Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

40

Z pohledu Seleny:

„Chyběl jsem ti?” promluvil svým hlasem, který se mi najednou zhnusil. V jednom čase mě jeho hlas dokázal upokojit, ale to už je dávno. Snažila jsem se být pro něj ta nejlepší, ale zřejmě mu to nestačilo. Zničil mi život a i kdyby proto měl vysvětlení, tak žádné nebude dostatečné. Tu bolest, kterou jsem cítila hluboko uvnitř si budu pamatovat navždy.

„Vypadni,” zamumlala jsem skoro nesrozumitelně a chtěla zabouchnout dveře. „Seleno, neblbni,” svou ruku přitlačil na dveře, čímž mi díky jeho síle zabránil v jejich zavření. Myslel si, že je to všechno za námi a on si sem v klidu může napochodovat, ale tak to není. Nenechám ho opět vstoupit do svého života, znovu tu chybu neudělám.

„Řekla jsem, abys vypadl,” zasyčela jsem a použila všechnu svou sílu, kterou jsem následně použila proti němu. „Ne, dokud mě nevyslechneš,” odsekl naštvaným tónem a tvrdě rozrazil dveře. Obličej mu ztmavl a jeho nosní dírky se s každým nádechem rozšiřovaly. Co se to s ním stalo? Dobře, dva roky je dlouhá doba, ale vůbec ho nepoznávám.

„Měli jste oslavu,” poznamenal, když jsi všiml prázdných skleniček ležících na malém stolku. „Mrzí mě, že jsem nebyl na seznamu hostů,”

„Co chceš?” odplivla jsem jedovatě a šla rovnou k věci. Proč bychom to měli protahovat? On mi řekne, co chce, já ho pošlu do háje a všechno bude jako dřív. Fredo ani Taylor ho nemusí vidět, zatímco já budu shovívavá a budu je držet dál od tohohle zbytečného zmatku a napětí, které se tu chystá vytvořit. A Justin.. Pane Bože.

Jestli se Justin dozví, že je v jeho domě, zešílí. Pokud někdo z nich přijde dolů a uvidí ho tu, můžu se rozloučit se svým štěstím, které mě doprovázelo posledních pár týdnů. Oh, počkat. Myslím, že to všechno se vypařilo hned v ten okamžik, kdy jsem otevřela dveře.

„Přišel jsem, abych ti to všechno vysvětlil,” nasměroval na mě jeho pohled a poprvé se jeho oči setkaly s těmi mými. „Jo? Tak to máš blbý, protože já o to už nestojím,” bez zájmu jsem pokrčila rameny a ruce si založila na hrudi. „Jak jako nestojíš? Dlužím ti to,” nechápavě svraštil obočí a udělal pár kroků blíž ke mně. „Ne, nedlužíš. Nepotřebuju vysvětlení, ani omluvu. To já jsem ti věřila, byla to moje chyba,” odvážně jsem se mu dívala do očí a nedokázala odhadnout, jestli mu teďka koluje tělem lítost, anebo naopak zlost. U něho je možný všechno. „A teď vypadni,” bez milosti jsem rukou ukázala na dveře. „Ne, musíš pochopit, že-”

„Táhni!” vykřikla jsem hlasitěji než jsem chtěla. Dýchala jsem zhluboka, čímž jsem se snažila uklidnit. Začal se ke mně přibližovat a já ze strachu udělala krok vzad. Takhle to šlo až do té doby, než jsem za sebou pocítila zeď. „Změnil jsem se a měla bys vědět, že vždycky dostanu to, co chci,” zašeptal a jeho dech narazil na mou tvář. Hřbetem ruky se lehce dotýkal mé tváře, na což jsem hlavou mykla do strany. „P-přestaň.” vydechla jsem.

„Nedotýkej se jí,” za jeho zády jsem uslyšela Justinův hlas, který nezněl zrovna nadšeně. „Nebo co?” Nick překroutil očima. V pozadí jsem uviděla vykulenýho Freda a vyděšenou Taylor. Hodila jsem po nich omluvný pohled, protože jsem věděla, že tohle se děje jen kvůli mě. Vždycky jsem to já, kdo je zatáhne do nepříjemné situace.

„Odejdi z tohohle domu,” řekl Justin přísně. „Tak mě přinuť,” ušklíbl se Nick aniž by mu věnoval pozornost. Stále jsem byla v pasti a svým tělem jsem se tlačila ke zdi tak, jak jen to bylo možné. „Slyšel jsem o vás,” poznamenal. „Pořád nechápu, jak ses mohla dát dohromady s tímhle blbečkem,” po očku se kouknul na Justina, který zatínal ruce v pěst. „Ale to se změní,” řekl tiše, abych to slyšela jen já. Zastrčil mi pramínek vlasů za ucho, na což jsem k sobě přitiskla oční víčka a hlavou se opřela o zeď. „Nemusíš se mě bát,” flustrovaně stáhnul ruku k sobě a probodl mě pohledem.