Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

86

* O 2 MĚSÍCE POZDĚJI *

Z pohledu Justina:

„U všech svatých, Taylor!” Po celém domě se rozburácel můj hlas. Už nejméně půl hodiny sedíme s Alfredem u Tay v obýváku a posloucháme nudné hitovky, zatímco ona se líčí u sebe v pokoji. Nechápu, proč jí příprava musí trvat tak dlouho. Ovšem; mluvíme tady o Taylor, která by si raději oblékla pytel od brambor, než aby vyšla ven v něčem, co už dávno není trendy. Přesto by si ale mohla trochu pospíšit.

„Minutku!” Odkřičela nazpět z prvního patra. Její minuta znamená v překladu další hodina. Otráveně jsem překroutil očima, přepínajíc televizní kanály. „Měli jsme na ni počkat na místě,” prohodil jsem směrem k Alfredovi.

Se smíchem pokrčil rameny. „Je to Taylor,” poznamenal, jako by to snad nebylo jasné. V poslední době spolu tráví hodně času, takže se jí musel přizpůsobit. Já jsem si ale na její nepřesnost nezvykl ani za těch pár let. „Líbí se ti, hm?” Škádlil jsem ho, abych nějak pohřbil tu nudu.

Podíval se na mě zopakuj-to-a-je-po-tobě pohledem, na což jsem se na něj zazubil. Miluju taková škádlení. „No tak, nebuď labuť,” rozhihňal jsem se jako pětiletá holka. Opravdu jsem právě řekl frázi, kterou jsem používal jako dítě? „Vrať se do školky,” sykl na mě tenký hlásek v mé hlavě a já jsem ho úspěšně ignoroval.

„Nelíbí se mi,” Alfredo odsekl, dávajíc mi najevo, že po mě brzy hodí vázu po své pravici. „Jasně,” zakýval jsem hlavou, ale z mého tónu bylo dost jasně znát, že mu nevěřím ani slovo, „tak proč za ní lezeš jako osina v zadku?”

Věděl jsem, že ho má otázka vyprovokuje. „Nelezu za ní,” přecedil skrz zaťaté zuby, „potřebuje mě, když se na ni Selena vybodla.” Stačilo jen tohle jedno jméno a mně se před očima okamžitě objevily útržky z nejlepšího večera v mém životě. Sice se mi teď Sel za každou cenu vyhýbá, ale stálo to za to. Dřív nebo později si uvědomí, že k sobě patříme.

„Děláš si srandu? Vždyť uběhly dva měsíce. Kašle na tebe,” mé podvědomí se mi zákeřně vysmívalo. Přestože jsem si to nakonec přeci jen připustil, neznamená to, že si nechám zkazit den. Potřebuje jen čas, aby si to srovnala v hlavě. Ale jak dlouhá doba to bude? Týdny, měsíce? Nebo celá věčnost?

„Hej,” Alfredo mi zamával rukou před obličejem, čímž mě vytrhl z myšlenek, „mohl bys na ni laskavě přestat myslet?” S pobavenou grimasou nadzvedl obočí. On i Taylor mají pocit, že bych si měl domluvit schůzku s psychiatrem, a to jen kvůli tomu, že jsem ze spaní křičel Selenino jméno. Ale vždyť to se stává běžně, je to naprosto normální ne? Oh, co si to nalhávám, jsem cvok.

„Za to lhaní se omluvila,” připomněl jsem mu. Taylor jí dokonce odpustila, všichni jsme to udělali. Shodli jsme se na tom, že měla pádný důvod. Koneckonců; každý je nějaký. Věřím, že se ze svých chyb poučila, stejně jako jsem to udělal já.

„Tay prostě nemůže snést fakt, že ji vyměnila za Ninu,” vydal ze sebe zkroušený povzdech. „To není pravda,” bránil jsem Selenu, i když jsem si tím nebyl úplně jistý. Spíš se vyhýbá její přítomnosti, protože ví, že by to znamenalo trávit čas i se mnou. Stejně ale nechápu, co na té magorce Dobrev, která má mozek ve velikosti vlašského ořechu, vidí. „Je jen... zmatená.” Dodal jsem s pokrčeným obočím.

Do místnosti vstoupila Taylor, takže jsme oba trhli hlavami ke dveřím. Alfredo za znak obdivu zahvízdal, zatímco já jsem zmáčkl čudlík na televizi, čímž jsem ji vypnul. Z opěradla pohovky jsem popadl svou koženou bundu, kterou jsem si na sebe vzápětí oblékl.