"Jungkooku?!" vykřikli oba dva najednou a já dál jen stál jak idiot ve dveřích, na zádech batoh, v ruce malá cestovka, ve které jsem měl oblečení na ten tanec..
Ta cestovka mi spadla na zem a já prostě jen nevěřícně koukal na ty dva.
"Není to tak jak to vypadá!"
"To je klišé." zasmál jsem se ublíženě a zkoušel zahnat slzy.
"Příště ho šukej jinde, než na stole, na kterém mimochodem byl můj blok." přišel jsem k nim, sklonil se k zemi, protože mi shodily můj blok a opět jsem šel ke dveřím.
"J-jungkookie, moc se o-omlouvám já ti to-"
"Ne." řekl jsem tiše a vzal si do ruky cestovku.
"Ale pros-"
Prásk...
Moje ruka instinktivně nabrala takovou sílu a vlepila Jiminovi facku až z toho musel udělat pár kroků zpátky.
Nelitoval jsem ale toho.
"Šukej si s ním a na mě zapomeň. A věř mi, že na tebe už seru.. Byla to pravda, nemůžeme být spolu... Jenže já k tobě cítil opravdu něco silného, což se o tobě říct nedá. Chováš se jako kurva Jimine." řekl jsem chladně a tím zabouchl dveře.
Ihned se tam začaly ozývat vzlyky a já udělal pouze pár kroků, dostatečně kroků na to, abych byl v takové vzdálenosti, že mě neuslyší. Došel jsem na záchody..
Padl jsem na kolena a začal brečet, nadávat a hlavně svíjet se ve své vlastní psychické bolesti..
Moje srdce mě bolelo, hlava taky..
Oči byly zarudlé od pláče..
Nedokázal jsem normálně dýchat, mé celé tělo se třáslo, slyšel jsem pískání a také hřmění..
Z mého utrpení mě probudila zpráva.
Taehyung: Je vše v pohodě? Tvoje babička říkala, že naše emoce, když se zesílí tak dělají problémy.. Hlavně počasí.. Právě hřmí a prší jak kráva..
Neodepsal jsem a prostě se sebral a rychle vyběhl ven.
Narazil jsem do někoho.
"Hou hou.. K-kooku? Co se děje?!" vypískl Taehyung a já zakroutil hlavou a začal sprintovat domů.
V ruce jsem měl ten zkurvený blok, cestovku a ani jsem se neobtěžoval si nasadit alespoň kapuci.
Doběhl jsem domů, udýchaný, ubrečený a ublížený... Zabouchl jsem dveře a vše to odhodil někam na zem.. Opřel jsem se o zeď, která ihned byla mokrá od mé promočené bundy a já sjel až na zem, kde jsem opět začal brečet..
"Kooku, otevři.. To jsem já Taehyung, prosím.." zabouchal na dveře zvenku a já prostě jen dál brečel..
----
Taak další až zítra zlatíčka ^^ A pokud dneska předepíšu kapitoly, tak bych mohla toho vydat víc ^^ Děkuju hrozně moc už tu bude 9 000 přečtení, což mě neuvěřitelně těší <3
ČTEŠ
One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok
Fanfiction<Dokončeno> Sedm chlapců, cítící k sobě navzájem nenávist jsou zpečetěni osudem. Vesmír je vybral na ochranu světa a daroval jim moc. Jenže nejsou sami, jsou jedni ze sedmi skupin lidí s podobnou mocí, toužící po pomstě a bojích. Zvládnou to...
