NEKO

XXX.

Pokračujeme v hádce... 😈

***     ***     ***

„Přiznávám svou chybu," zkusil jsem jiný přístup opatrně. „Měl jsem nějaké předpoklady o našem vztahu, které zpětně vzato nebyly prakticky ničím podložené. Jediné, co nasvědčovalo tomu, že jsme jen kamarádi s výhodami – jak jsem předpokládal – bylo to, že jsme spolu nemluvili. Vůbec. Nikdy. Když jsi nás měl za tak dokonalý pár, proč ses se mnou neobtěžoval mluvit?"

Neko vypadal překvapeně, jako by mu přišla otázka úplně scestná.

„No, já..." na moment se zarazil. „Já to nepotřeboval."

„Aha, takže jsi nepotřeboval se mnou mluvit, stačil sex?" do mého hlasu se kromě pasivní agrese vloudil osten sarkasmu. Pak že jsem byl jediný, kdo k našemu vztahu přistupoval s nulovou zodpovědností.

Neko si povzdechl, dvěma kroky ke mně přistoupil a vzal mě za ruku. Zprvu jsem se mu chtěl vytrhnout, ale teplo a jistota jeho dlaně byly příliš uklidňující.

„Omluvám se," usmál se na mě mírně. „Už od prvního setkání jsme do sebe zapadli jako dva kousky skládačky, takže jsem úplně zapomněl vzít v potaz, že vlastně nejsi dlak."

„Co to s tím má společného?"

„Nech mě to vysvětlit," požádal mě a odvedl mě k pohovce, na kterou se posadil a mě stáhl k sobě. „Dlaci poté, co najdou svého partnera, se tak nějak naladí na jejich vlnu. Je to jakoby se nejen moje tělo, ale i myšlení synchronizovalo s tím tvým. Navíc díky svým smyslům, které jsou ostřejší než čarodějů, dokážu rozpoznat všechny tvoje emoce jako vzrušení, nadšení, radost, uspokojení, ale i naopak nepohodlí, nespokojenost nebo nejistotu či vztek – to všechno z tvého potu, pachu, tepu, dechu, pohybu nebo... Prostě jsem necítil potřebu v komunikaci s tebou používat slova, protože všechno, co jsem potřeboval vědět, mi prozradilo tvoje tělo. Akademik jako ty by mohl říct, že jsi pro mě od začátku byl jako otevřená kniha – věděl jsem přesně, co chceš nebo potřebuješ a dělal jsem všechno pro to, abych ti to dal. Mluvení jsi nevyžadoval, tak jsem se s ním – jak jsi řekl – jednoduše neobtěžoval, zaměřil jsem se na jiné způsoby, jak tě potěšit."

Jen pomalu jsem vstřebával jeho prohlášení. Synchronizované myšlení? Otevřená kniha? Musel jsem ze sebe dostat tu děsivou otázku: „Můžeš číst moje myšlenky?"

Neko se rozesmál. „Ne, pokud vím, tak to nedokážou ani ti nejlepší mágové. Jen jsem prostě dobrý v rozpoznávaní signálů nonverbální komunikace. Třeba teď mi stačí jen cítit tvůj pach, abych věděl, že jsi na mě sice naštvaný, ale stejně jsi vzrušený. A tvůj pot mi zase říká, že by ses po sexu cítil mnohem líp."

Tak a dost.

Vyškubl jsem mu ruku, za kterou mě ještě pořád držel, a vyskočil z gauče. Naštvaně jsem začal pochodovat svým malým obývacím pokojem. Naštvání převážilo nad vzrušením z jeho blízkosti. Bylo mi jasné, že jsem byl naštvaný hlavně kvůli tomu, že měl pravdu, protože jsem byl vzrušený a jedna moje malinkatá, ale bohužel hodně hlasitá část, vysokým pisklavým hláskem navrhovala hádku odložit až po troše horizontálního tance – nedařilo se mi ten hlásek umlčet, Nekovi se to upozorněním na jeho existenci podařilo.

Musel jsem svou pozornost odvést jiným směrem.

„Netvoří můj pach právě pot?" zeptal jsem se, i když mě odpověď vlastně ani nezajímala.

Neko se opřel do polštářů na pohovce a přehodil si nohu přes nohu. Obrázek pohodlí a spokojenosti.

„Tak z devadesáti procent," odpověděl. „Pach má i jiné složky než jen pot."

„A to jaké?"

Usmál se vyloženě poťouchle, jako by měl v rukávu další triumf a má otázka mu nahrála na smeč. „Jak jsme si ujasnili, nemáš tak citlivý čich jako dlaci a vlastně v tomhle směru na tom moc nezáleží – ty další složky jsou určeny hlavně pro ně, jiné dlaky. Takové malé znamení, že jsi zadaný a nemají se k tobě ani přibližovat."

„Jaké sakra znamení?" rozčílil jsem se. Dřívější naštvání bylo skoro pryč. Vystřídalo ho nové.

„Neseš můj pach. Technicky vzato jde o feromony."

„Označkoval sis mě?" můj hlas se dostával do stejných výšek jako předtím ten otravný vnitřní hlásek dožadující se sexu – hodně nepříjemné. „Počůral jsi mě snad, když jsem spal nebo co?"

Zasmál se. „Ne, neboj, nepočůral. A přenos mého pachu na tebe – a tvého zase na mě jen tak mimochodem – nebylo něco, co bychom mohli ovlivnit. Je to biologická reakce druha na druha. Stačilo, že jsme se jeden druhého dotýkali."

„Hádám, že sprcha mi nepomůže?" nadnesl jsem, odpověď už jsem znal.

Přesto mi to potvrdil: „Obávám se, že ne."

Vztekle jsem se obrátil, když jsem dorazil na konec obývacího pokoje a pochodoval zase zpátky, jen abych se po osmi krocích, musel otáčet znova. Neko mě nevzrušeně pozoroval. Usmíval se od ucha k uchu, což mě děsně iritovalo. A iritovalo mě i to, že on musel vědět, jak moc mě to irituje. Neříkal sám, že to dokáže doslova a do písmene vycítit?

„Co je?" štěkl jsem po něm.

„Lituju toho, že jsme spolu nemluvili dřív. Nejsi jenom zatraceně sexy, ale je s tebou i sranda," koketně na mě mrkl a já se rozhlédl, co bych mu mohl hodit na hlavu. Pomalu a jistě jsem začínal chápat, proč při zmizení nebo smrti jedince, bývá nejpodezřelejším partner.

„Tak si dávej pozor, abych s tebou nepřestal mluvit a nenašel si někoho jiného," pohrozil jsem mu. Sice jsem to nemyslel vážně, ale podle mě si to zasloužil.

Po mých slovech se Neko vymrštil z pohovky, jako by najednou byla v plamenech. Než jsem stihl zareagovat, byl u mě a rukama sevřel má ramena ocelovým stiskem.

„To neříkej ani z legrace," zavrčel, zatímco se mi zlatým pohledem zavrtával do očí. Ta tam byla jeho dosavadní hravost a nenucenost, teď byl vážný, až mi z toho naskakovala husí kůže.

Chtěl jsem něco říct, ale měl jsem stažené hrdlo. Neko mi stejně ani nedal šanci, protože hrozivě pokračoval: „Možná nosím tvář civilizovaného nadpřirozeného, ale pamatuj si, že uvnitř jsem stále zvíře. Sobecké, sebestředné, tvrdohlavé, agresivní a hlavně majetnické. Jsi můj druh, Arku, měl bys to vzít na vědomí. Dotkne-li se tě někdo, nezaváhám a roztrhám ho na kousíčky vlastními drápy a tesáky. A pokud ty dovolíš někomu, aby se tě dotkl, zavřu tě někam, kde uvidíš jenom mě, kde tě budu moci donutit, abys miloval jenom mě, kde pro tebe budu znamenat celý svět a ty nebudeš schopen beze mě jíst, spát ani dýchat. Rozumíš?"

***     ***     ***

Co říkáte na Nekovu změnu přístupu? 😁