One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok

9. Kapitola

Chtěl jsem něco říct, abych prolomil to ticho, ale když jsem se nadechl k tomu, že něco řeknu, tak začal zvonit mobil..

Jeho..

"No?... No vím, že jste někam jeli..... Počkat, co?!... Ale! Já nemám klíče od domu...!.... Ne, Namjoonovo rodiče jsou doma..... Ježiši já si to nějak zařídím..... Čau..." zněl dost podrážděně a i když jsem se přemlouval, abych to nijak nekomentoval tak jsem se musel zeptat..

"Co se stalo?" 

"Proč se zajímáš?" nasadil stejný tón jako já a já si povzdechl.

"Jen.. Zněl si naštvaně.." začal jsem si hrát s prsty.

"Rodiče jeli do Daegu za prarodiči a stala se nějaká dopravní nehoda, takže nemůžou jet zpátky domů a já jsem idiot, který se zapomněl klíče a nemám se jak dostat domů.. Jelikož Namjoonovo i Yoongiho rodiče jsou doma, tak u nich přespat nemůžu." vychrlil na mě a já zašeptal tiché 'Aha..'.

Začal jsem přemýšlet, pokud mu nabídnu přespání u mě ale... Ježiši, však se nenávidíme... Tak.. Ach jo.. Proč musím být tak milej na ostatní.

"Hele, vím.. No vím že se nemusíme, ale pokud chceš.. Můžeš přespat u mě.." nabídl jsem mu a on se na mě podíval. Samozřejmě, že jsem to viděl jen periferně, protože jsem se díval na své ruce.

"Nechci nějak přitěžovat.." 

"V pohodě, můj táta a máma s tím problém mít nebudou.. Stejně pořád chtějí, abych si našel 'kamarády', tak bych tě mohl představit jako kamaráda ze školy.." to kamarády jsem rukama naznačil jakože v uvozovkách, protože zatím jsem si našel asi jen nepřátelé.. No spíš hlavně nepřátele.

"No.. Tak díky.." lehce se zasmál a podrbal se na zátylku.

"Hele, už to jede." řekl celkem šťastně no.. Nedivím se mu, opravdu tu je zima a ještě k tomu mám jeho bundu.. 

Nastoupili jsme a sedli si k sobě. No spíš na takovou tu čtyřku seděl přede mnou. 

"Jo a tohle.. Děkuju za půjčení." podal jsem mu bundu a on řekl tiché 'Nemáš zač' a dál opět jsme jeli v tichosti. Když jsme vystoupili, tak jsem se stavil ještě v obchodě.. Samozřejmě s Taehyungem. Vytočil jsem mamky číslo.

"Ano zlatíčko?"

"Ahoj mami, mohl by u nás přespat kamarád?" 

"Samozřejmě! Musíš mi ho představit, jsem ráda, že už máš kamarády." už jen z toho tónu jsem poznal, že se usmívá.

"Jo dobře, tak děkuju a kdy budeš doma?"

"Já už jsem Jungkookie, táta přijde za 2 hodiny, tak já uvařím i teda tvému kamarádovi. Zatím ahoj." rozloučil jsem se s ní a Taehyungův pohled mi řekl hned to, že ho zajímá, co řekla.

"Hrozně se na tebe těší." lehce jsem se zasmál a on se usmál.

"Máš fajn rodiče.." zamumlal a já přikývl.

"Jo, jsou super." zaplatil jsem nákup, který nebyl nějak velký a pak jsme vyšli ke mně domů.

----

Nějak se spřátelili, ne? :o