"Taky jsem si zapomněl oblečení." zasmál se Taehyung a já svůj pohled odvrátil opět do mobilu.
"V pohodě." zamumlal jsem a zkoušel ignorovat tu chuť se na něj podívat.
Má pěkné tělo...
A to není nic divnýho! I já o sobě říkám, že jsem spokojený se svým tělem, takže.. Tohle je normální pochvala.
Naštěstí se převlékl v koupelně a když vyšel z mém oblečení, tak jsem se usmál. Padlo mu tak nějak skoro jako mně. Jen mu bylo trošku volnější než mně, ale tím líp. Najednou si lehl vedle mě a já mobil odložil na stolek a lehl si na bok zády k němu.
"Jungkooku?" vyrušil mě ze snahy usnout Taehyung a já se na něj otočil.
"Ještě jednou děkuju za pomoc.. Umm.. A omlouvám se za to, co se stalo hned první den." popravdě? Byl jako vyměněný, ještě předevčírem by mě asi zabil a teď se tu se mnou bavil, hrál hry a hlavně.. Smál se a prostě nevím?
"V pohodě.. No, dá se říci, že nikdy nenechám kamaráda v maléru." lehce jsem se usmál a samozřejmě..
Jak mé, tak i jeho tváře nabraly růžový odstín.
"Takže přátelé?" usmál se a já přikývl.
"Už to tak vypadá."
"Tak tím pádem si nech nějaký 'Taehyungu' stačí Tae." opět se pousmál a já přikývl.
"U mě to samé, stačí Kook." taky přikývl a s tichým 'dobrou noc' jsem usnul hned.
Ráno jsem se probudil asi minutu před budíkem, což je divný, ale budiž. Budík jsem vypnul a podíval se na Taeho, který ještě spal. Došel jsem do koupelny, kde jsem si vyčistil zuby, upravil vlasy a opláchl obličej. Šel jsem do pokoje a ze skříně si vytáhl oblečení.
Svlékl jsem si tričko a tepláky na spaní a oblékal si akorát džíny, ale cítil jsem na sobě něčí pohled, tak jsem se otočil a viděl jsem Taeho jak se na mě upřeně dívá.
ČTEŠ
One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok
Fanfiction<Dokončeno> Sedm chlapců, cítící k sobě navzájem nenávist jsou zpečetěni osudem. Vesmír je vybral na ochranu světa a daroval jim moc. Jenže nejsou sami, jsou jedni ze sedmi skupin lidí s podobnou mocí, toužící po pomstě a bojích. Zvládnou to...