Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

69

Z pohledu Justina:

Probudil jsem se na nehoráznou bolest hlavy, která byla tisíckrát horší než ta před pár hodinami. Zamžikal jsem, abych si zvykl na ostré denní světlo, a přetočil se na druhý bok. Jakmile jsem pod sebou pocítil něco tvrdého, s bolestí jsem se sotva dokázal posadit. Otevřel jsem oči a rukama se podepřel o tvrdou podlahu.

Porozhlédl jsem se kolem sebe a zjistil, že ležím na zemi a bez trička. Zmateně jsem ze sebe zkopal deku a pokusil se postavit. S námahou a houpáním se ze strany na stranu jsem to nakonec dokázal. Neměl jsem ani tušení o tom, co se stalo. Poslední věc, kterou si pamatuju, je, že jsem po nechtěné hádce se Sel znovu odešel.

Při té vzpomínce mě pohltil pocit viny spojený s náhlým strachem. Jelikož nemám páru o tom, co jsem udělal, musím se co nejdřív dát do kupy. Přece musí existovat vysvětlení, proč jsem se ocitl na podlaze. Jediný dobrý fakt je, že jsem aspoň tady, protože bych se nerad probudil například v pokoji Alex.

Udělal jsem pár kroků, čímž jsem zapříčinil, že mi po celém těle přejela ostrá bolest. Ignoroval jsem to a nechápavě pozoroval Selenino oblečení rozházené po posteli. Přešel jsem k jejímu tričku a vzal ho do rukou, jako by mi to mělo pomoct si konečně na něco vzpomenout. Mačkal jsem ho v ruce a vdechoval její vůni, která se jako obvykle nesla po celém pokoji.

Odložil jsem tričko stranou a přešel ke koupelnovým dveřím. „Sel?” promluvil jsem a doufal, že je uvnitř. Nerad bych, aby udělala nějakou blbost. Má právo se zlobit a nechat mě, abych ji hledal, ale popravdě bych to raději vyřešil v klidu. Odpověď se ke mně nedostavila, takže jsem se pokusil otevřít dveře, které nebyly kupodivu zamknuté. Když jsem vešel dovnitř a uvědomil si, že tam není, vydal jsem ze sebe zklamaný povzdech.

Umyl jsem si tvář ledovou vodou, abych se trochu probral, a pár minut nečinně hleděl na sprchu, která mě lákala víc, než kdy předtím. Rozhodl jsem se, že to nechám na později a vrátil se zpátky do pokoje pro čisté tričko.

Otevřel jsem obrovskou skříň, do které se vešly všechny moje věci, a dokonce i Seleniny. Když jsem uviděl, že je její polovina prázdná, zatajil se mi dech. Několikrát po sobě jsem zamrkal, abych se ujistil, že to není jen až moc reální noční můra. Tep se mi každou sekundou zrychloval a hruď se mi rapidně zdvihala od strachu. Ne jen strachem o Sel, ale i strachem o nás dva. O náš vztah.

Vím, že jsem předtím řekl spoustu hrozných věcí a to, že jsem odešel, nejspíš nebylo zrovna nejlepší řešení, ale můžu se polepšit. Dostal jsem ji do bodu, kdy si začala myslet, že už neexistuje žádná naděje. Přece ale nemohla odejít tak rychle, neudělala by to. Pokud jsem neprovedl něco, co by ji k tomu donutilo...

Čapl jsem první tričko z hromádky a v rychlosti ho na sebe hodil. S hlasitým bouchnutím jsem skříň zavřel a chodil po pokoji sem a tam. Neustále jsem si něco mrmlal pod nos, ale žádné další vzpomínky se mi nevybavily. Zoufale jsem si rukama promnul obličej a pomocí prstů si masíroval spánky.

Zhluboka jsem se nadechl a vzápětí vydechl. Tenhle proces jsem několikrát zopakoval, dokud se mi znovu nenastartoval mozek. Se zavřenýma očima jsem vnímal jen svou mysl, která se beznadějně snažila vrátit se v čase. V duchu se mi mihl obrázek mě, jak se opilý vracím zpátky do pokoje. Soustředil jsem se na to a úpěnlivě sám od sebe vyžadoval i zbytek. Vzpomněl jsem si na to, že jsem vstoupil a Selena seděla na posteli s uplakanýma očima. Nepříjemně se mi sevřel žaludek, ale přesto jsem pokračoval v pátrání ve své zbloudilé paměti. Políbil jsem ji, ale jiným způsobem, ne jako obvykle. Vzpírala se mi, ale místo toho, abych přestal, jsem ji nutil do něčeho, o co nestála. Přitáhl jsem ji k sobě za lýtko, tahal ji za vlasy a aby toho nebylo málo, tak se díky mě bouchla o roh nočního stolku. Přesto všechno se ale bránila, dokonce jsem schytal i facku, která jí umožnila skrýt se přede mnou.