Život holky ze zámku 2

SAMÉ INTRIKY (47/4)

... Zřejmě na mě vyloženě číhal.

"Mohu poprosit o tanec?"

"Ne."

"Takovéhle žádosti se neodmítají."

"Leda slušným lidem. Což vy nejste. Dovolím si tvrdit, že jste ulhaný a vůbec už na mě nemluvte. Nějak se na mě moc soustředíte a to vás ani neznám."

"Chcete snad naznačit, že jsem dotěrný? Proč si myslíte, že lžu? V čem?" tázal se.

"Neznáme se, všimla jsem si, že se často setkáváme a nejen pohledy, o kterých ani nemluvím. Pořádně vám není vidět do obličeje, nevím s kým mám tu čest a ano, jste dotěrný! Nakonec mi vykládáte úplně nesmyslné informace!" rozčileně jsem zvýšila hlas.

"Dobře, to první pomineme, protože máte jednoduše smůlu. Líbíte se mi, tak i nadále na vás budu hledět - není to trestné a ani vy mi to nemůžete zakázat. V tomto ohledu si můžu dělat co chci!" byl tak neskutečně panovačně bojovný! Koho mi jen připomínal?! "A ta druhá věc, řekněte mi, jaké nesmyslné informace?" pokračoval.

"S tvrzením, že támhle ten gentleman," ukázala jsem na Kristiána. No, s označením gentlemana jsem se zřejmě moc netrefila. "momentálně tančí se svou údajnou milenkou, kterou miluje."

"Nechápu, tohle je ale pravda."

"Není, něco vám řeknu, vážený pane. Možná ho znáte, takže víte některé interní věci, ale jediné, o čem nemáte ani ponětí jsou holé fakty! Byl sice čtyři roky pryč, našel si jistou dívku, kterou měl velice rád, ale byla chudá, neměla nos nahoru a nakonec se zabila! Což z toho vašeho skoro uvěřitelného příběhu plyne lež jako věž! Tohle je nějaká namyšlená, bohatá a hlavně živá pelešivá můra!" zvýšeným hlasem jsem na něj prskla. Proč se musím jen vytáčet? Tenhle den, hlavně večer si mám užívat, a ne mít nervy na pochodu a mozek nakládat do lihu! Začala jsem malinko cítit víno v hlavě.

"Milá slečno, tak vám váš ctěný bratranec neřekl celý příběh." jednoduše odvětil. To oslovení jsem mu odpustila, zato mě zaujala ta druhá část sdělení.

"Jak celý příběh? Co o tom ještě víte? Nějaké další lži? Víte co? Ani mi to neříkejte - nezajímá mě to. Prostě to je nesmysl." skončila jsem s ním. Teď jsem chtěla najít Patricka, vypít něco s obsahem alkoholu, na strávení téhle komedie, a konečně si zatančit! Však plán byl jednodušší než-li realizace. Chytil mě za paži, nebolelo to, ale překvapilo. Snažila jsem se mu podívat do očí, pod tou kápí byly černé, Bůh ví, jakou měli barvu. Za to jeho vyzývavý vous, hustý a černý, upravený do úhledného knírku s bradkou - byl impozantní a především dominantní. Tímhle mi připomínal Oldřicha, ten měl také hříšně ďábelskou bradku s knírem!

"Proč si myslíte, že jsem mluvil o té chudince z chatrče? Kde berete tu jistotu, že byla jedna? A kdy si konečně uvědomíte, že Kristián není svatý?!!" vpálil mi ostré otázky do obličeje z nebezpečné blízkosti. Pustil mě a opět se někam vytratil. Nechal mě tam stát. Do minuty se mě zmocnily silné pochybnosti. Více jak jedna dívka? Byl by toho schopen? A co když je to vážně... Ne! Nemyslet na to, určitě se to nějak vysvětlí. Pak přišel Patrick. Střídalo se to tu, jak na běžícím pásu. Bez řečí jsem mu uzmula pohár s vínem a do dna ho vypila.

"Jste v pořádku, paní?" optal se, se starostí v hlase.

"V naprostém." silně jsem zalhala. Myšlenky jsem měla jinde, proto jsem si ani nevšimla stále špatného oslovování. "Pojďme si konečně zatančit, ať z toho také něco máš." rozhodla jsem. Nečekala jsem na odpověď, upřímně mi bylo jedno, pokud by něco namítl. Postavili jsme se do postoje a poddali se hudbě. Upřímně mě velice příjemně překvapil, na to, jak vyprávěl, že dlouho netančil, byl excelentní! Vůbec mi nepřipadal na nevzdělaného sluhu, ale přímo na mistra tance! Až tak byl vynikající, vážně, dnes mě jen překvapoval!