Život holky ze zámku 2

PRÁVNICKÉ ZÁLEŽITOSTI (73)

Druhého dne ráno jsem se vzbudila a připadala si jako kdybych v hlavě neměla naprosto nic. Úplně prázdná. S tím, že jsem si zakázala na cokoliv pomyslet, jsem se oblékla a upravila. Došla si na snídani a nechala si připravit kočár. Panovala u mě chmurná nálada, ale nejvíce to na mě padlo, když jsem stála před budovou ve městě, kde měl Edvard svou advokátní kancelář. Nejhůř mi však bylo, když jsem zaťukala na ty správné dveře a ozvalo se. "Vstupte."

Nadechla jsem se, dělám přeci správnou věc, a stiskla kliku. Spatřila jsem usměvavý obličej mého přítele, který jak mě spatřil, okamžitě strhnul v pohybu a ten úsměv mu zamrzl na tváři. Pokusila jsem se na něj usmát, aby zahnal nepříjemný pocit, ale musela jsem vypadat ještě více vyděšeněji než byl on sám.

"Zdravím tě." prolomila jsem nekonečné ticho, zavřela jsem za sebou dveře a vyčkávala. Vypadal elegantně. Černý oblek, bílá košile se šedou kravatou.

"Johano... co tady děláš?"

"Potřebovala bych tvoji pomoc." přiznala jsem. Myslím, že ho to překvapilo, dle výrazu. Ještě aby ne. Kdo by to čekal, že.

"Posaď se. Stalo se ti něco?" strachoval se. Nastala malinká odmlka mezitím, co jsem si sedala.

"Potřebuju... spíše chci, aby jsi byl můj právník ve věci rozvodu."

"Co, cože?"

"Slyšel jsi. Musím se s Viktorem rozvést a ráda bych, kdybys to zprostředkoval ty. Musíš to pro mě udělat, prosím!"

"Já?" polekaně se optal. Byl z toho pěkně rozhozený. Ať si myslel, že jsem přišla kvůli čemukoliv, tohle by ho v životě nenapadlo.

"Musíš najít způsob, který mě rozvede, aniž by záleželo na Viktorově svolení. Přemýšlela jsem nad tím. Anulovat sňatek asi nepůjde nebo půjde? Taky klidně řeknu, že naše manželství nikdy nebylo naplněno, ale každý ví, že mám dítě, a Pán Bůh mi ho nedal, že ano. Zapřu, že je Alexandr Viktora. Edvarde, já vážně potřebuju, abys našel i tu nejmenší skulinku, která by mi zajistila rozvodové řízení, které skončí definitivně rozvodem!"

"Koukám, že jsi vážně přesvědčená. Já myslel, že ho miluješ a chceš s ním opět mít rodinu, jak ses přiznala v kapli. Taky mi přišlo, že už na tom dokonale pracuješ."

"Miluju ho, ale nemůžu s ním být." vysvětlila jsem aniž bych reagovala na druhou část jeho odpovědi.

"To nedává smysl." namítl.

"Smysl ti to dávat nemusí, ale já vím, co dělám. Pomůžeš mi?"

"Řekni mi pravdu, proč se chceš rozvést? Aby ses jednoho bratra zbavila a druhého si mohla vzít?"

"To je taky jeden z důvodů." přiznala jsem bez zastydění se. "Nechci po tobě, abys to chápal, potřebuju tvou pomoc."

"Ale já jsem Viktorův přítel."

"Ale taky snad právník. Jo tak... a jako Viktorův přítel nechtěl ses semnou náhodou oženit? Nebyli jsme zasnoubeni?!"

"Myslel jsem si, že je mrtvý, proboha!"

"Řekni mi ano nebo ne, jsi ochotný mi pomoci?" rozhodla jsem se naposledy vyjednávat. Z kleslé nálady mi pár slovy vykouzlil pěknou zlost. Netoužím po nemožném, jen to, co je v jeho silách. Dostat papír, kde bude stát, že již nejsme svoji, nic víc!

"Dobře, pomůžu ti." přistoupil na nabídku a já byla plna radosti. "Soud neuvěří, že vaše manželství nebylo naplněno, ze začátku jste byli šťastní, takže se i předpokládá, že to bylo stvrzeno v loži." pokračoval a začervenal se. "Taky, jelikož jsi porodila, není možné provést vyšetření, kde by se zjistilo, zda jsi nebo nejsi stále poctivá. Víš, jak to myslím." mluvil dál. Jako advokát nemá problém mluvit s klienty ani o tak ošemetných tématech jako je milování, ale se mnou ten problém měl. Na jednu stranu se mu nedivím. "Navíc jsme i my dva něco spolu... ale to je jedno, takže kde jsem to skončil? Jistě, tenhle důvod je pasé. Chtěla by jsi zapřít Viktorova syna? A komu bys ho připsala, aniž by sis nepohanila pověst, Johano, to nejde. Nemůžeš tvrdit, že máš dítě s někým jiným, když to není pravda. Byla bys za lehkou děvu, která udělá radost každému na potkání. To nejde, ani bych to nedovolil, aby se o tobě něco takového říkalo."