"Jungkookie! Konečně.. Kde jsi byl celý den~?" řekl smutně Tae a objal mě.
"Musel jsem trénovat sám.. Nic moc, jsem nepoužitelný.." zafuněl jsem a on se odtáhl a zamračil se.
"Jsi úžasný, tak neříkej blbosti! Hlavně jsme tým, nemusíš to zvládnout sám, ano..? Jsem tu s tebou, my všichni.." řekl povzbudivě Tae a já se usmál a přikývl.
"No, jak se vám vůbec spí..? Spíte tak nějak po 3 ne?" zeptal jsem se ostatních.
"Je to v pohodě, nebudeme si přece stěžovat a stejně jsme celý den pryč.." řekla Emily a já jen přikývl, vzal si nějaké pečivo a šel do pokoje, kde jsem ihned ulehl do postele, snědl to, co jsem si vzal z kuchyně a ihned potom jsem zavřel oči a plánoval usnout, ale někdo mě vyrušil..
"Kookie..?" pípl Tae a já nic neřekl, protože jsem byl opravdu mrtvý a chtěl jsem spát.
"Tak dobrou noc, hlavně se vyspi..~" řekl tiše Tae, políbil lehce mé rty a ihned jsem mohl poznat podle zvuků, že obešel postel a podle prohnutí druhé půlky postele jsem usoudil, že si lehl vedle mě.
Ihned jsem cítil, jak se na má záda natiskl a ruku přehodil přes bok.
"Dobrou noc, Taehyungie.." zašeptal jsem ospale, otočil se k Taehyungovi, ke kterému jsem se tentokrát já přitulil jako nějaké kotě.
"Snad jsem tě nevzbudil.." nad tím jsem jen zakroutil hlavou a nechal se převálcovat únavou.
"Jungkookie.. Dávej si pozor na to, co se může přihodit.. Minulost se opakovat může a rozhodně to nemůže přinést nic dobrého.. Já jako tvoje babička tě ochráním před vším, ale musíš být i ty připraven na to, bojovat a být dostatečně silný."
ČTEŠ
One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok
Fiksi Penggemar<Dokončeno> Sedm chlapců, cítící k sobě navzájem nenávist jsou zpečetěni osudem. Vesmír je vybral na ochranu světa a daroval jim moc. Jenže nejsou sami, jsou jedni ze sedmi skupin lidí s podobnou mocí, toužící po pomstě a bojích. Zvládnou to...
