One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok

86. Kapitola

Ráno jsem se probudil šokem..

Jin, Jimin a Hoseok si koupili nějaký repráček, na který dali úplně nahlas divný skřeky a výkřiky a bůhvíco...

Já i Tae jsme se probudili nastejno a jenom jsme před námi viděli ty tři blbě smějící se idioty.

"TAK JSTE BLBÍ?!" vykřikl jsem a vyběhl z postele za nimi.

"Sorry, my museli!" zakřičel Jin a zkoušel popadat dech, protože se hrozně smál.

Když jsem je chytil tak jsem všem dal pohlavek a pořádnou ránu do ramene.

"Tak to mi dlužíš snídani!" zakřičel jsem na Jina, který přikývl a šel dělat teda snídani.

"I pro Taeho! Kolik je vůbec hodin bože..." zamumlal jsem a podíval se na Jiminovo mobil.

"Devět... Děláte si prdel?" 

Bez dalších slov jsem šel nahoru, kde byl úplně rozvalený Tae a já se svalil vedle něj.

"Za chvilku bude snídaně.." oznámil jsem Taemu hlavou zabořenou v polštáři.

"Tak se zatím můžeme mazlit, co ty na to?" nabídl mi a já s úsměvem se přitiskl k němu a objal ho.

Povídali jsme si, objímali se.. Občas mi vtiskl polibek na rty a nebo na čelo či tvář.

Všechno bylo dokonalé..

Tahle dokonalost trvala tak pět minut a potom..

"Jungkooku! Taehyungu, snídaně!!" zakřičel Jin a my se tedy po pár vteřinách začali zvedat a s několika dalšími kroky jsme byly v kuchyni.

"Tak, dneska půjdeme tedy cvičit opět?" zeptal se Taehyung a všichni přikyvovali. 

Takhle to šlo pár dní.. 

Jen jsme cvičili společně.. Já se s tím prokletým elementem zvaným země nijak nepohnul... Takže jsem naprosto k ničemu..

Začala škola a my dál chodili alespoň na hodinu ven a snažili se pokročit..

Už jsem byl opravdu dobrý ve všem ostatním, kromě země.. 

Ty holky se ještě nevrátili.. Ale cítím, že se stane něco zlého..

Tohle je totiž pouze ticho před bouří...

----

Je jen otázka času, než onemocním :D 

Taky vás to počasí zabíjí ? ^^