One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok

51. Kapitola

Najednou jsem zamrzl.. Nevím, pokud studem nebo strachem...

Odtáhl jsem se od Yoongiho, který se nehýbal a koukal někam před sebe. 

Šel jsem na druhý konec pokoje a zatahal se za vlasy...

Až teď mi došlo to, že jsem si celou dobu představoval Jungkooka..

"Y-yoongi.. J-já o-omlouvám se.. Ne-nechtěl jsem.." říkal jsem vyčítavě a začal hledat své oblečení, které tedy bylo hlavně dole.

"J-já.. P-promiň.. P-prosím odpusť mi to.. Já.. Já musím pryč.." říkal jsem rozhozeně a přímo vyběhl z jeho pokoje, zvedl jsem své oblečení a oblékl se.

"Taehyungu." oslovil mě Yoongi a přišel ke mně.

"Umm.. Nezlobím se na tebe.. Chápu tě.."

"Jde vidět, že proti osudu nemáme sebemenší šanci.." řekl lehce výsměšně, ale i tak jsem slyšel smutek.

"Nemyslím si, že tenhle vztah je dobře.. Neměl bys být se mnou a takže.. Odteď už nejsme spolu.." říkal to klidně, ale slyšel jsem v tom opravdu smutek.

Viděl jsem v jeho očích slzy, ale začal rychle mrkat, aby je odehnal.

Neměl jsem slova, tak jsem prostě odešel z domu a sledoval jemné obláčky, které šly z mých úst kvůli zimě.

Procházel jsem se a došel na místo, kde jsme předtím s Kookem byli spolu.. U jezera..

Posadil jsem se na lavičku a zadíval se na oblohu, kde byly samé mraky. Byla dost velká zima a já si uvědomil, že nemám kam jít.. 

K Yoongimu rozhodně nejdu, domů nemůžu, takže.. Nemám moc na výběr. Vytočil jsem jedno číslo.

"Halo?"

"Ahoj.. Hele, vím, že je to narychlo, ale.. Nemohl bych dneska u tebe přespat?"

"Jo, jasně, ale nebylo by lepší, kdybys přespal třeba u někoho.. Hmmh~ lepšího?" zavtipkoval člověk z druhé strany a já poraženě vydechl.

"Páni, to asi bude hodně zlé, že?"

"J-jo.. P-prosím.." zašeptal jsem a zkoušel tlumit vzlyk.

"Promluv si s Kookem.. Je mi jasné, že je to kvůli němu, tak běž k němu, přespi tam a vše si ujasni!" rozkázal mi a já přikývl, i když to nemohl vidět.

"Díky Jin hyung.." s tímhle jsem zavěsil a šel vytočit Jungkookovo číslo.