Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

80

Z pohledu Justina:

„Tak co to bude, děcka?" s širokým úsměvem jsem se zadíval na Jaxona a Jazmyn. Oba s nadšením popadli nabídku s dnešním menu, přestože jejich výběr byl jasný.

Nacházeli jsme se v jedné z mých oblíbených cukráren, kam jsem jako malý chodíval téměř každý druhý den. Ačkoliv jsem si tehdy nemohl dovolit v klidu tady posedět nad tím nejdražším zákuskem na světě, pokaždé jsem si koupil alespoň lízátko nebo tabulku čokolády.

Možná kvůli tomu mám tendenci zajímat se o charitativní akce na pomoc dětem. Ještě pořád si pamatuju, jak jsem v zimě postával venku a přes sklo nahlížel dovnitř. Při pohledu na čokoládové muffiny a horké kakao se mi sbíhaly sliny, ale ne vždy jsem měl dostatek peněz. Svým způsobem jsem litoval sám sebe a ptal se, proč nemůžu být jako ostatní děti. Někteří se mi posmívali, že v mém věku musím pomáhat mámě vydělávat peníze zpěvem a hraním na kytaru na veřejnosti. Přestože jen máma chtěla, abych všem ukázal svůj talent, spolužáci mě nazvali žebrákem. Nesnášel jsem je za to a vlastně to bylo poprvé, co jsem se doopravdy popral.

Zatřásl jsem hlavou, abych ty myšlenky vyhnal z hlavy. Nerad na to vzpomínám, ale nakonec jsem skončil stokrát líp než většina z nich. Skoro s nikým z bývalých spolužáků se nestýkám - když tedy pominu Chaze a Ryana, se kterými jsem jako malý chodil hrát hokej.

„Dáme si čokoládový koktejl s ovocem; bez ovoce a s dvojitou porcí čokoládových kousků. A pak ještě donuty s cukrovou polevou, prosím," Jazmyn, která právě diktovala objednávku číšnici, upoutala mou pozornost. Inteligentně předstírala, že čte z nabídky, což vzhledem k tomu, že ještě neumí plynule číst, nebylo možné.

„Takže jako vždycky," poznamenal jsem. „Ahoj, Cassidy," usmál jsem se na číšnici, která se mnou ještě před pár lety navštěvovala školní družinu. Je pěkné vrátit se domů a potkat někoho, s kým jsem dřív na zahradě stavěl sněhuláky. Myslím, že má volba, jet do Kanady, byla správná. Jsem v jiném prostředí, mezi jinými lidmi, a to je právě to, co mi pomáhá se odreagovat.

„Ráda tě znovu vidím, Justine," mile kývla hlavou na pozdrav. „Jak se máš?" nezeptal jsem se pouze ze slušnosti, protože mě to opravdu zajímalo. „Tak jako vždycky," krátce se zasmála. „Jen mě mrzí, že ses tady dlouho neukázal."

„Promiň, měl jsem teď...nabitý program," nejistě jsem zachraptěl. „Ale mohli bychom zajít na stadion, co říkáš?" navrhl jsem, na což se její tvář rozzářila jako oslnivé hvězdy na temné obloze. Jak málo stačí k radosti.

S úšklebkem přenesla váhu na jednu nohu. „Tentokrát tě dostanu, Bieber,"

„Tím bych si nebyl tak jistý," nad její sebejistotou jsem se zatvářil pobaveně. Cassidy je jedna z mála holek, co umí hrát hokej jako profesionálové, ovšem nikdy se netrefila do branky víckrát než já. Dřív jsme mezi sebou z legrace soupeřili a uzavírali nesmyslné sázky.

„Uvidíme. Mám sehnat Chaze s Ryanem? Určitě tě rádi uvidí," nadzvedla koutky úst, díky čemuž se jí ve tvářích objevily roztomilé ďolíčky. „To by bylo super." Samým nadšením jsem s jejím nápadem souhlasil.

„Platí. Málem bych zapomněla; dáš si taky něco?" zeptala se ještě před odchodem a propiskou poklepávala o svůj notýsek. „Dám si ten samý koktejl a...um...tak třeba medový perník," rychle jsem sjel menu očima a stěží si dokázal vybrat mezi tolika dobrými věcmi.

Cassidy si zapsala objednávku a s úsměvem odkráčela pryč. Zrak mi nechtěně sklouzl k jejímu pozadí, přičemž jsem si přejel jazykem po dolním rtu. Tohle gesto nebylo správné, ale nemohl jsem si pomoct. Už dávno nebyla tou malou holčičkou se dvěma copánky. Pochopitelně vyrostla a stal se z ní kus ženy.