NEKO

XII.

Přemýšlel jsem nad něčím hodně zvláštním. Další z maličkostí, které jsem kamarádům nepřiznal.

Ráno po našem třetím setkání jsem se sice probudil sám, ale jeho včerejší přítomnost v domě byla jasně patrná. Nejen proto, že polštáře a přikrývky zůstaly kolem krbu rozházené tak, jak jsme je včera opustili po tom, co jsme je použili, když jsme je potřebovali, nebo odhodili, když se nám pletly. Byl tam ještě jeden důkaz: Kniha a vzkaz na jídelním stole v kuchyni.

Vzkaz byl sice jednoduchý, ale dost mě zmátl:

Drahý Arku, bohužel nemůžu zůstat, ty už spíš a já tě nechci budit, tak ti to musím předat takhle. Vím, že tuhle knihu potřebuješ a těžko se shání. Sám jsem si ji půjčil, budu jí tedy muset bohužel vrátit, ale pro tuto chvíli je tvoje a můžeš se z ní učit podle libosti. Přeji hodně štěstí. R.

V první chvíli mě zaujala iniciála R. na konci, ale brzo tenhle detail zastínila kniha, kterou mi tu zanechal.

Byl to spis mnicha Svalibuka. Kde jí sakra sebral? Od koho si jí půjčil? Jak to, že věděl, jak jí potřebuju ke svému studiu?

Jediné, co mě napadlo, bylo, že ten večer, kdy jsme se potkali ve škole, jsem byl v knihovně a studoval zrovna tuhle knihu, ale přesto... Řekli by mu to knihovníci? A znamená to, že už tehdy věděl, kdo jsem? Byly to hodně znepokojivé myšlenky.

Přesto jsem nemohl takovýto štědrý dar odmítnout. Bylo mi jasné, že s pomocí téhle knihy se dostanu do čela svého ročníku během mrknutí oka, nehledě na to, že zkoušku udělám jako nic.

A měl jsem pravdu. Studium Svalibukovi knihy šlo skvěle. Ten chlap byl sice šílenec, ale dokázal popsat transfiguraci, jakoby to byl kuchařský recept – stručně a jasně. Jelikož jsem měl knihu doma, mohl jsem návod rovnou zkusit aplikovat v praxi, než abych se ho horko těžko pokoušel zapamatovat v knihovně a pak až po delším čase ho vyzkoušel někde jinde. Šlo to skvěle a už za pár dní bylo jasné, že se stanu mistrem transfigurace.

Vím, nebylo to zrovna fér, ale plusové body, které mi to vyneslo u profesorů, jsem bral všema deseti. Budu jen rád, když se o mě budou všude, kudy budou chodit, zmiňovat jako o nadaném a nadějném čarodějovi. Studijní výsledky jsou jedna věc, ale osobní doporučení jsou k nezaplacení, obzvláště v tak malém světě s tak vysokou konkurencí jako je ten náš. Pro to, aby mě vybrali do Státního alchymistického výzkumného ústavu, se prostě musí udělat vše možné i nemožné. A tak jsem se opravdu snažil.

Sice jsem se pokoušel dát do studia vše, co jsem mohl, ale čím dál častěji se mě zmocňovala frustrace. Sexuální frustrace, aby bylo jasno. Svalibukova kniha mi ušetřila spoustu tvrdé a zdlouhavé práce a tak mi zbylo až moc volného času na přemýšlení o jiných věcech.

Jedním z těch „jiných věcí" byla iniciála R., kterou zanechal Neko na vzkazu. Neskutečně mě to iritovalo. Nevadilo mi, když jsem o něm nevěděl vůbec nic – tedy nic osobního, včetně jména – ale to jedno písmeno... Čeho to byla zkratka? Prvního jména? Rodového? Nebo jen přezdívky? Šílel jsem. Od přemýšlení o iniciále jsem se často dostal k myšlenkám na něho samotného, na jeho tvář, vůni, silné ruce a celé šťavnatě svalnaté tělo...

Odtud ta frustrace. Už to byl skoro týden a Neko nikde. Neměl jsem jak ho kontaktovat a vybít se někde jinde nebyla reálná možnost kvůli dvojímu kousnutí na mém krku. A když jsem nad tím sám přemýšlel, tak jsem ani jinde hledat nechtěl. Asi bych se nedokázal spokojit s pralinkou, když jsem teoreticky mohl mít čokoládový dort. Moc dobrý čokoládový dort. Moc moc dobrý. Opravdu moc moc moc dobrý.

Jop. Frustrace. Nevyléčí ji ani masturbace...

Ve snaze zaměřit myšlenky jiným směrem jsem došel tak daleko, že jsem dokonce uvažoval o návštěvě rodiny a pokud byste mou rodinu znali, věděli byste, jak zoufalý jsem byl. A zoufalí lidé dělají zoufalé věci.

***     ***     ***

Další kapitola bude brzo. ;-)

***     ***     ***

BTW viděli jste thajský seriál 2Moons? Nebo četli knížku? Je tam úžasná scéna, kdy Pha daroval svému (po tomto gestu) příteli Wayovi 99 růží. Něco tak romantického se jen tak nevidí.

A tuhle kytici daroval včera můj bratr své přítelkyni k 25. narozeninám:

(Přiznávám, že trochu žárlím)