Život holky ze zámku 2

STŘETNUTÍ (95/2)

... V tu chvíli pro mě neexistovalo vůbec nic. Tenhle dům, ten prsten, můj syn a především můj snoubenec, který na mě nevědomky čeká, aniž by věděl, jak jsem zkažená.

"Tohle nesmíme!"

"Proč?"

"Budu se vdávat."

"To není dost velký argument na to, abych tě pustil ze své náruče." vrátil mi to a laškovně mě kousnul do krku, který následně na to políbil.

"Viktore, děláš mi problémy."

"Vždycky jsem byl problém. Už jsem s tím smířený, ale je mi to jedno, pokud ten problém bude patřit tobě."

"Vždyť víš, jak to myslím!"

"I kdybych věděl, tak mi na tom nezáleží." zadrmolil odpověď do mé kůže a pak jí obdaroval dalším polibkem.

"Kam tím míříš? Chceš mě tady svést a pomilovat se? Co pak? Čekáš, že budu mít výčitky svědomí a že se přes to neprovdám za Kristiána? Že vlastně vyhraješ? Myslím, že když ti tohle vyjde, tak se k tobě vrátím?!"

"Věřím v to."

"Budeš zklamaný."

"Říkáš to pevně, ale i tak v tvém hlase slyším pochybnost. Sama tomu nevěříš. Ráda bys byla se mnou. Teď a tady by ses mi odevzdala a věř, že dneska bych tě z těchto peřin nepustil. A pokud by se tak přeci jenom stalo, vzpomněla by sis na mě při každém kroku. Miluješ mě, ale stále se toho bojíš. Čeho se tak bojíš, Johano? Chceš být loajální? Zapomeň na to. Beze mě nebudeš natolik šťastná, jak si zasloužíš a já bez tebe už vůbec ne." řekl, uvolnil ze sevření šatů mé ňadro a jazykem si pohrával s bradavkou. Neubránila jsem se hlasitému vzdechu. Druhou rukou mnul to druhé a já jsem na vteřinu zauvažovala, co by se stalo, kdybych mu tady podlehla. Jeho chtíč jsem cítila moc dobře, protože mě tlačil do podbřišku. Nemůžu se s Viktorem pomilovat, i kdybych sebevíc chtěla. Budu se vdávat. Budu si brát jeho nevlastního bratra - mého Kristiána! Leč sobecky, snažila jsem se ten úžasný prožitek prodloužit.

"Já nemůžu. Přestaň, prosím. Vrať mi ten prsten."

"Teď ještě ne." zašeptal mi odpověď. Vytáhl se ke mě a začal mě nenasytně líbat na rty. Jako kdybych přišla o rozum - oplácela jsem mu to. Jeho chlouba mě tlačila do břicha víc a víc a jeho ruka znovu začala zkoumat mé tělo. Zahrabala se pod šaty, pod spodničky a spodní prádlo. Dotýkal se mě opatrně na tom nejzakrytějším místě. Na tom nejcitlivějším a nejnevhodnějším zároveň. Hladil mě dlouhými, mučivými tahy. "Jsi tak mokrá." zašeptal mi do ucha a skousl mi lalůček.

"Ale jenom proto, že víš, co na mě platí, Viktore. Už bychom toho měli vážně nechat. Je to nevhodné - rozvedli jsme se."

"Chci tě." odpověděl mi a prstem mi mezi nohama odkryl závojíčky, našel si vchod a opatrně do něj proklouzl, zato jeho palec si hrál s tím vrcholkem nervů. I když to byl jenom prst nikoliv jeho úd, prostoupila mnou vlna vzrušení, rozkoše a chtíče. Musela jsem si přiznat, že ho chci taky. Chci ho fyzicky. Chci ho cítit. Chci se s ním pomilovat jako za starých časů - ještě když jsme se hluboce a zdravě milovali. Naposledy, kdy jsem ho cítila uvnitř, mě znásilnil a díky tomu se narodil Alex. Ale na tohle rozhodně teď myslet nehodlám. Ráda bych si to užila. Jenže to by byl hřích.

"Nedělej to, prosím."

"Pros mě o to, abych ti to udělal."

"Viktore..."

"Lásko, tak moc tě miluju. Nyní se hrozně musím ovládat. Tohle je můj splněný sen."

"Musím se vrátit."