79

Z pohledu Justina:

Znovu mě zlomila. Myslel jsem, že už se nemůžu cítit hůř, ale spletl jsem se. Překvapilo mě, jak daleko až dokázala zajít, ale mnohem víc mě mate to, že jí to nezazlívám. Chtěla volnost a já jsem jí nedokázal vyhovět. Bolí mě pomyšlení na to, že jsem ji dohnal k útěku.

Dokonce i po všech těch týdnech, které jsem strávil bez ní, jsem stál na nohou. Nějaká malinkatá část mě pořád doufala, že ji mé písně dokáží obměkčit. Vkládal jsem do psaní a nahrávání tolik pocitů a emocí, jako nikdy předtím. Ale teď bych nejraději roztrhal všechny texty nebo se zahrabal někam hluboko pod zem.

Díval jsem se na prstýnek, který mi ležel na dlani a díky osvětlení se zářivě třpytil. Je tohle Sbohem? Znamená to, že už nemůžeme být ani přátelé, jak předtím tvrdila? Nikdy nedokážu pochopit, jak může chtít zahodit všechno, co máme. Nejsem kretén a vím, že to, co ke mně cítila, nevyprchalo jen tak ze dne na den.

Stále jsem stál na pódiu a ani jsem si neuvědomil, že mi po líci stékají slzy. Stírajíc je hřbetem ruky jsem zvedl hlavu. Někteří lidé kolem mě obdarovávali soucitnými pohledy, jiní si mezi sebou čile šuškali. Cítil jsem se zesměšněně. Ačkoliv bych to nepřirovnal k veřejnému ponížení, všichni teď věděli, jak to mezi námi skutečně je.

Možná je to lepší, protože mě alespoň nečeká žádné vysvětlování. Nebudu muset odpovídat na stupidní otázky novinářů, protože tohle jim bohatě bude stačit. Mají show do večerních zpráv a horké novinky do všech televizních stanic.

Vystartoval jsem pryč z pódia a za malý moment se ocitl v zákulisí, kde postávala Taylor. „J-já...," vyjeveně začala koktat, ale zastavil jsem ji pouhým zvednutím ruky. „Nic neříkej." Nechtěl jsem poslouchat, jak je jí to líto.

Obešel jsem ji a zatímco se moderátor opět chopil slova, do zákulisí přispěchal Alfredo. Měl jsem v úmyslu odejít, ale nakonec jsem se nahněvaně otočil na patě.

„Věděli jste to," uvědomil jsem si, že Selenin odchod byl předem naplánovaný, jen já jsem byl ten, kdo se to musel dovědět jako poslední. „Věděli jste, co se chystá udělat!" opakovaně jsem je obvinil.

„Řekla nám jen o svém odchodu, ale nevěděli jsme, že z toho udělá show!" bránil se Alfredo, zatímco Taylor horlivě kývala hlavou na souhlas. „Chtěla ti to říct, ale nevyslechl si ji," její tón hlasu zněl poměrně naštvaně, jako by chtěla povědět „Kdybys nebyl kretén, tak by se tohle ani nemuselo stát."

A měla pravdu. Selena za mnou nedávno přišla do studia a já jsem ji bezdůvodně přiměl k odchodu. Vůbec to nemuselo skončit takhle, třeba bych jí to rozmluvil. Jsem pitomec.

„Teď už na tom stejně nezáleží," potřásl jsem hlavou, ignorujíc jejich skleslé obličeje. „Celou tu dobu mě na nohou držela jen falešná naděje. Hloupě jsem doufal, že bych to možná dokázal spravit," se slzami v očích jsem pokrčil rameny. „Ale odešla, je pryč."

Nechal jsem je tam stát a prosvištěl kolem několika lidí, kteří odposlouchávali náš rozhovor. Jejich předstíraný zájem o papíry na nástěnce byl opravdu k popukání. Spražil jsem je tvrdým pohledem, a pak už jen uháněl ven.

Jakmile jsem se dostal na čerstvý vzduch, zhluboka jsem vydechl. Musím odsud vypadnout. Je jedno, kam půjdu nebo co udělám. Ale jedno vím jistě; už víc nechci plánovat vzkříšení našeho vztahu. Neznamená to, že to vzdávám, protože i po tom všem je tady šance na přátelství. Věta „Můžeme zůstat kamarádi." se mi hnusí, ale v tomhle případě se mi zdá, že nemám moc na výběr.