Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

36

Z pohledu Seleny:

Nikdy jsem si nepředstavovala, že bude naše první hádka taková. I když musím říct, že měla celkem fajn zakončení. Přála bych si, aby se to takhle dalo vyřešit vždycky, což je zcela nemožné.

Zasunula jsem klíč do zámku a otočila s ním, díky čemuž se dveře otevřely. Spolu s Justinem jsem vešla dovnitř a odložila si věci. Měla jsem nakročeno do obýváku, ale překvapily mě podivné zvuky, které se nesly z druhého patra.

Postavila jsem se před schody a hodila po Justinovi překvapený a zároveň vyděšený pohled. Nadzvihl obočí a sundal ze sebe bundu, kterou následně pověsil na věšák. Beze slov jsem začala stoupat po schodech nahoru.

Zaposlouchala jsem se do toho zvuku a po špičkách ho následovala. „Myslím, že-” Justin šel hned za mnou, ale vůbec ho nenapadlo, že bychom na sebe neměli upoutávat pozornost. Přerušila jsem ho tím, že jsem si přiložila ukázováček na ústa. „Ale dole jsou-” tentokrát jsem ho lehce uhodila do ramena, za které se hned chytil. „Au, za co?” nechápavě nadzvihl obočí. „Za to, že nedokážeš být aspoň minutu ticho.” šeptem jsem odpověděla na jeho otázku a zastavila se před dveřmi, které nás dělily od mé malé posilovny.

Opravdu? Který zloděj by chtěl vykrást domácí posilovnu? Jsou tam drahé stroje, ale nic z toho se nevyrovná ceně věcí a nábytku, které jsou v obýváku. Zajímalo by mě, proč jsme ještě nezavolali policii. Aspoň by za nás udělali všechnu práci a my bychom si tak nemuseli špinit ruce.

Ruku jsem položila na kliku od dveří, a váhavě se podívala na Justina, který rozhodně kývl hlavou. Možná bychom si měli vzít něco na obranu, ale myslím, že tu nemám nic, co by nám mohlo pomoci. Samozřejmě mám v kuchyni sadu ostrých nožů, ale myslím, že to zvládneme i bez nich. Za normálních okolností bych se bála, ale jelikož je tu se mnou Justin, necítím v sobě nic jiného než zlost, kterou si vybiju na tom, kdo se opovážil vlézt bez povolení do mého domu.

Prudce jsem otevřela dveře a dívala se do nechápavých očí Alfreda, který se skláněl nad nějákou osobou. Až o něco později jsem si uvědomila, že je to Taylor, která vykukovala zpoza něho. Nechápu, proč jsou tak překvapení, že jsme tady. Pokud si to dobře pamatuju, tak je to můj dům. Nemám nic proti tomu, aby tu byli, ale vždyť mě vyděsili k smrti!

„Co tady děláte?” zeptal se Fredo a zmateně pokrčil obočí. „Co my tady děláme?” vydechla jsem. „Na to bych se měla ptát já vás, ne?” přistoupila jsem blíž, abych spatřila Taylor, která se namáhavě postavila utřela si pot z čela. „Taylor si chtěla jít zacvičit a já se tady s ní nervuju, protože v ruce nedokáže udržet ani pár kilový činky.” Alfredo překroutil očima, nacož se Justin za mými zády zasmál.

„Vidíš? Myslel jsem si, že to budou oni.” uchechtl se Justin. „Dole jsou totiž jejich boty.” dodal a opět se zasmál nad mým výrazem. „Proč jsi mi to neřekl?” zasyčela jsem. „Chtěl jsem, ale nenechala jsi mě.” mikl rameny a koutky úst se mu nadzvihly.

Protočila jsem oči a zrak nasměrovala na Taylor a Freda. „Jak jste se sem dostali?” je to zajímává otázka, protože náhradní klíč mám u sebe já. „Dveře na terasu byly otevřený.” řekla Taylor. „Ale měla bys nechávat odemčenou branku.”

„Vy jste přelezli plot?” Justin dostal náhlý záchvat smíchu, zatímco já jsem se snažila udržet si vážnou tvář. „Jo, a trvalo nám to víc, jak hodinu.” zamračil se Fredo a probodl Tay pohledem. Opravdu jsem to nevydržela a zasmála se nad tou představou, jak Taylor přelézá plot.

„Sklapni, jo?” zavrčela Taylor a odhrnula si vlasy z čela. „Nejlepší bylo, když stála na popelnici, která se pak převrhla a ona spadla.” Fredo se posměsně zasmál a Taylor po něm hodila pohled, který dost jasně říkal, že jestli nezavře hubu, neskončí to dobře.