NEKO

II.

V našem světě neexistuje pojem homosexualita. Možná je to tím, že lidi se rozlišují prakticky jen na muže a ženy a všechny „jiné" hází do jednoho pytle. U nás to není jednoduše možné, protože existují desítky druhů nadpřirozených bytostí, některé se vnitřně rozlišují na dvě pohlaví, některé na tři, jiné mají jen jedno... I reprodukce je zapeklitá otázka druh od druhu.

Co se zábavné části rozmnožování týče, obecně platí všichni se všemi – záleží jen na chutích a preferencích.

Ani já nemám vyhraněný postoj. Neřeknu vám, s kým bych nešel. Držím se pravidla „nikdy neříkej nikdy".

My čarodějové jsme na tom biologicky téměř stejně jako lidé. Tedy fyzickým vzezřením to platí pro většinu nadpřirozených, nebo alespoň v jedné z jejich podob, my máme ale i obdobné rozmnožovací techniky, jestli víte, co tím myslím. Nesnášíme vejce, nepotřebujeme kukly k vylíhnutí a nemůžeme někoho přeměnit kousnutím nebo něčím obdobným.

Já mám všechny patřičné atributy mužského pohlaví a nulovou schopnost rodit děti. Beru to jako plus.

Zároveň jsem pyšný na svou postavu. Ano, nejsem zrovna typ, kterému by z fleku nabídli focení na přední stránky časopisů, ale pravděpodobně bych mohl pro nějakou menší kampaň zapózovat. Jsem skoro sto osmdesát centimetrů vysoký, když přimhouříte oči. Tmavě hnědé vlasy, šedé oči a podle toho, co mi bylo řečeno, jsem zdědil aristokratické rysy svých předků. Přirozeně jsem štíhlý a stačí mi jen pár minut cvičení denně na zpevnění svalů, abych vypadal tak jak vypadám. Nejsem krásný, ale jsem pohledný.

Považuji se za atraktivního a toto mé přesvědčení mi bylo mnohokráte potvrzeno od celé řady různých osob – od rodiny, přes spolužáky po kamarády s výhodami.

Což je také důvod, proč jsem nikdy neměl problém najít si partnera či partnerku, když jsem se trochu snažil. Biologické potřeby jsou silné a tak se přirozeně stále rozhlížím, jestli nepotkám někoho perspektivního. V nedávné době to však byla dost bída. Už to budou týdny, kdy jsem zažil nějakou dobrou akci.

Už řadu dnů mám stále nutkavější touhu najít si někoho, s kým bych si to rozdal. Pořádně, živočišně. Blíží se závěrečné testy a zvyšuje se hladina stresu, z mé zkušenosti je sex tím pravým ventilem jak tenhle typ tlaku uvolnit. Ještě jsem neklesl tak hluboko, abych prozkoumal nabídky internetových seznamek nebo přesněji řečeno seznamů podobných nadrženců jako jsem já. Jo, už jsem jejich služby využil, vždycky to byla ale poslední možnost.

Nejsem naštěstí ještě ve věku, kdy by mě rodiče nutili najít si někoho „úctyhodného" a „reprezentativního", za koho by se na veřejnosti nestyděli, kdyby ho nebo jí měli označit za drahou polovičku svého nejmladšího syna, můžu si tak vybírat jen na základě fyzické přitažlivosti. Nosím tak v kapse stále připravenou lahvičku lubrikantu a dva kondomy – jen tak pro strýčka náhodu.

Náhoda ale stále nic. Dával jsem jí pár posledních dní, pak se začnu snažit aktivněji, přísahal jsem si. Pak přišel ten soudný den...

Byla sobota a já měl plány, jak se zahrabat do učení. Příští týden jsem měl odevzdávat seminární práci o vlivu měsíčního cyklu na schopnosti levitace. Spoiler: pokud víte, co děláte, tak nemá, jinak je to pěkná výmluva.

Rozvrh mi narušil Filip, goblin, který opravdu nevypadá jako většina lidských představ o goblinech. Je skoro stejně vysoký jako já, jeho kůže není zelená a pokud vím, nemá žádnou bradavici. Není ani ošklivý a většina lidí by neidentifikovala ani ten nejmenší rozdíl mezi nimi, tedy lidmi, a Filipem, goblinem. Je to sympaťák, kamarád, kterého znám od střední školy a který chodí na stejnou vysokou školu jen jinou fakultu. Studuje politologii – obor, jež nikdy nepochopím.

Filip si jen tak napochodoval ke mně domů, sebral mi skripta a začal vykládat něco o mé občanské povinnosti. Chtěl, abych s ním šel na volební meeting, který se konal jen pár kroků od mého domu na skrytém tržišti.

Naše společenské akce se většinou odehrávají na podobných místech – v trhlinách v meziprostoru. Jsou to místa, na které smrtelníci nevkročí, protože to pro ně není fyzicky možné. Tato místa slouží jedinému účelu: naší ochraně. Můžeme se v podobných prostorách chovat podle své přirozenosti, nemusíme se maskovat, nemusíme nic předstírat. Pochopitelně jsou to tedy jediná místa, kde můžou naši politici provolávat své sliby typu: když zvolíte mě, budete mít nárok na litr krve a půl kila vílího prachu zdarma každý druhý měsíc.

Jít se mi tam nechtělo, ale Filip byl sakra neústupný.

Ukecal mě, až když mi slíbil veškeré jídlo a pití zdarma.

Vzhledem k tomu, že jsem měl celý den poslouchat předvolební kecy, jsem neudělal zrovna dobrý obchod.

Tak strašně jsem se mýlil...