NEKO

XXXXII.

Na Václaváku bylo 120 tisíc lidí, což je tedy oficiálně největší demonstrace od roku 1989... A reakce Babiše? "Je teplo, lidi šli asi na koncert." 😡 😡 😡

Říct, že jsem naštvaná, ani v nejmenším nevystihuje mou současnou náladu, ale svým způsobem to k téhle kapitole sedí...

***     ***     ***

Iris?

Jako Nekova nevlastní matka, která ho nesnášela? Ta Iris?

O co tu ksakru šlo?

„Iris měla být mojí družkou, ale spoutali jí s Tygrisem," lamentoval dál neznámý muž a mě v hlavě šrotovala kolečka.

Vzpomněl jsem si na večeři u rodičů, na kterou jsem šle před několika týdny, a na všechno, co jsem se během toho večera o zvycích dlaků a speciálně o svazku Tygrise a Iris dozvěděl.

„Ale Iris je neplodná, nemůže mít pravého druha, ne? Proto se provdala za Tygrise, který o svou pravou družku přišel," řekl jsem a muž sebou trhl, jako bych ho tentokrát praštil do obličeje já.

„To je nesmysl!" vykřikl vztekle. „To že neplodné dlačí samice nemohou mít pravého druha je jen babská povídačka, pověra, která se tradovala po staletí a bohužel se traduje dodnes – není pro to jediný důkaz. Všichni prostě předpokládali, že si druha nenajde, tak jí výhodně prodali jako ovci na trhu, když jí nebylo ještě ani dvacet!"

Nebyl jsem si jistý, jak na to reagovat. Nebyl jsem kovaný v detailech dlačích svazků.

„Nevydrží dlačí kousnutí jako svazek jen pár týdnů pokud nejsou partneři opravdovými druhy? Nestačilo by, aby Tygris Iris pár týdnů nekousl a pak se rozvedli? Svoje šťastně až na věky ještě můžete mít, ne?" zkusil jsem.

„Ty jsi vážně idiot, co? Tvoji rodiče se musí stydět, že jejich nejmladší syn je takový budižkničemu jako ty," vmetl mi do tváře stále naštvanější muž. „Kousnutí nahrazuje spojení dočasně. V dobách válek a nejistot pomáhalo upevňovat svazky a krátkodobě pomáhat párům chránit jeden druhého. K tomu, aby byli dva druzi spojeni je potřeba vykonat magický rituál, který je nezrušitelný."

„Aha," dostal jsem ze sebe jen.

„Skoro před třiceti lety Irisini rodiče předpokládali, že si druha nenajde, tak jí prostě spojili s Tygrisem okamžitě. My jsme se poznali až pár let poté, což bylo pochopitelně pozdě. Iris v té době už trpěla v nešťastném svazku. Ze začátku se snažila, aby její manželství fungovalo, ale s takovým hajzlem, který nerespektuje ani základní pravidla jako je věrnost, to nešlo. Když jsem jí poznal, Tygris jí už na krk hodil svého nemanželského parchanta a chtěl po ní, aby ho vychovala jako vlastního. Ona tak moc chtěla vlastní děti, ale nemohla je mít. A Tygris si jen tak pořídil bastarda s vlastní sekretářkou a ještě jí nutil, aby ho veřejně přijala za svého."

„Jednu věc nechápu," zarazil jsem jeho nenávistný projev. „Jak už jsme si ujasnili, nevím toho mnoho o dlačích zvycích, ale jsem si jistý jedním: Když se dlak s někým sváže je pro něj prakticky nemožné mít sexuální vztah s někým jiným, ne?"

Mluvil jsem z vlastní zkušenosti – mělké kousnutí, jedna pusa od Enza a mě se dodnes zvedal žaludek jen při té vzpomínce.

„Prakticky nemožné?" zasmál se muž hořce. „Ani ne, když víš, co děláš. Biologicky pouto svazuje dva partnery, což ústí ve fyzický odpor k sexuálnímu styku. Ale každý odpor se dá překonat, ne? Je to, jako bys byl nacpaný až k prasknutí, ale když před tebe někdo postaví výborně vypadající kousek dortu nebo dobře propečený steak, tak se dokážeš zapřít a sníst ještě sousto, nebo dvě..."

Nedokázal jsem si ani představit, jak velké sebezapření je potřeba k tomuto „překonání" dlačího pouta. Zkusil jsem si ještě jednou představit Enzův polibek a znovu se mi sevřel žaludek – možná to přirovnání k jídlu bylo odpovídající, když pouto porušíte, chce se vám zvracet.

„A Iris pro mě byla vždycky tím nejlákavějším zákuskem. I když její feromony blokuje Tygrisovo pouto, já vždycky věděl, že měla být moje," pokračoval ten muž dál, vůbec si nevšímajíc toho, že jsem ho neposlouchal. „A ona to ví taky, proto se pro mě překonala. Pro nás. Dokázala to. I přes to zpropadené pouto, dokázala být se mnou. To jen díky tomu poutu. Tomu pravému poutu mezi námi..."

„Tak o co vám jde?" přerušil jsem ho, protože toho jeho monologu už jsem měl plné zuby. „O pomstu? A na kom? Na Tygrisovi, který je v tom svazku chycený stejně jako Iris? Na Ne- Na Ussirysovi, který je v tomhle všem úplně nevinně? Nebo snad na samotné Iris?"

„Iris miluju! Vždycky jsem jí miloval a vždycky budu," zasyčel na mě. „Pomstím se Tygrisovi, za to, že mi ji vzal. Pomstím se mu tím, že mu vezmu toho jediného, koho on kdy skutečně miloval – jeho jediného syna! A až se dostatečně vynadívám na jeho utrpení, zabiju i jeho a zničím tak pouto, které k němu váže Iris, a konečně budeme moci být spolu!"

Ok, to dávalo smysl. Zvrácený, ale smysl.

„Zabiju tak dvě mouchy jednou ranou," pokračoval muž ve svém zlomyslném projevu. „Zbavím se tak rivala, o kterém jsou všichni přesvědčeni, že mým rivalem vůbec není."

V ten moment mi to docvaklo a nemít svázané ruce, asi bych sám sebe praštil do čela, jako trest za vlastní blbost. Muž přede mnou byl Pardus Uncia, kočkodlak, který posledních deset let zastupoval svou rasu v Collegiu a který pochopitelně letos svůj post obhajoval.

„Náměstci a poradci mi můžou tvrdit, že mě neohrožuje, protože cílí na jiné voliče. Můžou si tvrdit, že díky němu budeme mít v Collegiu dva zástupce, protože on nahradí někoho z malých ras, ale já jsem v politice už dost dlouho, abych věděl, že jsou to všechno jenom kecy!" rozohňoval se víc a víc. „Jde mu o moje křeslo! A že ho Tygris nepodporuje? Další kecy! Jak by mohl nepodporovat svého jediného syna? Byl to jenom tah, jenom šaráda, aby Ussirys zahrál na city voličů. Vím to, všechno to vím. Sám jsem v politice už zažil nebo sám zkusil všechno. Úplně všechno."

Skoro jsem nestíhal sledovat ten výlev nenávisti, který z něho tryskal. Byl jsem definitivně přesvědčený, že tomuhle chlapovi přeskočilo. Další argument proč nemít rád politiku – leze to na mozek.

„A taky se pochopitelně zbavím tebe. Stal se z tebe nepohodlný svědek," kývl na mě jako na odporný hmyz. „Buď bez obav, nařídím svým mužům, aby to udělali pokud možno bezbolestně. Pokud by to šlo, nechal bych tvé tělo tvým rodičům, aby tě mohli řádně pohřbít – přece jen s nimi nemám žádný spor a oni by měli mít možnost pochovat svého nejmladšího – ale bohužel to nepůjde. Budeš muset nadobro zmizet."

Ten chlap byl cvok. Naprosto šílený a zvrácený cvok. A tohle jeho s klidem pronesené prohlášení o mé likvidaci bylo poslední kapkou, kterou jsem byl ochotný snést.

Kašlu na to, řekl jsem si. Nebudu čekat jako dáma v nesnázích na rytíře v blyštivém brnění a na bílém koni. Zachráním se sám. Jsem čaroděj, první v ročníku nejtěžšího magického studijního oboru a oni mě zatraceně hodně naštvali.

Ukážu jim, že Flavius Arcadius Aurelius Eugen svou kůži nedá zadarmo!

***      ***     ***

V příští kapitole se dočkáte magické bitky. 🤗

*

Pokud náhodou budete 23.6.  v Praze, přijďte na Letnou. Já tam budu na 100%!!!