Život holky ze zámku 2

STŘETNUTÍ (95/1)

Bylo hodně brzo ráno, kdy ještě celý dům spal. Opatrně a potichu jsem se připravila k odjezdu. Musím to vyřídit rychle a obratem se vrátit. Jinak to nejde. Byla jsem nervózní, protože jsem utíkala od snoubence k bývalému manželovi. Věděla jsem, že kdyby mi na to Kristián přišel, byl by akorát znovu problém - a velký. Viktor hrozně rád dělal naschvály a moc rád vše komplikoval, když mohl - užíval si to a nestyděl se za to. Prostě jako oheň a voda.

Vyplížila jsem se z domu do stájí, kde jsem rychle osedlala svého koně a utíkala s ním z brány zámečku. Bylo mi jedno, že je brzy, bylo mi jedno, jestli Viktora najdu snícího v říši snů. Nehodlala jsem brát ohledy na jeho pohodlí - sprostě mi ukradl důležitou věc, která mi patří a já jí chci zpátky.

Dojela jsem na dvůr panství a na mě v mžiku zase dýchla ta atmosféra, ty vzpomínky, to všechno. Ale nezabývala jsem se dlouho nostalgií, protože jsem zaznamenala pohyb. V tuhle časnou ranní hodinu? To snad ani sloužící nemohou být vzhůru. Bylo pět hodin ráno! Seskočila jsem z koně a pozorovala to dění. Otevírání dveří a následné zavírání neznámé osoby v plášti, která odchází z domu. Jednoznačně to byla žena. Měla honosné žluté šaty, které jí vykukovaly z pod černého pláště. Do obličeje jsem jí neviděla, protože měla kapuci, ale největší potíž, která mě nahlodala byla, že... Viktor měl dámskou společnost. Měla jsem z toho hodně špatný pocit. Nejspíš bych tomu zabránila, nechci, aby někoho měl. Ano, jsem sobec, ale je to tak! Žárlivost spojená s Viktorem ve mě znovu začala pukat jako pražená kukuřice.

Dotyčná měla naspěch, ale jak si všimla mé přítomnosti, zpomalila, nahodila ladnou chůzi a zamířila si to rovnou ke mě, místo kočáru, který stál hodně stranou. Byla jsem překvapená, proč někdo, koho neznám směřuje ke mě, ale dřív než jsem vlastně dokončila tuhle obavu, dotyčná si stáhla z hlavy kapuci a já hned věděla, s kým mám tu čest.

"Ale dobré ránko, co ty tady, tahle brzo?"

"To bych se mohla zeptat já tebe, ty mrcho jedna pelešivá!"

"Já, svobodná žena měla příjemné jednání se svobodným mužem, nemusím ti snad vysvětlovat, co to obnášelo. Ale co ty, rozvedená a zasnoubená děláš u svého bývalého manžela v tuhle hodinu? Myslela sis, že by sis taky užila? Co by na to asi řekl Kristiánek, ty huso hrabivá?!"

"Klaudie, neprovokuj mě! Okamžitě mi řekni, co jsi v tomhle domě dělala?!"

"To jsi opravdu tak hloupá?!"

"Nevěřím, že by se Viktor spustil s takovou děvkou!"

"Važ slov!!!" zvýšila hlas nedbajíc na nevhodnou dobu.

"To jsou ještě vytříbená slova, pro někoho tak prohnilého! Kolikrát ti mám ještě vysvětlovat, že nedovolím, aby ses kolem mého Viktora točila? Naposledy, co jsme se viděly, jsem ti řekla, že ti klidně i nohy zpřelámu a já s radostí dodržím slovo!"

"Ty zmije hnusná! Není žádný tvůj Viktor, je to už můj Viktůrek! Dost dlouho jsem na něj čekala, než ho získám zpátky a nenechám se od tebe odradit! Nehodlám poslouchat nějaké neodůvodněné a především nesmyslné vyhrožování! Už sis s ním pohrála, takže už si na něj nárok dělat nebudeš! Stačí, že jsi mu sebrala tolik let života, stačí, že se mu kvůli tobě stalo tolika špatného, medvídkovi, co si musel vytrpět! Zkazila jsi Viktora a teď vysáváš Kristiána, toho jsem ti taky neodpustila kvůli své milované sestře!"

"Co si myslíš, že tu říkáš?!" vyštěkla jsem na ní. Bylo mi jedno, kolik je hodin nebo kdo nás uslyší. Byla jsem rudá vzteky. Zatínala jsem pěsti a zarývala si nehty do dlaní, jen abych jí neskočila po krku.