Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

44

Surprise !:3  Takhle brzy jste novou část nečekali, co? :* Popravdě ani já ne :D

 

Z pohledu Justina:

Po celém domě se rozezněl zvonek a jelikož jsem přidával poslední fotky na web a Taylor s Alfredem nebyli v dohledu, Selena šla otevřít.

Z předsíně se ozývaly hlasy, které jsem se po chvilce rozhodl následovat. Spatřil jsem Sel mluvící s osobou naproti ní, ale neviděl jsem jí do tváře. „Kdo je to?” řekl jsem a postavil se vedle Seleny.

Oči jsem upřel na Jonase, který na mě přemístil zrak. Dívali jsme se na sebe, jako by ten druhý čekal, až jeden z nás začne další nesmyslnou hádku. Rozhodl jsem se, že já to tentokrát nebudu.

„Nechci s tebou mluvit,” Selena po něm hodila přísný pohled a v jeho očích se zjevila lítost. Ani ve snu by mě nenapadlo, aby mi ho bylo líto. Všechno, co způsobil taky musí napravit. Ani se jí nedivím, že s ním nechce mluvit, ale když to Sel neudělá, tak to bude zkoušet pořád. Kdyby mu šlo jenom o Toma, tak už by tu dávno nebyl a nasedl do letadla, ve kterém by se vzdaloval kilometry daleko. Ale on místo toho zůstal, což je znamení, že se nevzdá. Zůstal kvůli ní.  

Já jeho dobrou stránku neznám, ale Selena ano. I přes všechnu tu nenávist, jsem si jistý, že tam někde hluboko uvnitř ní je něco, co ji táhne do minulosti. Přála by si, aby mu mohla odpustit a zapomenout na všechno špatný, co udělal, ale ona bohužel neměla tu čest seznámit se s Nickem Jonasem, který lidem do života přinášel jen samé zlo.

Nechci být jen pouhá náhrada, takže pokud si s ním nepromluví a neřekne mu, co doopravdy chce, nikdy se nezbavím toho příšerného pocitu, který mě tak moc vytáčí. I když tím riskuju, že přijdu o to, na čem mi nejvíc záleží...Pravda musí vyjít najevo.

„Měla bys ho vyslechnout,” řekl jsem a nespouštěl zrak z Jonase, který zůstal překvapený, zatímco jsem na sobě cítil Selenin pohled. Nemůžu uvěřit, že to vážně dělám. Vždyť mu tím nahrávám. Je to, jako bych ho nechal, aby se mi díval do karet, čímž bych mu výhru podstrčil přímo pod nos.

Pomalu jsem se otočil na Sel, která nechala svá ústa otevřená a nechápavě nadzvedla obočí. Nedivím se jí, že je z toho vedle, ale já prostě jenom chci, aby si s ním promluvila a konečně ukončila tuhle pekelně otravnou situaci. Hodila po Jonasovi krátký pohled, čímž mu naznačila, aby počkal a zabouchla mu dveře před nosem.

„Hele, nejsem za to rád, ale vím, že mu na tobě záleží stejně jako mně,”

„Fajn a teď mi to trochu upřesni,” v duchu jsem přemýšlel nad tím, jak jí to chytře vysvětlit. Ať už jsem měl na jazyku cokoliv, vždycky z toho vyšla věta, za kterou se schovávala žárlivost.

„Jen ho vyslechni a pak se rozhodni sama, co bude dál,” neznělo to moc důvěryhodně. Teď to spíš vypadá, jako bych jí tím říkal, ať to všechno vyřeší sama a pak se mi ozve. Nikdy jsem neměl tendenci řešit vážný situace, protože vždycky řeknu něco, co ten dotyčný člověk špatně pochopí a pak to vypadá, jako bych chtěl hodit zpátečku.

„Co bude dál?” Sel zopakovala má slova a zrak namířila do mých očí. „Justine,” vydechla a uchopila mou tvář do dlaní, zatímco já jsem byl z jejího jemného dotyku totálně mimo. „Ať už to bude cokoliv, nic to mezi námi nezmění,” mluvila vážným hlasem a s jistotou mi stále upřeně hleděla do očí.

A to je právě to, čeho se obávám. Myslí si, že si je stoprocentně jistá, že je pro ní uzavřená kapitola, ale co když to tak není? Dokud taky Jonas bude, každý den bych vstával s obavami, že by se něco mohlo zvrtnout.