Život holky ze zámku 2

ZPOVĚĎ (58/2)

... Přemýšlel, bylo vidět, jak mu to v hlavě šrotovalo. Nevěděl kde ani jak začít. "Ten den, kdy jsem měl zemřít. Den, kdy jsem se nejvíce proklínal... v tom sklepě... Oldřich mě mučil a ty ses na to musela dívat. Byl jsem na tebe tak moc zlý a ty ses chtěla obětovat za mě. Navíc, když jsi byla těhotná. Obětovala by jsi dva životy, za ten můj prohnilý! Už ten den jsem věděl, že jsem si tě nezasloužil." povzdechl si jako by ho to vyprávění stálo mnoho sil.

"Začalo hořet, a tys mě tam objímala, nechtěla mě pustit a plakala. Nakonec tě ten parchant díky Bohu vytáhnul. Ve sklepě pod slámou jsou tajné dveře v podlaze, které vedou do chodby pod domem a ta pak do lesa. Z posledních sil jsem se k nim doplazil, otevřel je a spadl na hliněnou zem."

"Ale... vždyť tam bylo tělo!" namítla jsem.

"Ano, samozřejmě, tělo. To byl Oldřichův kumpán. Byl tam už od samého začátku, mrtvý. Byla to hra, všechno připravené."

"Ale Oldřich tě zabít chtěl, žádná hra. Zabil jsi mu snoubenku, proto se chtěl pomstít, proto tě mučil!"

"Cože? Neměl snoubenku."

"Ale měl, sám mi to řekl. Ta tvoje poslední oběť. Taťána, byla to jeho dívka. Nenáviděl tě za to."

"To jsem netušil. Mluvil v ten den o někom, ale já myslel... nenapadlo by mě... Každopádně mě nezabil. Kdyby to vážně chtěl udělat, neodvázal by mě. Byl podplacený. Dostal za to velmi mnoho peněz, aby mě nezabil. I když věřím, že měl obrovskou chuť to udělat! Potrápit, to ano, ale nezabít. Z té chodby jsem vylezl těžko, ztratil jsem hodně krve i díky střelným zraněním. Vážně jsem myslel, že zemřu. Však jsem měl připravenou záchranu. No, záchranu, jak se to vezme. V lese byl kočár a taky můj bratříček."

"Kristián? Co tam dělal? Pomohl ti?"

"To mi rozhodně pomohl. Byl to celé jeho nápad. Sprovodit mě ze světa, ale nechtěl mě zabít. Měl bych to jednoduché, kdybych prý umřel. Zaplatil Oldřicha, za to, aby mě postřelil, svázal, řezal a i osvobodil. Věděl, že mě nenávidí. Nesouhlasil, ale nakonec ho můj bratříček přeplatil. Oldřich za peníze udělá cokoli, vždyť víš. Stál v tom lese a hleděl na mě nenávistným pohledem ze shora. Kopal do mě, jak do nějaké špíny. Vyčetl mi všechno. Můj vztah a chování k tobě. Znovu mi svěřil, jak moc mě nesnáší, a že budu pykat. Byl jsem po ztrátě krve malátný, proto si se mnou mohl dělat, co chtěl. Popadl mě, vrazil mi několikrát pěstí, dusil mě. Nakonec mi plivl do tváře, jak slušně vychovaný bratr." dokončil ironicky.

"To není možné, to není pravda!"

"Neříkal jsem to? Nebudeš mi věřit, protože máš Kristiána za hodného člověka, až andělské stvoření, ale on tohle není! Umí vystrčit drápky. Proč každý má za to, že Kristián je hodný a milý syn a bratr a Viktor ten zlý, fanatický a nemocný?! Víš, kdo byl v tom kočáře? Dva lidé. Doktor, který mi dal do kupy všechna fyzická zranění a Albert. Můj lékař ze sanatoria. Kristián mě tam poslal se slovy, ať táhnu zpátky do pekla."

"Ale on mi řekl, že ho odvedli Oldřichovi muži do nějaké chatrče, kde ho věznili v řetězech a taktéž mučili. Byl zraněný, zakrvácený, celá záda měl rozřezaná, kopali do něho."

"Samozřejmě, že jsi mu to věřila. Proč taky ne, že?! Ano, po tom, co mě nacpal do kočáru a zařídil mi peklo na zemi, on aby vypadal v tvých očích jako chudáček, nechal se párkrát říznout, aby to zapadalo to té jeho historky."

"Proč by to proboha dělal?"

"Proč? Ty to vážně nevíš? Chtěl tě. Jednoduše tě chtěl mít pro sebe. V tomhle jsme stejní. Už jednou tě ztratil, když jsem si tě vzal, podruhé už to nechtěl dovolit. Zinscenoval mou smrt s vědomím, že mu padneš do náruče, však nepočítal s pár věcmi. Například s Edvardem."