Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

74

Z pohledu Justina:

„Rád tě poznávám,” mile jsem se na ni usmál, na což rozpačitě odvrátila zrak. Řekl jsem snad něco špatně? Všiml jsem si, že ji Alfredo s Taylor sjíždí pohledem, zatímco ostatní si stihli udělat pohodlí. Nevypadala zle, ale typoval bych ji spíš na jiný druh hudby, než jsme zvyklí.

Její krátké kraťasy, volné tílko a košile s dlouhým rukávem uvázaná kolem pasu hodně vypovídaly o jejím stylu. Odstín jejích vlasů byl tmavý a rty jí zdobila rudá rtěnka. Hádám, že bude jedna z těch holek, co hrají podle vlastních pravidel. To by taky vysvětlovalo to, proč přišla s těmi třemi.

„Takže ty zpíváš?” jelikož jsem nechtěl jen tak hloupě stát, nadhodil jsem zajímavé téma. Rád bych si ji poslechl. „Cože?” zdála se být překvapená mou otázkou. „No, já... J-jo, ale zatím jen ve sprše,” nervózně se zasmála, čímž odhalila rovnátka. První myšlenka, která mě napadla, byla taková, že jsem nedokázal pochopit, jak něco tak nechutného může ignorovat během líbání. Ale svým způsobem to k ní pasovalo. Byla roztomilá a zároveň si hrála na slečnu Drsnou; neobvyklá kombinace, ale přesto zajímavá.

Zasmál jsem se spolu s ní a opřel se zadkem o roh stolku. „Určitě jsi dobrá,” mrkl jsem na ni jedním okem, což byla chyba. Smích, ďolíčky ve tvářích a k tomu mrkání za účelem flirtování? Tohle nesmím dělat. Vím, jak to na holky působí, a nechci, aby si dělala falešné naděje. Kriste, to jsem opravdu takový narcis?

Zlehka jsem potřásl hlavou, abych se zbavil svých stupidních myšlenek. Kupodivu se netvářila polichoceně. Spíš se zdálo, jako by věděla, o co jsem se právě pokusil. Beze slova mi odpověděla neutrálním výrazem a pohled přemístila na Arianu, která se jako pětiletá bavila na točící se židli. Vždycky jsem si myslel, že je to studio určené jen pro nahrávání, ale jak vidím, tak asi ne. Jeden si tu v pohodě zapálí trávu a druhý si plete tohle místo se zábavným parkem.

„Zpěv mě baví,” Becky - jsem překvapený, že jsem nezapomněl její jméno hned po dvou vteřinách - promluvila, čímž upoutala mou pozornost. V očekávání jsem na ni hleděl a ona se zrakem upřeným někam do neznáma volila správná slova. „Chtěla bych zkusit něco nahrát, proto jsem vlastně tady. Neptej se mě na styl hudby, protože to stejně není důležitý,”

„Není?” obočí mi zaskočeně vystřelilo do výšky. „Zpěvák je jako malíř, který prostřednictvím svýho hlasu maluje obraz plný vznešených citů.” Vysvětlila, ale vzápětí stydlivě sklonila hlavu. Její slova ve mě vyvolala zvláštní pocity. Není to tak, že by neměla pravdu, ale znám jednoho člověka, který by to řekl úplně stejně.

Když tak nad tím přemýšlím, už dávno bych měl být na cestě za Sel. Je mi jedno, jestli mě vykopne ze dveří nebo prohodí oknem. Potřebuju ji vidět. Chci slyšet její hlas - který se mi zdá neskutečně blízko, jen jako by ho něco tlumilo. Zřejmě jsem se dočista pomátl. Zkrátka musím vědět, jak to mezi námi je.

„To znělo hloupě,” vyprskla do smíchu a spolu s ní i Lucy, která na ni zírala s netečným výrazem ve tváři. Skoro jako by se jí snažila něco naznačit, ale kdoví; v holkách jako jsou ony se nevyznám. „Občas prostě melu sračky,” mávla nad sebou rukou. Vykolejila mě její náhlá změna ohledně volby slov. Nejdřív mluví procítěně, a pak je to zničehonic pryč? Jak už jsem řekl, holky jsou matoucí.

„Vlastně se mi to docela líbilo,” přiznal jsem. „Opravdu?” přestala se smát a zvědavě se na mě podívala. Kývl jsem hlavou na znak souhlasu. Nadechla se, aby mohla něco říct, ale nenechal jsem ji.

„Je mi to líto, ale už budu muset jít,” s omluvným pohledem jsem se natáhl pro svou mikinu, kterou jsem si následovně přetáhl přes hlavu.