Random love - [Selena Gomez & Justin Bieber]

70

Z pohledu Seleny:

Myslím, že odpověď na jeho otázku jsme oba věděli, ale přesto jsem to nedokázala vyslovit. Vím, že by nás to oba strhlo k ještě většímu dnu. Někdy je prostě lepší neodpovídat, protože si popravdě nedovedu ani představit, jak ta slova unikají z mých úst.

Chtěla jsem být silná, ale nešlo to. Místo toho, abych mu ukázala, že se tím dokážeme prokousat, jsem odvrátila zrak. Ukázala jsem mu tím svou odpověď, která nás oba víc než ranila. Někdo by si o mně mohl pomyslet, že jsem zbabělec. Utíkám před něčím, co mě stejně bude pronásledovat už napořád. Všechno to, co jsme společně vybudovali; vztah, vzájemnou důvěru, naši lásku... Všechno se to dokázalo zničit během jednoho okamžiku, minuty, během jedné lži a chybě. Jak jsme to mohli dopustit?

Nikdo nechtěl, aby se tohle stalo. Neříkám, že je to definitivní konec, ale potřebuju čas na přemýšlení. Chci se dopracovat k nějaké názoru, chci vědět, co jsme udělali špatně. Byla jsem hloupá, když jsem si myslela, že náš vztah bude trvat navěky. Slovo navždy je ta největší lež, kterou jsem kdy slyšela. Může to být několik let, měsíců, týdnů a někdy prostě jen vteřina. Ale nikdy to není navěky, protože vždycky přijde něco, díky čemu se začnou objevovat pochybnosti. Všude uvnitř nás jsou monstra a občas se stává, že se ukážou na povrchu a vyhrají.

Všechny ty myšlenky se mi semlely v hlavě během chvilky, až jsem začínala mít pocit, že mi exploduje mozek. Nechci o ničem přemýšlet. Jsem unavená a hladová, přesto si ale nemyslím, že bych dokázala něco udržet v žaludku. Je to, jako by někde ve mně byla hluboká díra, kterou propadávají všechny naděje a ztrácí se na neznámém místě, zatímco je nahrazují negativní pocity.

Justin neustále s vyděšeným výrazem kroutil hlavou. Myslím, že jsem vypadala úplně stejně, když jsem si uvědomila, co všechna ta noc plná lží způsobila. Jenže já jsem na rozdíl od něj měla něco přes dvě hodiny, abych to tady na letišti zpracovala. Samozřejmě se taková skličující bolest nedá jen tak překonat, ale dokázala jsem ji potlačit. Nechci, aby to dopadlo jako s Tomem. Nechtěla jsem si připustit, že doopravdy umřel, dokud jsem se neocitla před jeho hrobem. Při téhle vzpomínce se mi na těle pokaždé objeví kusí kůže, možná proto, že nechci nic z toho zažít znovu. Chci tím říct, že všechnu bolest způsobenou Justinem a naším vztahem přijmu, ale to neznamená, že s tím nebudu bojovat.

„Nesmíš to udělat,” zašeptal a s ublíženým pohledem vyhledal ten můj. Nechtěla jsem se na něj dívat, není nic horšího než vidět milovanou osobu na dně. „Nemáme na výběr, Justine,” byla jsem překvapena, jak tiše můj hlas zněl. „Ne,” rázně odsekl, utírajíc si hřbetem ruky slzy. Upřela jsem pohled na jeho oči, ze kterých se valila slaná tekutina. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak... zlomeného. Svým způsobem jsme na tom stejně a nic by nám nepomohlo víc, než vzájemná přítomnost a odpuštění. Ale jak bychom spolu mohli dál být a jednoduše přehlížet realitu? Neexistuje žádná šance na to, že bychom v sobě viděli ty stejné osoby jako doposud.

„Vždycky je tu nějaká možnost,” zavrčel a přišel ke mně o něco blíž. Neuvědomovala jsem si, co dělám a automaticky jsem couvala vzad. Viděla jsem, že ho má reakce zasáhla, ale nedokázala jsem si pomoct. Moje tělo se ještě pořád třese po tom incidentu z noci, nechci si teď ani představit, že se mě dotýká. Vím, že to nebylo úmyslné, protože Justin, na kterém mi tak moc záleží, by to nikdy neudělal. Ale jak můžu riskovat, že nad sebou znovu ztratí kontrolu?

Místo odpovědi jsem jen zlehka zatřásla hlavou. Semkla jsem rty a bez mrknutí oka k němu vzhlédla. Zrakem jsem bloudila v jeho očích, kde se roztékal karamel v nové kopě slz. Nemusela jsem nic říkat, naše pohledy mluvily za nás.