NEKO

LVIII.

„Pardus Uncia byl jeden z těch, kteří na to neskočili. Bylo mu jasné, že můj otec by nenechal mou kandidaturu jen tak bez povšimnutí a bez komentáře. Věděl, že kdyby s tím nesouhlasil, potopil by mé pokusy už v počátcích a mé jméno by se na seznam kandidátů ani nedostalo, takže když mě nepodpořil veřejně, musí tahat za nitky v pozadí. A měl pravdu. Sám jsem si neuvědomil, jak moc mi otec umetl cestičku. Řada sponzorů i poradců se ke mně přidala jen proto, že s nimi otec jednal za zavřenými dveřmi a mimo záznam. V tomhle se ukazuje, že moji protivníci mají pravdu, když tvrdí, že s politikou nemám dostatečné zkušenosti – byl jsem tak strašně naivní, že se za to zpětně stydím," povzdechl si Neko a já se zmohl jen na rádoby chápavé přikývnutí. „Uncia vycítil, že se ze mě stává nebezpečný protivník a jak víš, došel až k tak drastickému rozhodnutí, jako byla moje fyzická likvidace. Jen díky tvému zásahu jsem nezemřel."

„Jo, pamatuju," procedil jsem mezi zuby.

„Iris tvrdila, že o tom nevěděla a já jí věřím," Neko se najednou zarazil a pak se opravil: „Věřil. Věřil jsem jí. Když tě otec tak hrubě vykázal kvůli takzvané rodinné poradě, bylo to právě kvůli tomuhle. Řekl mě i Iris všechno, co se dozvěděl a oznámil nám, že má v plánu se s Unciou vypořádat. Víceméně nařídil Iris, aby s ním ukončila poměr a-"

„Ona s tím souhlasila?" skončil jsem mu do řeči. „Souhlasila Iris, že se s Unciou rozejde?"

„Ne tak docela. S otcem se pohádali. Opravdu brutálně. Už od malička jsem byl zvyklý na jejich hádky, ale nikdy se nehádali takhle," poznamenal Neko. „Ironií osudu jsem je tehdy dost sarkasticky požádal, aby, pokud si chtějí jít po krku, vzájemnou vraždu nechali na později, až tohle vyřešíme. Iris tvrdila, že pokud se mě Uncia pokusil zabít, tak k tomu musel mít nějaký dobrý důvod, který jí odmítáme říct, otec zase tvrdil, že pokud s ním poměr neukončí, nezlikviduje jen jeho, ale i ji... Celá ta hádka trvala snad hodinu a vůbec jsme neměli tušení, že tě mezi tím někdo unesl."

„Jak jste na to přišli?" zeptal jsem se, jak ve mně hlodala patologicky morbidní zvědavost. Celou tu hrůzu jsem měl už téměř ve zdraví za sebou, takže jsem si mohl užít rýpání do detailů a chybovosti zúčastněných.

„Oznámil jsem otci i Iris, že se odmítám dál účastnit tak bezpředmětné debaty a odešel jsem tě hledat. A pochopitelně tě nemohl najít. Ptal jsem se služebnictva, které jsem náhodně potkal v panství, a pomalu ve mně narůstala panika, když mi docházelo, že se ti muselo něco stát. Nakonec jsem si povolal všechny, kteří v tu dobu byli v domě, a zorganizoval pátrání. Ukázalo se, že ten večer přijel do panství Uncia a měl se setkat s Iris. V jednom z hostinských domů, které jsou součástí pozemku, ale je od hlavního sídla oddělen se čas od času scházeli. Mezi těmito dvěma budovami je tajná chodba, která byla před desítkami let vybudována jako úniková cesta. Když jsem na Iris zatlačil, přiznala, že Uncia o ní věděl."

„Počkat, počkat," zvedl jsem ruce a zamával jimi ve znamení stop, abych zdůraznil, jak moc zmatený jsem. „Byl jsem v chodbě před tím salónem, ze kterého jste mě vyhodili, a někdo mi přes ústa dal látku s něčím, po čem jsem ztratil vědomí!"

„Ano, k takovému závěru jsme taky došli," pokýval hlavou Neko, jako by to bylo naprosto logické a pochopitelné. „Ta úniková cesta vede prakticky celým domem a na několika místech je rozšířena do menších výklenků, které přiléhají k různým místnostem. Jednou z nich je i salón, ve kterém jsem mluvil s otcem a Iris. Uncia pravděpodobně všechno slyšel, nebo minimálně dost na to, aby si dokázal udělat obrázek. Kousek odtamtud jsou skryté dveře, kterými se dá vstoupit do chodby, ve které jsi byl ty. Vypadá to, že Uncia vystoupil ze svého úkrytu a náhodou narazil na tebe. A jako zvrácený hajl, jakým byl, využil situace a se rozhodl pomstít se na tobě jako na mém druhovi."

„Chceš mi říct, že jen tak náhodou měl u sebe drogu, kterou mě dokázal omámit a bez povšimnutí odtáhnout?" zapochyboval jsem upřímně.

„Když jsme se dostali do domku, který používali s Iris k dostaveníčkům, našli jsme tam spoustu různých lektvarů a elixírů. Iris tvrdila, že je používali pravidelně, obzvláště aby jí usnadnili rejekční reakci na styk s mužem, který není jejím druhem. Ten, který používali nejčastěji má v malém množství afrodiziakální účinky, ve větším tě však dokáže odrovnat podobně jako chloroform nebo rajský plyn. Uncia ho měl nejspíš v kapse, protože doplňoval zásoby, které jim došli."

„No bezva," ucedil jsem mezi zuby. „Jakou děsnou kliku to měl, když na mě tak pěkně narazil a náhodou měl u sebe drogu a náhodou to bylo kousek od tajné chodby, náhodou kolem nikdo nebyl, aby viděl co se děje. A hlavně jaká to náhoda, že jste na to tak hezky rychle přišli a vyrazili mě zachránit, ale náhodou jste dorazili trochu později, než jste měli, náhodou ses odpojit od záchranné skupiny, Uncia to náhodou nepřežil a Iris jakbysmet."

Neko se na mě zamračil. „Co tím naznačuješ?"

„Jak se můžeš tak blbě ptát?" měl jsem co dělat, abych neprotočil oči. „Nepřijde ti to všechno tak trochu přitažené za vlasy?"

„Ani ne. Všechno do sebe logicky zapadá, všechno dává smysl. Přesně takhle se to stalo."

„No právě," povzdechl jsem si. „Myslím, že by sis měl opravdu vážně promluvit se svým otcem."

„Proč?"

Povzdechl jsem si. „Máš pravdu, na politika jsi asi trochu moc naivní."

„Moc se mi nelíbí, co naznačuješ," Nekův tón zhrubl, jakoby mě mezi řádky varoval, ať se ani neopovažuji to říct nahlas. Smůla.

„Myslím, že tvému otci se docela pěkně podařilo zbavit tvého konkurenta a své nepohodlné manželky."

„Tomu nevěřím!" vykřikl Neko a já jeho rozhořčení ignoroval.

„A přitom vypadá jako hrdina, který se do krve rvalza svého syna a jeho druha, proti nevěrné ženě a šílenému politikovi. Myslím, žebychom mu měli zatleskat."

***    ***    ***

Do konce nám zbývá už jen pár kapitol... Radši nebudu odhadovat kolik, protože se  znám a určitě to budu prodlužovat, ale moc už jich fakt nebude.

Trochu mě to přivádí do nostalgické nálady. Například tahle píseň byla jednou z prvotních inspirací k sepsání tohoto příběhu (a ano, tato verze, ne ukňouraný originál od Ariany Grande):