NEKO

XXIV.

Docvaklo mi, že Filip mluví o Akademickém Sympoziu, které se na naší univerzitě koná každoročně a letošní ročník se odehraje už za dva dny. Tedy v úterý.

„Proč na něj nechceš jít?" zeptal jsem se ho. „Vždyť je to největší událost roku na naší univerzitě. Budou tam všichni profesoři, přijdou nejvýznamnější osobnosti ve vědě i výzkumu. Budou se probírat nejnovější objevy a nastolovat se témata na příští rok a taky-"

„No právě," přerušila mě Klaudie. „Jako by vědecké žvanění našeho Filipa někdy zajímalo."

„Přesně," pokyvoval hlavou Filip. „Fakt se mi tam nechce. Stejně neplánuju po promoci zůstat v akademickém světě, ale chci se věnovat politice v praxi, takže mi stejně navazování kontaktů s mysliteli a teoretiky je k ničemu."

„Účast je povinná," připomněl jsem mu.

„Proto potřebuju tvojí pomoc," roztáhl Filip ústa do úsměvu. „Kontroluje se jen zápis do docházky, ne? Stačí, když mě podepíšeš."

„Vážně věříš, že jde jenom o podpis? Identita se ověřuje magicky." Nevěřil jsem tomu, že mu musím opakovat základní fakta, která by měl znát každý student univerzity.

„Jsi nejlepší čaroděj v ročníku, přece dokážeš obejít jeden kouzelný pergamen, ne?" snažil se mi vlichotit, což mě naštvalo.

„A jak si to asi tak představuješ? Mám kvůli tobě riskovat vyloučení ze studia, kdyby se na to přišlo? Co bych z toho asi tak měl?"

„Určitě by tě nevyloučili ze studia jen proto, žes podepsal kamaráda na docházku při společenské akci. A ty určitě víš o způsobu, jak to udělat tak, aby se na to nepřišlo."

Měl pravdu v obou bodech. Nikdo stejně nekontroloval docházku na takových akcích, účast byla sice povinná, ale kdo by měl čas dohledávat každého jednotlivého studenta a ujišťovat se, že skutečně byl přítomen odborným přednáškám, diskusím nebo mluvil s pozvanými hosty? Stejně tak bylo jednoduché zfalšovat zápis jednoho nebo dvou studentů – v desítkách jmen a při té spoustě magie, co se ten večer použije, se to jednoduše ztratí. Filip ale neodpověděl na mou třetí otázku.

„A co bych z toho měl?" zopakoval jsem.

„Budu ti to dlužit?" navrhl nejistě Filip. „Vážně se mi tam nechce, už mám jiné plány a byla by to pro mě prostě ztráta času. Budu ti dlužit jednu velkou laskavost."

Zamračil jsem se. „Jak velkou laskavost?"

„Opravdu velkou laskavost," upřel na mě téměř štěněčí oči.

„Fajn," kapituloval jsem. „Budu si to pamatovat a vyberu si to ve chvíli, kdy to budeš nejmíň čekat!"

„Bezva," rozzářil se Filip. „Jsem rád, že tam nebudu muset. Žvanění profesorů poslouchám při každé přednášce, nechce se mi to poslouchat ještě mimo ně."

Ignoroval jsem jeho stížnosti i Klaudiino chichotání.

„Budu potřebovat pramen tvých vlasů," oznámil jsem mu.

„Proč?"

„Jak myslíš, že mám předstírat, že jsem ty, když nebudu mít u sebe ani kousek z tebe?"

„Aha. Zápisy fungují na principu DNA?" vraštil Filip obočí, jako by o tom slyšel poprvé. To mu vážně nikdy nedošlo, jakou metodou je docházka vedená? Politologové a jejich hlavy v oblacích...

„Ty tam taky nepůjdeš?" obrátil jsem se na Klaudii.

„Já půjdu," ohradila se. „Nikdy si nenechám ujít příležitost narazit na nového potencionálního Sugar Daddy."