Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

64

Dneska je to přesně rok, co jsem si založila profil na Wattpadu, tudíž rok, co jsem začala psát tuhle story. Jen jsem vám chtěla říct, že si nesmírně vážím jakékoliv vaší podpory ♥ Nebýt vás, tak bych s psaním sekla asi hned po týdnu :D:) #ThankYouSoMuch #LoveYou

Z pohledu Seleny:

Druhý den ráno mě probudila přítomnost slunečních paprsků procházející přes nezatažené žaluzie. Tiše jsem zavrčela a přetočila se na druhou stranu. Rukou jsem se snažila nahmatat Justinovo tělo, které ale nebylo k nalezení. Otevřela jsem oči a zamžila, abych si zvykla na ostré denní světlo.

Rozlámaně jsem se posadila na posteli a porozhlédla se po místnosti. Protáhla jsem se, díky čemuž mi zapraskalo několik kostí v těle. Cítím se, jako by mě převálcoval kombajn. Měla jsem v úmyslu postavit se a jít hledat Justina, ale dřív než jsem to stihla udělat, dveře od hotelového pokoje se rozrazily.

Zpoza rohu se vynořila Justinova hlava. Překvapeně jsem nadzvedla obočí a on ke mně přešel s tácem, na kterém byla snídaně. „Snídaně do postele,” prohlásil s širokým úsměvem na rtech. „Promiň, musel jsem dojít dolů, jinak by jim to trvalo celou věčnost.” protočil očima a i s tácem se přemístil na volné místo vedle mě.

„Hodláš mě takhle rozmazlovat celý týden?” zachraptěla jsem s laskavým úsměvem na rtech. Neodpověděl a místo toho mi podal lívanec s jahodovou marmeládou. S chutí jsem se do něj zakousla, pozorujíc jeho perfektní rysy na tváři. Ten fakt, že já vypadám jako po srážce s kamionem a on je perfektně upravený, je docela komický.

Víš, co je dneska za den?” zeptal se s neskrývanou zvědavostí v hlase, na což jsem se musela ušklíbnout. Jak bych to mohla nevědět? Ale tenhle úžasně načatý den má jeden malý háček. Pochopitelně bych mu měla něco dát, jenže problém je v tom, že nic nemám. Proto ho od sebe budu muset na několik hodin odehnat, abych vymyslela něco originálního.

„A ty?” zašklebila jsem se na něj a vlepila mu letmou pusu na koutek úst. „Jak bych mohl zapomenout?” místností se rozezněl jeho roztomilý smích. Odložila jsem zbytek lívance na talíř a věnovala mu láskyplný pohled. Zbožňuju ho. Jeho komplimenty, smích, dobrosrdečnost. Všechno.

„Dva roky,” zašeptala jsem si to víceméně sama pro sebe, ale nepochybovala jsem o tom, že to slyšel. S úsměvem přikývl. „Dva roky.” zopakoval a sehnul se přes postel k zemi, odkud vytáhl puget růží. Překvapeně mi poklesla brada. Jak to, že jsem si toho nevšimla?

„Justine,” vedla jsem k němu zrak a jemně pokroutila hlavou. Čím jsem si ho zasloužila? V jednu chvíli se hádáme a za pár hodin jsme znovu ten nejšťastnější Hollywoodský pár. „Tohle je jen polovina dárku, zbytek později,” zakřenil se. Přemístila jsem se na jeho klín a zapletla mu prsty do vlasů. Přisála jsem se na jeho rty a polibkem jsem se mu snažila ukázat, jak moc pro mě tohle všechno znamená. S lehkým úsměvem na rtech se oddálil o pár centimetrů. Stále si mě přidržoval v jeho blízkosti a palcem něžně přejížděl po mé tváři. Se zavřenýma očima jsem si užívala jeho dotek, pod kterým jsem se doslova rozplývala.

„Žádnej zbytek není, že jo?” uchechtla jsem se a bříšky prstů zkoumala jeho jemný dolní ret. Znovu jsem se k němu nahnula a dala mu rychlý polibek. Myslím, že vzájemného zkoumání úst už bylo dost. „Ne,” přiznal s přiškrcenou grimasou. „Ale bude, slibuju.” dodal a zvedl dva prsty na znak slibu. Se smíchem jsem nad ním pokroutila hlavou.  „Nic nechci, Justine,”

„Nechceš?” falešně zalapal po dechu. „Nelíbí se ti dárky ode mě?” protentokrát se zamračil, což mu na čele vytvořilo několik znepokojených vrásek. „Líbí, ale tahle dovolená...,” porozhlédla jsem se kolem sebe a nadšeně se zadívala ven z okna na čistě modrou oblohu. „Je to to nejlepší, cos mi kdy mohl dát.” řekla jsem upřímně. Přestože se stále mohou objevit jakékoliv komplikace, pevně věřím, že odsud odjedeme s dobrým pocitem.