Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

57

Z pohledu Seleny:

Uběhlo několik dní, což znamenalo pouhé dva dny do návratu mámy a Briana. Ze začátku jsem si myslela, že si budu přát, aby tam ještě nějakou dobu zůstali, ale čím déle jsou pryč, tím víc mi chybí.

Co se týče mě a Justina, po celou tu dobu jsme se obešli bez jakýchkoliv hádek. Donutil mě, abych se omluvila jeho tanečnici Alex za co, že jsem ji nazvala courou. Prý z toho byla hodně špatná, protože doufala, že spolu budeme vycházet. Udělala jsem to, o co mě žádal, ale moc nadšená jsem z toho nebyla. Ať už je to z žárlivosti nebo z čehokoliv jiného, nemám tu holku ráda.

Justin mi prozradil své přání, o kterém se zmínil v den uklízení. A jen tak pro objasnění situace, pořád jsem z Taylor nevytáhla, co se stalo v tu noc, kdy se konala párty. Možná bych se na ní měla zlobit, protože já před ní žádná tajemství nemám, ale na druhou stranu jí rozumím.

Tak či tak, Justin se zmínil o tom, že by si přál, abychom si spolu vyrazili na nějaký výlet, kde budeme jen my dva. Za žádnou cenu jsem neprotestovala, protože tohle je to, co právě teď oba dva potřebujeme. Na několik dní vypadnout a strávit nějaký ten týden v přítomnosti toho druhého. Neprozradil mi, kde by to mělo být, ale plně mu věřím a doufám, že neskončíme v nějakém zapadákově. Myslím, že máma nebude moc nadšená, když jí to řeknu. Každopádně mi o svých zážitcích z Egypta může povyprávět jindy.

„Připravena?” Justin se postavil před televizi a tlesknul rukama. „Připravena na co?” zeptala jsem se, ale v mém hlase nebyla znát ani špetka zvědavosti. Neustále jsem se nakláněla zleva doprava a snažila se zachytit aspoň něco z obrazovky. „Ještě jsem ti to neřekl?” nervózně se poškrábal na zátylku. S nadzvednutým obočím jsem pokroutila hlavou.

„Rodiče přijedou do města a chtějí, abychom s nimi zašli na večeři,” vysypal to na mě, jako by se nic nedělo a přitom se usmíval jako sluníčko. „Jak dlouho už to víš?” stiskla jsem rty do úzké linky a protentokrát mu věnovala pozornost. „Tak tři dny?” jeho odpověď vyzněla jako otázka, při čemž se zřejmě ptal sám sebe. „A mně to říkáš až teď. Super,” vydechla jsem a zády se opřela o pohovku.

„Promiň, zapomněl jsem,” nevinně se usmál a stále postával před televizí. „Ale...,” vztyčil ukazovák a mně nezbývalo nic jiného než čekat, co přijde. „Ještě před tím tě chci vzít na pouť,” řekl nadšeně a podle jeho výrazu se tak i cítil. Udržela jsem si neutrální tvář, i když v přítomnosti jeho roztomilého úsměvu to moc nešlo.

„Dívat se sama na sebe můžeš někdy jindy,” prohlásil a zmáčknul čudlík na televizi, kde zrovna dávali kouzelníky z Waverly. Otevřela jsem ústa, abych zaprotestovala, ale nakonec jsem jen uraženě zkřížila ruce na hrudi. „Zdá se mi to, nebo jsi právě odmítla odpoledne strávené na pouti?” Justin se zatvářil nevěřícně a svěsil ruce k tělu.

„Koupím ti cukrovou vatu,” klekl si k mým nohám a ruce položil na má stehna. Odul spodní ret a několikrát po sobě zamrkal. Se smíchem jsem ho od sebe odstrčila a postavila se. „A vystřelíš mi růži?” zářivě jsem se usmála a obmotala si ruce kolem jeho krku. S přikývnutím si obmotal ruce kolem mého pasu. „Vystřelím ti jich klidně i šedesát devět.” ušklíbl se, na což jsem se sklonila pro polštář a hodila ho po něm.

„Jsi blbec,” se smíchem jsem pokroutila hlavou a vydala se po schodech do Justinova pokoje. Plánovala jsem, že zůstanu jen na jednu noc, ale nakonec se z toho staly dvě a pak tři. „Ale miluješ mě.” připomněl mi, jako bych to bez něho nevěděla. Vyšpulila jsem rty a s pokrčeným nosem zlehka kroutila hlavou ze strany na stranu.