"Umm.. Co je?" zeptal jsem se trošku nesměle, protože mě ten jeho pohled celkem znervózňuje.
"Ále nic.." zasmál se lehce a odvrátil pohled a já si mohl konečně obléknout tričko a mikinu.
"Koupelna je volná, tak pak dojdi na snídani." oznámil jsem Taemu než jsem odešel do kuchyně, kde jsem začal dělat míchaná vajíčka, která jsem si snědl společně s Taem, který přišel akorát na snídani.
"Je ti to?" Tae přikývl a usmál se.
"Děkuju ještě jednou." zamumlal Tae a já se napil ze sklenice a lehce přikývl.
"Mimochodem.. Taky ti přišla zpráva od Jimina? Chce ten klub mít prý každý den školy.." řekl Tae a já zakroutil hlavou a vytáhl mobil.
5 nepřečtených zpráv
Jimin: Ahoj Jungkooku, neřeš to, kde jsem vzal tvé číslo, jen se chci zeptat, pokud by ten klub mohl být každý den.
Jimin: Omlouvám se za rušení, ale potřebuju to vědět co nejrychleji..
Jimin: Jungkooku?
Jimin: Hej, snad ještě nespíš!
Jimin: Jungkookuuuuuuu!!
Je otravný, to se musí nechat. Každý den..?
Jungkook: Hele asi bych s tím problém neměl, ale ostatní taky musí odsouhlasit.
Jimin: Provedeno :))))) Uvidíme se ve škole.
Jen jsem se nad tím usmál a zvedl se od stolu.
"Jo jinak.. Nechci být dotěrný, alee.. Tak nějak nechápu matiku a tys vypadal, že to chápeš tak.. Jestli bych mohl poprosit o vysvětlení?" udělal psí očka a já se nad tím jen pousmál.
"Pokud mě budeš štvát, tak tě to naučím blbě, aby jsi propadl." nevinně jsem se na něj usmál a on nafoukl tváře.
"Takže mi pomůžeš?" přikývl jsem a on poděkoval.
"Hele za jak dlouho vůbec jede autobus?" zeptal se Tae, když se díval na hodiny a já se lekl.
"Panebože!! Už je tolik?! Jede to za 2 minuty!!" začal jsem panikařit a Tae si rychle bral věci a já to samé.
"Klíče, kde mám klíče!" začal jsem zmatkovat a Tae zas hledal svůj mobil, který měl na stole.
"Tady!" vykřikli jsme najednou a rychle vyběhli z domu.
"Ne! K sakru, Tae přidej!" zakřičel jsem na Taeho, který vypadal že odpadne a já ještě zrychlil, protože autobus je od nás asi 100metrů a není tam úplně moc velká fronta, tak snad počká.
Málem se rozjel, ale zastavil jsem ho, zaplatil a Tae mě dohnal, takže jsme si rychle sedli na stejné místo jako vždy a vydýchávali ten běh.
"Ahoj Kooku a.. Taehyung?" pozastavil se nad námi Jimin, který si přisedl společně s Hoseokem.
"Jo, ahoj Jimine a Hobi." Tae taky pozdravil a já sundal sluchátka z uší a dal je společně s mobilem do kapsy.
"Přišli jsme o něco?" zasmál se Jin, který nastoupil taky do autobusu, což se divím. Měl na mysli mě a Taeho.
"Ani ne." řekli jsme najednou a samozřejmě jsme se zasmáli a všichni na nás čuměli, jako na nějaké idioty.
ČTEŠ
One of Seven - Taekook, Namjin, Yoonminseok
Fanfiction<Dokončeno> Sedm chlapců, cítící k sobě navzájem nenávist jsou zpečetěni osudem. Vesmír je vybral na ochranu světa a daroval jim moc. Jenže nejsou sami, jsou jedni ze sedmi skupin lidí s podobnou mocí, toužící po pomstě a bojích. Zvládnou to...
