One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok

109. Kapitola

Byla to krátká doba na přípravu proti Evropě, ale měli jsme plán.. Sice jsme nevyluštili tu hádanku, ale myslím si, že to dokážeme i bez toho..

"Nad čím přemýšlíš?" přišel ke mně Jin a přehodil přes má ramena jeho ruku.

"Myslíš, že to vyjde?" zeptal jsem se ho dívající se dál na klidné spící jezero a na západ Slunce.

"Vím, že to vyjde.. Jsme dobře seskupení.. Díky tobě." zasmál se a lehce do mě strčil.

"Díky hyung za víru ve mně.. Ale bojím se, že nebudeme stačit.." řekl jsem tónem plným obav a on si povzdechl.

"V klidu, vše to zvládneme jako tým."

S tímhle odešel a já se dál díval mlčky na zapadající Slunce.. Nikomu jsem neřekl o tom, co se mi zdálo pár dní zpět.. Ta slova mě znepokojila a znepokojují do teď a možná proto jsem tak paranoidní..

Máme perfektní plán, taktiku.. Místo a všechno tohle máme dokonale připravené, tak proč by to nemělo vyjít? Přesně.. Protože jsem Jeon Jungkook a mám sklony k nedůvěře k sobě samému.. Ale věří mi všichni ostatní.. Co když něco podělám a zklamu všechny? Joona, Yoongiho, Jimina, Hobiho, Jina.. Taeho.. Holky.. Babičku a dědu.. Všechny zklamu a svět na tom bude o dost hůř..

Zakroutil jsem nad tímhle hlavou, otočil se a šel zpátky k domu, kde by už všichni měli být připraveni. Dělal jsem pomalé a krátké kroky, protože strach, který se ve mně hromadil měl nade mnou celkem dost velkou kontrolu..

"Tady jee!" zakřičeli kluci, když mě viděli a já nahodil falešný úsměv, za kterém byly schované veškeré pochybnosti..

"Takže jsme připraveni..?" zeptal jsem se a všichni udělali kroužek a přikývli.

Chytili jsme se za ruce, čtyři z nás dokázali přenášet ostatní, takže jsme začali zaříkávat všichni najednou a poté jsme se teleportovali na místo, kde se máme utkat s Evropany.