NEKO

XXI.

Trucoval jsem. Doslova a do písmene jsem trucoval v rohu jako malý kluk, kterému sebrali lízátko. Byl jsem si vědom té ubohosti, a přesto jsem s tím odmítal cokoli dělat. Trucoval jsem.

Chtěl jsem být na Neka naštvaný za to, že mi věnoval pár minut své pozornosti a pak prostě zmizel, ale nemohl jsem. Nebyli jsme ve vztahu, nikdy jsme si nic neslíbili. Sakra, vždyť jsme spolu ještě ani nemluvili. Bez ohledu na všechno, co se mezi námi dosud stalo, bez ohledu na kousnutí na mém krku, bez ohledu na to, že jsem si s ním byl paradoxně bližší než s kterýmkoli svým ex – nebyli jsme pár. Mohl jsem být jenom vděčný i za pár sekund. Nic jiného mi nezbývalo.

A protože srdce má vlastní rozum, cítil jsem se i přes logickou analýzu situace dotčeně. Takže jsem prostě trucoval. Tečka.

Odmítal jsem z rohu vylézt i přesto, že se v sále začaly dít nejspíš zajímavé věci – podle toho, co jsem slyšel. Nálada davu se proměnila, hovory ve skupinkách utichly a všichni věnovali pozornost jedinému řečníkovi.

Byl jsem si jistý, že dotyčného jsem už někdy potkal, protože jsem poznával jeho hlas, ale nevzpomínal jsem si na jméno a upřímně řečeno, jsem se ani moc nesnažil si vzpomenout, natož abych vylezl ze svého koutu a podíval se na pódium. Nebyl to hostitel, protože tomu hned z kraje svého projevu poděkoval za uspořádání této párty, ale byl to někdo důležitý, jinak by mu nedovolili takhle promluvit.

„Jsem velice rád, že se vás tu dnes sešlo tolik, protože se chytám vydat důležité oznámení. Naše rodina, i společnost, které reprezentuji jako hlava klanu, se rozhodla v příštích volbách podpořit jediného kandidáta," slyšel jsem řečníka proklamovat a utvrdil jsem se v tom, že musí jít o někoho opravdu významného, když se neobtěžoval ani představit – všichni ho museli znát. Navíc se muselo jednat o zástupce takového klanu, který má dostatečnou sílu, aby někoho protlačil do Collegia – což jsem zase usoudil na základě hromadného zalapání po dechu, po poslední větě.

„Vím, že je to neobvyklé," pokračoval nerušeně řečník. „Ale vede nás k tomu jasné přesvědčení, že právě tento kandidát dokáže změnit budoucnost všech nadpřirozených a vykonat spoustu dobra. Osobně znám tohoto chlapce od jeho dětských krůčků a jsem pyšný na to, do jakého muže dospěl. Obdivuji jeho odhodlání, přesvědčení i cíle, za které se rozhodl bojovat. Od dnešního dne mu proto dávám k dispozici nejen vlastní neomezený fond, ale i členy našeho klanu coby organizátory i propagátory. Dámy a pánové, prosím potlesk pro našeho budoucího nejmladšího zástupce v Collegiu Ussiryse P'Antheru!"

Dav vybuchl nadšením a já si byl na sto procent jistý, že Filip byl jedním z nejhlasitějších nadšenců. Fandil tomuhle Ussirysovi P'Antherovi ještě když to byl lúzr bez podpory, takže tohle bylo jako splnění tajného – nebo v tomhle případě ne zas tak tajného - přání.

Jak to tak vypadalo, takových nadšených podporovatelů musel mít mladý P'Antera spoustu, protože jsem ze svého koutku viděl, jak se cizí lidé objímali, skleničky cinkaly v nadšených přípitcích a snad stokrát se provolávala sláva. Nadšení neutichalo, naopak zdálo se, že úměrně propitému alkoholu sílilo.

Měl jsem toho plné zuby a rozhodl jsem se tady Filipa prostě nechat a odejít – pochyboval jsem, že by mu to v tu chvíli vadilo. Pravděpodobně by si mé nepřítomnosti všiml až někdy k ránu, kdy by se sám zpitý pokoušel dostat domů. Narazit znovu na Neka bylo taky nepravděpodobné, takže jsem se horkotěžko snažil prodírat k východu.

Naneštěstí jsem na Filipa narazil. A ten v opilosti nejen ze šampaňského ale i z nečekaného politického úspěchu, kterého byl svědkem, úplně zapomněl na můj celoživotní postoj a pokusil se mě vtáhnout do oslav.

„Jdu domů! Ty si tady klidně ještě buď," zařval jsem mu do ucha, když už se mi potřetí pokoušel nalít obsah své skleničky do hrdla.

„Nechápeš, co tohle znamená?" vykřikoval zase on, jako by mou část ani neslyšel.

„Nechci to vědět!" odpověděl jsem mu, což ignoroval.

„Podpora od někoho jako je Artur Sirona znamená, že máme vyhráno! Není možné, aby nebyl Rys zvolenej!" halekal nadšeně.

„Rys?" překvapilo mě.

„Jo, Rys. Tak říkají Ussirysovi kamarádi," informoval mě Filip a zarazil mě, než jsem se stačil zeptat, od kdy se on počítá mezi jeho kamarády. „Rys! Rys! Rys! Bude zvolenej! Bude zvolenej! Bude zvolenej!"

Filip začal skákat a jeho nadšení strhlo i další nadpřirozené kolem něj, kteří začali skandovat spolu s ním. Vytrhl jsem se nadšenci, který mě chtěl vzít za ramena a donutit mě skákat s nimi. Proklouzl jsem mezi opilci a ze šatny u vchodu jsem si vyzvedl kabát. Tohle už bylo moc a já musel zmizet.

Jakmile se do mě opřel ještě pořád chladný jarní vzduch, něco mi došlo. Podle Filipa byl tím řečníkem, který oznámil podporu Ussirysovi P'Antherovi Artur Sinora, otec dvojčat Alana a Evana. Když jsem ty dva naposledy viděl, odváděli mého Neka. Neko je kočkodlak. Ussirys P'Anthera je kočkodlak...

***     ***     ***

Ark se pomalu a jistě začíná zajímat o identitu svého tajemného milence a moc se mu to nelíbí... ☺️

*    *     *

Zaznamenali jste nejnovější počin skupiny Super Junior? Dokonce i můj zcela ne-k-popový kolega musel uznat, že tahle recese nemá chybu. 👍