NEKO

XI.

Byla jsem šikovnější než jsem čekala a cesta vlakem je dlouhá...

***     ***     ***

„Jsi blbec." Zhodnotil mou situaci Enzo hned v pondělí ráno a dál se nevyjadřoval. Myslím, že to bylo dostatečné shrnutí.

Sám jsem moc dobře věděl, jak na tom jsem. Sny se zhoršily a pomalu mi začínalo být nepříjemné byť i jen to, že si někdo přisedl příliš blízko ke mně. Přesto jsem věděl, že si dávat nějaká ultimáta nemá cenu, a to ze dvou důvodů:

Za prvé jsem moc dobře věděl, že ve víru vášně nebudu schopen říct „ne" vůbec na nic, takže nemělo smysl dávat si nějaká předsevzetí, jakože ho zastavím nebo tak. Jen bych si pak sám sobě vyčítal jejich porušení a zbytečně se stresoval ještě víc.

Za druhé jedinou další možností bylo přestat s Nekem spát úplně a vyhýbat se mu jako moru, což byla blbost. Bylo by to, jako bych si usekl ruku jen proto, že mě svědí prsty – zbytečně brutální. Být s ním bylo prostě příliš dobré na to, abych s tím přestal. Vedlejší účinky nějak přetrpím, hlavně že budu pravidelně vyhrávat první cenu v každém závodě, do kterého se pustíme.

Enzo mě potěšil, když se o mé problematické situaci nešířil dál. Snad to bral jako lékařské tajemství nebo se v něm probudilo svědomí kamaráda, ale držel jazyk za zuby a já za to byl nesmírně rád.

Řešily by to asi jen holky. Klaudie by se dál pitvala v tom, jak to že o svém milenci stále nic nevím, i přesto že už jsme spolu třikrát měli sex a on mě dvakrát kousl. Olivie by nejspíš přišla s nějakou šílenou konspirační teorií o tom, že je Neko špion vyslaný mými nepřáteli, aby zjistil všechny mé slabiny a ty pak zneužil k dosažení svých ďábelských plánů na ovládnutí světa a kousnutí je způsob jak mě zotročit. Nedělám si legraci. Někdy si myslím, že jí všechny ty „rekreační medikamenty" rozbředly mozek.

Filipa by to nezajímalo ani v nejmenším. Ten byl hluboko ponořen do předvolebního cirkusu. Byl jsem si docela jistý, že on v tuhle chvíli nepotřeboval sex k tomu, aby jeho vzrušení dosáhlo vrcholu. Stačily peprné politické diskuse.

Sešli jsme se na oběd a Filip dokázal, jak je jeho pozornost zaměřena pouze tím jedním směrem. Snažil jsem se ho poslouchat co nejmíň, protože se nás pokoušel zasvětit i do těch nejmenších detailů letošních voleb. Rozebíral strany, frakce, jejich programy, splnitelné i absurdní sliby, řevnivost i první oběti kampaní. A také jeho nejoblíbenější část: Tipování výsledků a zvolení či nezvolení jednotlivých kandidátů. Představoval nám jednoho za druhým a pak je i porovnával mezi sebou. Bylo to k zešílení.

„No a třeba je tu tenhle chlápek – všichni ho považují za loosera, už jen proto, že je nejmladší, kdo kdy kandidoval, ale podle mně se pletou. Má slušný potenciál a budou ho následovat všichni nerozhodnutí. Nejde s davem, spíš si buduje reputaci coby rebel. Nemá dokonce ani podporu rodiny nebo smečky. Proslýchá se, že jeho vlastní otec mu zakázal kandidovat, ale on se mu jen vysmál. Jeho hlavním cílem je zlepšení zdravotní péče pro nejchudší nadpřirozené a zároveň její dostupnost i v odlehlých oblastech. Hej, Arku, posloucháš mě vůbec?"

Zvedl jsem hlavu od svého salátu s kuřecím masem a zmateně zamrkal. „Proč bych měl?" zeptal jsem se, což ho očividně naštvalo. Nechápal jsem proč. Vždyť můj názor na politiku znal – návštěva volebního meetingu byl jediný můj ústupek.

„Možná by tě zajímalo, že tenhle rebel je kočkodlak," nadnesl vyzývavě.

„Znovu: Proč by mělo?" protočil jsem oči.

„Arka zajímá jen jeden konkrétní kočkodlak, ne celá rasa, že?" zasmála se Klaudie.

„Přesně," potvrdil jsem. „Netrpím žádnou úchylkou ani jsem si nevytvořil typ. Nebudu se zajímat o každého kočkodlaka jen proto, že s jedním náhodou spím."

„To byl průběhový čas," upozornila mě Klaudie a v očích jí zahořely jiskřičky nezdravého zájmu.

Sakra, tohle jsem neměl říkat. Dostal jsem se přesně tam, kam jsem nechtěl. Respektive sám jsem začal téma, kterému jsem se od začátku chtěl vyhnout. Ale bylo to tu...

Rozhovor se stočil k mému soukromému a obzvláště sexuálnímu životu a já jen neochotně odpovídal na všetečné otázky. Celou tu záležitost se dvěma kousanci na mém krku se mi naštěstí podařilo utajit – sám jsem o tom neřekl ani slovo a moji kamarádi nejspíš předpokládali, že někdo s mou inteligencí, by nebyl tak stupidní a nechal se kousnout, nechal jsem je při tom. Enzo mě nepotopil.

„Stejně si myslím, že tenhle Ussirys P'Anthera volby vyhraje," neodpustil si nakonec poznámku ke svému nedořešenému tématu Filip, když jsme se zvedali od dojedeného obědu.

Zcela jasně si pamatuju, jak jsem si řekl: Ussirys P'Anthera? Co je to za divné jméno?

***     ***     ***