Život holky ze zámku 2

ČERNÁ PERLA (75/2)

... "Myslím, že už ses mi pomstil dost. Takže nech moji ženu na pokoji."

"Jsi na omylu, milý Viktore. Právě, že jsem se ještě nepomstil dostatečně."

"Postřelil jsi mě, mučil jsi mě fyzicky, pak v sanatoriu i psychicky. Dokonce jsi mi i dvakrát unesl a trýznil manželku. Co víc ještě chceš?! Dej nám už pokoj!"

"Tak pokoj, to je to jediné, co ti nikdy nedám, dokud nebudeš ležet v hrobě! Slíbil jsem si, že se ti pomstím. Pomstím se ti tím, že ti zabiju tvůj drahý protějšek, nevím, kdo z vás dvou měl větší štěstí, že jsem si Johanu oblíbil a nechal ji jít. Pak jsem se částečně spokojil s plánem tvého bratra. Opravdu mě to bavilo, ale neuspokojilo. Ani si neumíš představit, jak bylo těžké tě nezabít, a jak sám víš, nechybělo mi k tomu málo. Takže, co ještě chci? Chci to s tebou konečně skoncovat. Chci si na tobě vzít to, co sis vzal ty na mé snoubence!" vykřikl.

"Nebudu se omlouvat za to, co jsem udělal, nejen, že by to nemělo váhu, ale hlavně, to tys mě to naučil. Věděl jsi, že jsem nemocný a využil jsi toho! Využil jsi mojí změny v někoho jiného. Díky tobě sem byl chladnokrevný, sériový vrah, který se ukájel mučením a trýzněním mladých dívek už od útlého věku! Byl jsem nezvladatelný netvor. Lidé se mě báli, koukali na mě skrze prsty! Má pověst šla do háje. Musela mě vlastní rodina zavřít do ústavu, abych se dal do pořádku! Jen kvůli tobě mě má minulost stále dohání a nedá mi pokoje. I vlastní žena se mě bála a zamykala se přede mnou, před zrůdou, která mnohokrát bezdůvodně prolila krev a těšila se z toho. Kdyby tohle bylo známo, co myslíš? Nikdy bych nebyl ženatý, nikdy bych nezplodil dítě, nikdy bych neměl to co mám teď. A to teď jsem na tom bídně, protože vlastně nemám nic! Vzal jsi mi to ty s pomocí mého nevlastního bratra. Začínám od začátku. Zase! Co by se mnou bylo, kdybych žil stále jako zvíře? Pokud bych nebyl zavřený ve vězení, tak už dávno mrtvý! Nikdy bych se nedožil třicátých narozenin. Nikdy, rozumíš?! Nejsem zodpovědný za své činy, za um, který jsi mě naučil ty! Já jsem možná zabil několik holek, ale vlastně jsi je zabil ty. Svoji snoubenku, jsi popravil moji rukou!!! Nikdo, obzvlášť já jsem nemohl vědět, kdo byla. Sám víš, že jsme si je vybíraly náhodou, daleko od měst a vesnic, samotné, při práci či pochůzce. Nikdy jsme nestudovali, kdo vlastně jsou, jak se jmenují, kde žijí a s kým. Nikdy to nebylo naplánované dopředu. A jak jsem, krucinál, mohl vědět, že jsi zasnoubený? Tajil jsi to přede mnou a to jsme spolu strávili tolik let. Byli jsme takřka nerozluční. Neřekl jsi mi to a ani mi ji nepředstavil. Tvoje chyba! Buď si jí neměl mít anebo jí říct pravdu. Kdybys to udělal, nic z toho by se nemuselo stát."

"Takže to vlastně házíš na mě? Že jsem to byl já, kdo na ní vztáhl ruku? Výborně. Tohle byl špatný krok, Viktore! Takže teď, představ si to. Například. Zase tě postřelím, abych tě pohybově znevýhodnil. Nechám tě hlídat mými chlapci, aby si neudělal náhodou nějakou hloupost a tady, před tvými zraky, abys z toho taky něco měl, ti na téhle podlaze znásilním tvou ženu, opakovaně, aby sis mohl jednotlivé čísla stále přehrávat v paměti! Trochu ji pořežeme holé tělo a zohavíme obličej, aby to hrálo do barevna. Taky ji malinko zmlátíme, možná do bezvědomí. Mám pokračovat?" optal se. Jen těžko jsem polkla. Úplně se mi sevřelo hrdlo.

"Drž už hubu!!" zařval Viktor.

"Ale copak? Nelíbí se ti to? Víš co by pak následovalo? Kdyby se probrala znovu k sobě, zopakoval bych to, pořád dokola, až by z ní nezbylo nic. Utrpením, únavou, hrůzou, ztrátou krve a neustálým znásilňováním by skonala. Zařídil bych, aby se to stalo v tvých rukách. Přesně to samé, co bylo poskytnuto mě, ti poskytnu taktéž, akorát s bonusem! A měl bys vyložené štěstí, že tentokrát by kvůli tobě nezemřeli dva lidé, ale jen jeden. Minule, když jsem Johanu ušetřil, protože byla těhotná. Čekala tvého syna. Ber to pozitivně, aspoň po tobě něco zbude! Ale modli se!, aby nebyl jako ty! A tebe, Viktore, bych si taky užil, to mi věř. Byl bys v mém domě dlouhá léta, neviděl bys již denní světlo. Zavřel bych tě do kobky v podzemí, kde mám svoji vlastní mučírnu. Umíš si jistě živě vybavit, co bych s tebou prováděl. Nikdy by mě to nepřestalo bavit a ty by ses leda osvobodil smrtí, způsobenou stářím. Nikdo a nic by ti nepomohlo!"