"T-tae.." vydechl jsem a díval se do jeho očí..
"J-já.. Nevím, jak se cítím.. Nebo co k tobě cítím.." řekl jsem a odtáhl ruce, které jsem měl na těch Taeho a to ani nevím jak.
"Omlouvám se, ale.. Já vím to, že k Jiminovi cítím pravé city a.. Je to člověk, kterému nechci ublížit.. Nechci ublížit ani tobě, jsi můj kamarád.. Rozumíš mi a máme spolu hezké vzpomínky ale.. Nemyslím si, ž-že ti můžu opětovat to, co cítíš ty..." vydechl jsem a cítil, jak se mi do očí hrnou slzy.. Nevím proč, ale prostě se mi chtělo brečet.
Narozdíl od Taeho.. Ten už brečel..
"Ne.. Nebreč, prosím.." stíral jsem mu palci slzy a viděl jeho utrápený výraz.
"N-nemůžu přestat.. Bo-bolí to.. C-co to je k sakru.." říkal nechápavě a já po chvilce taky pocítil dost silnou bolest na hrudi.
"Bude to dobré.." objal jsem Taeho a políbil ho lehce na tvář, aby se uklidnil, což se stalo.. Dokonce i bolest zmizela, což nechápu.. Asi.. Jen nějaká chvilková blbost..?
"Omlouvám se.. N-neměl jsem to na tebe takhle vychrlit.." řekl vyčítavě Tae a já zakroutil hlavou.
"Ne.. Je to v pohodě.. M-musíš se prospat, ano..?" Tae přikývl a začal se zvedat z gauče, to samé já.
"Je to blbé t-teď potom, c-co všechno víš.. J-jen.." odmlčel se a já se na něj podíval.
"M-můžu spát u-u tebe..?" zamrzl jsem a on si toho všiml a hned něco mumlal v tom smyslu, že je to špatný nápad.
"N-ne, nevadí.. Můžeš.." řekl jsem najednou a on se lehce usmál a došel se mnou do mého pokoje, kde se převlékl opět do mého oblečení a zalehl na jednu půlku postele, přičemž já si lehl na tu svou půlku.
"T-tak tedy.. Dobrou noc.." řekl Tae a já mu popřál taky dobrou noc, jenže.. Nemohl jsem usnout..
Pořád mi v hlavě hrála jeho slova..
Uběhla půl hodina a já vystřídal všechny polohy na spaní, ale pořád jsem nemohl usnout.. Najednou se ke mně Tae přitiskl a objal mě tak, že hlavou ležel na mé hrudi.
Mé srdce začalo bít rychleji, ale i tak jsem se uvolnil, ruku položil do jeho vlasů, se kterými jsem si chvilku hrál.. Cítil jsem se zvláštně a.. Až moc dobře.. Uvolněně, jakoby naše těla k sobě patřila..
My dva..
K sobě patřili..
Po nějaké chvilce přemýšlení jsem konečně usnul..
----
Taaak, kdo očekává happy end? :)))
ČTEŠ
One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok
Fanfiction<Dokončeno> Sedm chlapců, cítící k sobě navzájem nenávist jsou zpečetěni osudem. Vesmír je vybral na ochranu světa a daroval jim moc. Jenže nejsou sami, jsou jedni ze sedmi skupin lidí s podobnou mocí, toužící po pomstě a bojích. Zvládnou to...
