NEKO

LVII.

Jak prožíváte svatého Valentýna? :-D

Co takhle dvě nové kapitoly? A obě dokonce po 1k slov? :-*

***     ***     ***

„Proč mě to nijak nepřekvapuje?" zabručel jsem jenom. Vražednou Iris jsem viděl na vlastní oči.

„Mého otce to překvapilo. Čekal, že bude jeho žena naštvaná, ale nečekal, že se pokusí ublížit nenarozenému dítěti," usmál se nevesele Neko. „Jednou mi otec řekl, že právě tehdy si uvědomil, jak málo svou manželku zná a jak špatně na tom jejich manželství je. Ale zpátky k příběhu. Zatímco můj otec byl zaneprázdněn sháněním porodníků, kteří by se dali podplatit, aby přivedli na svět bastarda někoho s jeho postavením a nešířili se o tom dál, Iris vystopovala mezi jeho milenkami – protože jich v té době měl víc – tu, která byla těhotná. Má biologická matka byla otcovou sekretářkou. Byla to prostá dívka z venkova, která chtěla ve městě vydělat dost peněz, aby mohla podporovat své rodiče..."

„Část tohohle příběhu jsem už slyšel, pamatuješ? Vyprávěl jsi ho mé rodině."

„Vlastně ano," zarazil se na chvíli Neko. „Dobře, takže to co jsem neřekl: Iris mou matku vystopovala, unesla a pokusila se jí zabít. Chtěla ji uškrtit. Údajně nechtěla ublížit dítěti, ale chtěla ublížit jen matce, proto nepoužila své drápy a tesáky. Logiku v tom nehledej – já to také nikdy nepochopil. Naštěstí byla má matka bojovnice, Iris se bránila statečně a navíc hlučně. Iris ji odtáhla někam do parku nebo lesa – to už si nepamutuji, ale byli tam turisté a ti zavolali lidskou policii. Iris byla zastavena a má matka odvezena do nemocnice. Lidem pochopitelně byla vymazána paměť a má matka přesunuta do lékařského zařízení pro nadpřirozené. Otec to utajil – jak jinak. Donutil mou matku, aby nepodávala trestní oznámení a všechno kolem toho. Prostě jakoby se nic nestalo. Od Iris si na oplátku vynutil slib, že fyzicky neublíží mě ani mé matce. Prý to byl nakonec můj dědeček, který přišel s celou tou historkou o náhradní matce a konečně kompletní rodině. Pravda je taková, že mě Iris vždycky nenáviděla a za zavřenými dveřmi se mi to nebála dát najevo. Proto jsem..."

Nekův hlas najednou utichl. Jeho tvář byla napjatá a několikrát naprázdno polkl. Bylo mi jasné, že jsme se dostali do oblasti hodně nepříjemných vzpomínek, a tak jsem udělal to jediné, co jsem udělat mohl. Přesedl jsem si k němu blíže a vzal ho za ruku.

Oplatil mi stisk ruky a bolestně se na mne usmál.

„Ale popořadě. Podle toho, co jsem zjistil, všechno organizoval můj dědeček z otcovy strany s výraznou pomocí Irisina otce. Mou matku zavřeli do soukromé nemocnice, kde na průběh jejího těhotenství dohlíželi doktoři, kteří podepsali dohodu o mlčenlivosti. Více než půl roku byla zavřená a během té doby byla vytvořena celá ta bublina dokonalé rodinky. Můj dědeček trval na tom, že dítě bude vychováno jako řádný dědic rodu P'Anhtera. Iris ani můj otec neměli na výběr, údajně to tak bylo uděláno, aby vše vypadalo legálně a byl jsem přijat společností. Když mi bylo asi patnáct, otec mi řekl, že mou biologickou matku vyplatili, dědeček jí prý měl zaplatit několik milionů, aby vedla pohodlný život někde daleko na venkově a samozřejmě podepsala dohodu, kdy nikdy nikomu neměla prozradit, že je mou skutečnou matkou, a to ani mě. Když jsem ji o několik let později našel ve vyloženě zbídačeném stavu, prozradila mi, že peníze sice měla dostat, ale můj dědeček ji vydíral, a nakonec vyloženě vyhnal bez jediné koruny a se strachem vůbec někomu něco říct."

„To je mi líto," zašeptal jsem a jen stěží se ovládl, abych Nekovi neskočil kolem krku a neobjal ho tak pevně, až bych ho skoro udusil.

Neko si odkašlal, jakoby rozháněl knedlík v krku a pokračoval: „Tohle je ta část, kterou už si slyšel, takže zpátky k mému otci a Iris. Jak jsem říkal, můj otec a Iris měli prakticky od začátku manželství dohodu, že si půjdou v soukromí z cesty, mě měl vychovávat pouze otec, Iris se mnou neměla mít nic společného. Pokud nějaké snahy o alespoň trochu šťastné manželství proběhly, dopadly dost neslavně a skončily opravdu rychle, pravděpodobně ještě dřív než proběhla ta aféra s mým početím. Oba se naučili žít s břímem nechtěného a nenáviděného pouta. Stejně jako otec měl řadu milenek, ani Iris se nedržela zkrátka. I když v jejím případě šlo o několik dlouhodobých milenců v řadě. Posledním z nich byl Pardus Uncia. Otec o jejich vztahu samozřejmě věděl," do Nekova tónu se vloudila stopa pohrdání a nechuti a já si nebyl jistý, komu ze zmiňovaných kočkodlaků to platilo. Iris? Unciovi? Nebo jeho otci? „Nevadilo mu to, vlastně naopak. Bylo pro něj výhodné mít zavázaného člena Collegia za to, že ho nechává spát se svou ženou. Situace se ale změnila, když jsem oznámil kandidaturu já."

„Jak?" vyhrkl jsem netrpělivě. Konečně jsme se dostávali k tomu nejpodstatnějšímu a z Neka to lezlo jak z chlupaté deky.

„No, víš, že můj otec mě nikdy nepodpořil a oficiálně se k mé kandidatuře nevyjádřil? Samotného mě to mrzelo, ale musím říct, že nepřekvapilo. Nikdy jsme si zrovna dvakrát nerozuměli. Otci stačilo, když jsem nosil domů nadprůměrné známky, vynikal ve sportech a nedělal problémy – prostě jsem nedělal rodině ostudu. Podle toho, co mi otec řekl, měly ty pomluvy pravdu."

„Jaké pomluvy?" musel jsem se zeptat, protože i když jsem se pokoušel zjistit o jeho kandidatuře trochu víc, nevěděl jsem úplně všechno – obzvláště pokud šlo o pomluvy, fámy a povídačky, protože těch bylo až moc.

„Že mě nepodpořil, aby tak zvýšil moji prestiž," uchechtl se Neko, ale byl to neveselý zvuk. „Založil jsem svou kandidaturu na tom, že jsem outsider, tak se to snažil umocnit tím, že ten chudáček nemá podporu ani svých rodičů, a přesto se dokáže probojovat tak daleko. Opravdu nemám představu, jestli to na některé voliče zapůsobilo nebo ne."

Další důvod, proč nemám rád politiku, tohle mi přišlo jednoduše stupidní. „Něco ve stylu reverzní psychologie? Nepodporuje ho ani jeho otec, tak ho podpořte vy?"

„Tak nějak."

„To je ale blbost."

Tentokrát byl Nekův úsměv mnohem upřímnější.„Souhlasím."