Život holky ze zámku 2

TO JAKO VÁŽNĚ? (48/2)

... "Proč?"

"Chtěl bych ti to všechno vysvětlit."

"Edvarde, já ani pořádně netuším, zda to chci vědět. Uběhlo už mnoho vody v řece, za celé čtyři roky! Ale pokud na tom trváš, tak si promluvíme na večer." nadhodila jsem východisko.

"Ale já a žena odjíždíme, již po obědě!" vysvětlil rychle.

"Ach, samozřejmě. Málem jsem zapomněla, že ses oženil!" odvětila jsem kysele.

"Johanko, prosím tě... nech mě ti to vysvětlit. Je mi z toho zle - jsem nešťastný!"

"Edvarde? Zlato! Edánku?!" ozvalo se z druhé chodby.

"Edánku? Předpokládám, že je to tvá žena."

"Ano." souhlasil a sklopil oči k zemi. V tom vstoupila do naší chodby, kde jsme stáli. Blonďaté vlasy k ramenům a hnědé oči. Fialové šaty, které byly ozdobeny velkou broží. Skoro věrná kopie mé osoby až na ten věk, minimálně o dvacet let starší než sám Edvard! A ten vzhled? Blondýna s hnědýma očima? Že tohle je náhoda?!

"Tady jsi, medvídku. Hledám tě po celém domě, chci se jít projít do zahrady. Podívat se po okolí. A vy jste kdo?!" konečně i mě si ráčila všimnout.

"Johana Štuberská a vy?"

"Aurora von Agaton, hraběnka." představila se i s titulem. Tak už chápu, proč se s ní Edvard oženil. Má titul, bohatství movité i nemovité a díky jejímu staršímu věku, mu to potom spadne do klína. "Štuberská? Vás neznám." pokračovala.

"Moje tetička a strýček jsou vašimi hostiteli. Díky nim, jste mohli být na tomto plese. Mým tchánem byl arcivévoda Ludvík a mým manželem byl Viktor, skvělý celosvětový obchodník. A má rodina Štuberská, má dlouhé kořeny, ve kterých naleznete i vysoké tituly a posty." předvedla jsem jí, aby si nemyslela, že když má 'von' ve jméně a titul, může se naparovat!

"Jistě, jak jinak." odvětila, dle mého to nebylo ani na mě, ale spíše, aby mohla už odejít. Rozhodně jí ten můj výrok neokouzlil.

"Samozřejmě, Aurorko, lásko, ale potřeboval bych si tady promluvit s paní Štuberskou." namítnul chabě její manžel.

"Medvídku, ty snad se mnou nechceš jít na procházku? Proč s ní chceš mluvit?"

"Ale chci, to víš, že chci. Musím tady projednat některé právní kroky."

"No tak dobře, ale pospěš si. Nenechávej mě zbytečně čekat, Edánku." ustoupila, ale nebyla si tolika jistá, zda jí manžel nelže. Edvard jí políbil - na to jsem se nemusela koukat, raději jsem se otočila a pozorovala, co kde lítá. Taková rašple stará, co je tohle za osobnost, jak ona tak Edvard?!

"Nepůjdeme, někam, kde budeme na chvíli sami?" nadhodil Edvard, když jsme konečně osaměli. Kývla jsem a šla rovnou do malého, útulného salónku. Stála jsem kousek od dveří a čekala, až spustí, ale byla jsem jím překvapena! Jen, co zabouchnul dveře se otočil a rychlostí blesku mě políbil na ústa. Po dlouhé době, známé rty. Pořád je má měkké a hebké. Ale tohle nemůže... už ne! Vší silou jsem ho odstrčila!

"Co to bylo?!" vydala jsem ze sebe. Koukal na mě a hledal slova. "Zbláznil ses?" pokračovala jsem, když se k ničemu neměl.

"Chtěl bych ti říct, že se omlouvám, ale nelituju toho. Chtěl jsem to udělat, už včera."

"Jsi ženatý!"

"To sice ano, ale není ta pravá."

"Odpust si, tyhle řeči! Jsi vypočítavej podvodník a lhář!"