NEKO

XXXII.

Toužil jsem po něm tak moc, až mě to rvalo na kusy.

Nejednou jsem nevěděl, co s rukama, protože jsem se ho chtěl naráz dotýkat úplně všude – chtěl jsem mezi prsty cítit hedvábí jeho blonďatých vlasů, chtěl jsem si vychutnat křivku jeho krku, sílu jeho svalů, hebkost i drsnost jeho kůže, žhavá zákoutí jeho těla i ty nejcitlivější partie, které pod mým dotekem vždycky otevíraly jako brány do nebes. Zmateně jsem bloudil po jeho těle a nedokázal se zaměřit na jediný bod. Chtěl jsem všechno a hned.

Neko na tom byl podobně, ale měl tu výhodu, že si dokázal prosadit své. Pevně mě sevřel a rukama mě podepřel pod zadkem a jakoby si mě nadhodil – instinktivně jsem obtočil nohy kolem jeho pasu. Se mnou v závěsu se vydal na cestu domem, pravděpodobně k nejpohodlnějšímu místu pro naše další aktivity.

Odtrhl svá ústa od mých a zabručel něco, čemu jsem nerozuměl a na opakování jsem se nedožadoval. Když jsem nemohl mít jeho sladká ústa, spokojil jsem se s hranou čelisti, kterou pokrývaly štětinky rašících vousů. S chutí jsem jazykem obtáhl cestičku od brady až k uchu – vousy podráždily povrch mého jazyka, takže byl teď ještě citlivější a vnímavější.

Vychutnal jsem si Nekovo zabručení, když jsem se pustil do zevrubného zkoumání lastury jeho ucha a pak níž podél naběhlých žil krku až k rameni, které jsem se snažil vysvobodit z košile. Mou výzkumnou výpravu mi přerušil pád do měkkých podušek mé vlastní postele. Překvapeně jsem vyjekl, ale v polovině výkřiku jsem byl umlčen horkým jazykem, který se sám vydal za vlastním dobrodružstvím.

Tak moc mi chyběly Nekovo polibky, že jsem se s chutí poddal jeho vedení a dobrovolně přijal roli pasivního účastníka. Líbal mě a lízal, hravě okusoval mé rty a všemožně dráždil.

Jeden druhého jsme zkušeně svlékli a já neodolal, abych rukou ihned nezajel mezi jeho nohy a nesevřel v ruce už naběhlý pyj. Přesně tak jak jsem věděl, že to má rád, jsem zapumpoval rukou a vychutnával si krátké steny, které se mu vyrážely z úst.

Nakonec mě zarazil a odtáhl mou ruku od svého rozkroku a přitiskl jí do polštářů nad mou hlavou. Z jeho zastřených očí jsem mohl vyčíst, že to byla akt sebezáchovy – nechtěl se udělat dřív, než bude hluboko ve mně. To byl jediný důvod, který jsem byl ochoten přijmout, jako vysvětlení, proč nechtěl, abych se ho dál dotýkal.

Znovu se ke mně sklonil a šikovnými prsty mě dráždil na hrudi. Chvíli si hrál s mými bradavkami a pak jednu vzal mezi zuby. Zasténal jsem rozkoší, protože moje bradavka pod jeho zkušeným vedením okamžitě ztuhla a stala se signální bójkou pro celé mé tělo, které vzápětí začalo zalévat vlny rozkoše.

Celý jsem se chvěl a brnění jsem nejvíce pociťoval v podbřišku a v naběhlém údu. Varlata mě doslova bolela a volala po uvolnění, kterého se jim nedostávalo už tolik dní. Neko však nepřestával a od bradavek pokračoval níž, až sevřel špičku mého penisu v ústech a mé steny se proměnily ve výkřiky.

Je to umělec a ne milenec, blesklo mi hlavou, zatímco Neko zkušeně měnil tlak i sílu, kombinoval lízání a sání a pravidelně si mě zasouval hluboko do úst, až mě celého polykal. Přiváděl mě k šílenství.

Nevydržel jsem mít ruce za hlavou – tahal jsem Neka k sobě blíž, snažil se ho přesvědčit, že dost bylo předehry a já ho chci mít v sobě, ale přitiskl mě zpátky do peřin a dál mě mučil. Cítil jsem záchvěv blížícího se orgasmu a nevědomky zaťal prsty do jeho skalpu, ale ani to ho nezastavilo, ba naopak jen ho to přesvědčilo ke zvýšení tempa a zintenzivnění jeho snažení.

Ve vteřině, která mě dělila od orgasmu, mě zdánlivě propustil ze své moci, ale to jen na moment, než do mě zasunul svůj dlouhý štíhlý prst a ta kombinace dráždění zepředu i zezadu, mě rozmetala na tisíce malých kousků. Vyvrcholil jsem tak mocně, jako ještě nikdy v životě ne. Zmítal jsem se pod Nekovými doteky, které ani v tu chvíli neustávaly a křičel v nekonečném orgasmu.

Neko mě nepropustil ani na vteřinu, nedal mi chvilku oddechu.

Ještě jsem ani nepřišel k sobě a on už mě masíroval a připravoval si cestu do mého těla. Ochotně jsem rozevřel stehna, abych mu udělal prostor, což on ocení dalším hlubokým polibkem, který mi doslova vezme dech.

Stačilo pár minut a už jsem měl nohy opět obtočené kolem jeho štíhlého pasu, ale tentokrát jsme si byli neskonale blíž, než po cestě do ložnice. Nekovo teplo bylo najednou kolem mě, na mě i ve mně. Vychutnával jsem si nejen jeho sílu, ale i všechny ty drobnosti, které jsem předtím bral jako samozřejmost – jako jeho omračující vůni, jeho ohlušující vzdechy i jeho ohromující intenzitu.

Ztrácel jsem se v něm, a přesto jsem se skrze něj nacházel. Tiskl jsem se k němu, tiskl jsem jeho k sobě. Synchronně jsem sténal s jeho vzdechy a snažil se mu dát alespoň tolik vášně, kolik on dával mě.

Tohle naše milování bylo šílené. Nádherné, kouzelné, opojné.

Skrze toto naše spojení jsem konečně pochopil, co to znamená mít druha. Ne jen partnera a už vůbec ne kamaráda s výhodami, ale druha. Svou druhou půlku, svou spřízněnou duši.

Můj Neko. Jenom můj. A ničí jiný.

Trvalo nám dlouho, než jsme se z té bouře vzpamatovali. Leželi jsme jeden druhému v náručí, ztěžka oddechovali a vzájemně naslouchali bušení našich srdcí.

Oči se mi klížily únavou, ale stejně jsem musel něco vědět. Nakonec jsem sebral odvahu a opatrně se zeptal: „Před chvílí dole... Kdybych ti řekl, abys odešel. Odešel bys?"

„Ano," řekl Neko váhavě. „A už bych se nevrátil."

Znepokojeně jsem se překulil a zvedl se na lokti, abych se mu mohl podívat do obličeje. „Tak jsem to ale nemyslel. Nechtěl jsem, abys odešel na pořád, jen pro dnešek, abych si mohl utřídit myšlenky. Stalo se toho tolik a..."

Zvedl ruku a zapletl mi ji do vlasů. Stáhl si mě k sobě a dlouze políbil na předešlou činností rozcitlivělé rty.

„Asi bych to nevydržel," připustil, když mě konečně pustil. „Když jsi řekl, abych šel, byl jsem odhodlaný jít a nikdy se neotočit zpátky, ale asi bych to nevydržel a brzo bych přišel – pravděpodobně na kolenou a s prosíkem, abys mě vzal na milost."

Zasmál jsem se a znovu ho políbil.

Po dlouhé době, kdy se naše ústa neochotně rozdělila, zašeptal jsem: „Víš, že si spolu budeme muset ještě pořádně promluvit, viď? Prakticky nic jsme nevyřešili."

Neko se jen sladce usmál a odhrnul mi spadlou loknu z čela. „Ano, vím. My to ale nějak vyřešíme, věř mi."

Věřil jsem mu.

***     ***     ***

Tak se nám kluci dočasně usmířili. 😊 Neshody je ještě čekají, ale to nejhorší mají (snad) za sebou - tedy co se jejich vztahu týče. 😈

*

Lidičky, čtete Wolf in the House? Je to korejský webtoon od Park Ji-yeon. Pokud ne, tak vřele doporučuji, obzvláště teď po přeložení 61. kapitoly. 😍