Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

47

Z pohledu Seleny:

Sklonila jsem hlavu ke svému břichu a hledala něco, co ho tolik zaujalo. „Musím ti něco říct,” řekl a uchopil mou ruku do té jeho. Přejížděl po ní palcem a zrak nasměroval do mých očí. Byla jsem napjatá, protože vypadal, jako by ho něco vážně trápilo a já mu prostě chtěla pomoct.

„To, co se stalo včera,” začal a já na sucho polkla. Dostavily se dlouho očekávané obavy o tom, že jsem nebyla dost dobrá. Fajn, možná to nebylo tak dobrý, jak si asi představoval, ale časem se to může změnit. „Nelíbilo se ti to?” zeptala jsem se opatrně a nechala ofinu, aby mi spadla do očí. „Co? Ne! Teda jo, já...,”

Sledovala jsem jeho bezmocnou tvář zpod hustých řas a stiskem ruky mu dodala odvahu. Ať už mi chce říct cokoliv, musí to být ještě dneska. Nerada bych seděla na tom samém místě celou věčnost. „Byla jsi úžasná, tak o tom přestaň pochybovat,” hřbetem volné ruky mi zlehka přejel po tváři a následně mi cvrnknul prstem do nosu, na což se mi na tváři objevila pochmurná grimasa.

„Taky jsi nebyl špatnej,” pokrčila jsem rameny a uchechtla se. „Co prosím?!” falešně zalapal po dechu. „Já jsem limitovaná edice, takže pozor,” zatvářil se uraženě, ale koutky úst mu cukaly. Překroutila jsem očima a usmála se. „Tak o co teda jde?”

„Víš, když jsme včera to...,” naklonil hlavu blíž a já rázně kývla hlavou, aby se nemusel dál trápit nad volbou slov. Nadechl se a rychle ze sebe dostal krátkou větu, ze které udělal jen jedno slovo. Vůbec jsem mu nerozuměla, takže jsem se na něj dívala s vykulenýma očima a pootevřenými rty. „D-dobře, takže mi to řekni ještě jednou a pomalu,” přisunula jsem se blíž k němu a on zmučeně zavřel oči. „Neměli jsme ochranu,” řekl tiše a pomalu zvedl svůj zrak zpět k mým očím. Napřed jsem nechápala, co tím myslí, ale po chvilce jsme ze sebe dostala jen tiché: „Ou...,”

„Máš právo být na mě naštvaná, protože jsem za to byl zodpovědný hlavně já, ale nemusíš se bát, protože se nic hroznýho nestane...”

„Já-” nemohla jsem říct ani jedinou větu, protože stále pokračoval v tom svém blábolení.

„Justine,” zatřásla jsem svou rukou, kterou měl stále ve své dlani, ale podle jeho mínění soudím, že si toho ani nevšiml. „Justine!” vykřikla jsem a on konečně zavřel ústa.

„Pro příště by sis ten kondom asi měl vzít, ale-”

„To je všechno? To mi nedáš ani facku?” vydechl s neskrývaným překvapením.

„Ale nemusíš mít strach, protože beru antikoncepci,” dořekla jsem načatou větu a jeho tvář se pomalu začala uvolňovat. „Proč jsi mi to neřekla?” zaskřehotal, když si uvědomil, že ze sebe celých pět minut dělal pitomce. „Neptal ses,” mykla jsem rameny a nahnula se přes něj k místu, na kterém ležel tác s jídlem.

Z hladu mi zakručelo v břiše a já popadla první palačinku s nutellou. „Ani nevíš, jak se mi ulevilo,” vydechl a bylo na něm vidět, že se mu až doteď svírala hruď strachem. Chápu ho, protože ani já si nedokážu představit, co by se mohlo stát. Jelikož jsem měla narvanou pusu, místo odpovědi jsem zakývala hlavou.

„Vyřiď Pattie, že tohle jsou nejlepší palačinky, který jsem kdy jedla,” zamrmlala jsem s plnou pusou a ruku si přiložila k ústům, aby mi z nich něco nevypadlo. „A jak víš, že jsem je nedělal já?” zasmál se s nadzvednutým obočím, na což jsem se uškrnula. „Bez urážky, ale kdyby tohle byla tvá práce, pravděpodobně bych musela všechen obsah mého žaludku vyklopit do záchodu,” zakřenila jsem se. „To bolelo.” odul spodní ret a aniž bych si uvědomila, že dotčení jen předstírá, musela jsem uznat, že vypadal sladce.