Život holky ze zámku 2

MYŠLENKOVÝ POCHOD (57)

Sama sebe se ptám a k čemu to je? Ptát se můžu, ale co následně udělám je buď pravý opak nebo naprostá hloupost.

Co to, sakra, zase vyvádím? Zajímá mě víc to, co už je dávno uzavřené a vyřešené - aspoň pro někoho, něž něco, s čím mohu ještě něco zmoct.

Čím to?

Co to jen dělám? Kristián je z toho všeho zničený a unavený. Nedivím se mu... koho by to bavilo se handrkovat věčně. Má mě rád, dokonce si mě chce nebo chtěl vzít! Mě by taky lezlo na nervy poslouchat řeči o někom, koho k smrti nenávidím. Kristiána mám hodně ráda, co hodně... miluju ho! Je to dokonalý muž. Vzor všech! Měla bych se mu víc věnovat, nedělat naschvály, začít s ním žít! Lepšího nenajdu. Oba jsme pro sebe mnohé obětovali, Bože!

Tak proč se stále zajímám o někoho, kdo o mě ten zájem nejeví! Kdo ke mě nic necítí, jsem pro něj už cizím člověkem. Kdo mě vyhodil z domu... Viditelně mi dal najevo, jak si u něj stojím a jak na mě vzhlíží.

Urazilo mě to do morku kostí. Měla bych ho nesnášet, jeho chování je neomluvitelné, tahle se gentleman nechová. Tolika slz jsem za něj prolila, tolika nervů mě to stálo, tolika všeho... Život zkažený, jen a jen kvůli jednomu člověku, který mi s ním zamával, jak s kusem hadru.

Ne, se životem, to se mnou zamával, já jsem ten hadr! Způsobil mi tolika bolesti, celý náš společný život jsem trpěla a i tak mi... chybí?

Co je tohle za nesmysl?

Proč i tak Viktora miluji? Proč zrovna tak komplikovaného člověka?

Proč?

Proboha, proč?

Proč to musí být Kristiánův nevlastní bratr? Vždyť jsou tak odlišní! Úplně jak den a noc. Ty se taky nemusí, proto nikdy nejsou ve stejnou dobu na stejném místě. A když Viktor s Kristiánem se setkají, tak to nikdy nedopadá dobře.

Pokud bych si měla zvolit, měla bych se rozhodnout pro Kristiána. Pokud jsem rozumově zdravá, tak jeho. Však, co mě nutí váhat? Zvědavost? Ano, ta tam je. Ale taky... ten proradný a nevyzpytatelný orgán uprostřed hrudi.

Nemůžu milovat oba. Oba bratry. Nejde to. Nesmím!

Tuhle situaci mi byl čert dlužen!!! Co mám dělat?

Nechci si rozhněvat Kristiána, ale musím získat informace o Viktorovi. Vím, ale, že tohle taky nepůjde. Mezi nimi je taková ohromná a mocná nenávist... Nepodaří se mi ji obejít nebo minimálně zkorigovat.

Bože!!! Co jsi mi to naložil na má bedra? Za co? Za možnost milovat? Mohu snad za to, že jsem se zamilovala do dvou mužů? A kteří shodou okolností jsou nevlastní sourozenci?!

Měla bych vážně soustředit své city na toho mladšího, ale ten starší... jen tak ho nedostanu z hlavy. Musím za ním a všechno zjistit.

Vím... Já vím, starám se o něco, do čeho mi nic není. Zajímám se o někoho, kdo se ke mě choval jako hulvát. Prostě to nedokážu pochopit, proto to nepřijímám. Kristiánovi ukřivdím, zase. Ale já si nemohu pomoci... Omlouvám se. Za všechno. Odpust mi, Kristiáne, ale musím to udělat. Musím!