NEKO

VI.

Za okny už byla tma, když jsem odcházel z univerzitní knihovny.

Strašně mě štvalo, že většinu rukopisů si nemůžeme vzít s sebou domů a studovat v klidu. Chápu, že se v řadě případů jedná o vzácné knihy, ale to sakra nemůže někdo udělat méně vzácné kopie? Nebo je aspoň naskenovat? Vždyť k čertu žijeme v moderní době, nemusíme se jako středověcí mniši hrbit nad tlustými svazky při světle svíčky v chráněných komnatách, které chrání magické řetězy a mříže. Máme internet a dokonce k němu nepotřebujeme ani dráty.

Narovnal jsem si brašnu na rameni a zamířil k východu. Přemýšlel jsem, co si dám k večeři a jestli se mám zastavit ještě někde nakoupit, nebo si vystačím se zásobami, které mám doma. Musel jsem však zastavit prakticky v půlce kroku. Bylo to, jako by do mě udeřil blesk. Mráz mi přejel po zádech a na rukou mi naskočila husí kůže, která si rychle šířila po celém těle.

Byl to on. Kočkodlak, o kterém jsem snil už řadu dní. Většina těch snů byla prožita ve sprše. A všechny končily vlhce a šťastně.

Stál u jedné z mnoha oznamovacích tabulí, které informovali studenty o akcích a speciálních přednáškách, které se konají mimo výukový plán. Myslím, že si prohlížel zrovna tu, kde byly vyvěšené plakáty volebních kandidátů, kteří povedou diskuse se studenty v nadcházejících týdnech.

Očividně si mě všiml dřív než já jeho, protože měl na tváři vyzývavý úsměv, který jakoby mě uhranul. Spojil svůj pohled s mým a kývl směrem k pánským záchodům na konci chodby.

Věděl jsem, že takhle pozdě večer ve škole nejspíš už nikdo nebude. A i kdyby byl, bylo mi to srdečně jedno. Následoval jsem blonďatého kocourka, tak rychle, jak jen mi to erekce nepříjemně tlačící na poklopec kalhot dovolovala.

Jen co se za mnou zavřely dveře, měl jsem jeho svalnaté ruce kolem pasu a jeho rty se dožadovaly veškeré mé pozornosti. Poškádlil jsem ho jazykem a on svá ústa pootevřel, aby mě pustil dovnitř.

Upustil jsem svou tašku na podlahu a objal ho kolem ramen. Přitiskli jsme se k sobě tak těsně, že by mezi námi neprostrčili ani list papíru. Brzo nám ale tyto jednoduché doteky přestaly stačit a oba jsme začali toužit po kontaktu kůže na kůži.

Moje bunda přistála na umyvadle, následovalo jí jeho sako. Rozepnul jsem mu košili, zatím co mi přetáhl tričko přes hlavu. Následoval dvojitý zápas s opasky a poklopci.

Zarazil jsem ho, když mi chtěl stáhnout kalhoty i se spodním prádlem. Potřebovali jsme pár věcí ku pomoci. Zašátral jsem po své tašce, kterou se nám podařilo odkopnout až k odpadkovému koši. Trhl jsem zipem a ten mi mé tvrdé zacházení oplatil tím, že se zasekl. Dvakrát jsem s ním škubl a pak ztratil trpělivost s tvrdohlavým uzávěrem a prostě na něj zaměřil trochu své síly a lusknutím prstů ho nechal rozskočit – být čarodějem má své kouzlo.

Dal mi jen dvě vteřiny, abych vylovil už načatou lahvičku lubrikantu od minule a čtvereček prezervativu, než mě vytáhl zpátky k sobě a tvrdě mě přirazil ke zdi pokryté dlaždičkami.

Přestože skutečná kouzla nebyla použita, naše kalhoty zmizely jako mávnutím kouzelného proutku. A i bez použití levitace jsem byl jako pírko vyzdvižen vysoko a jen kočkodlakovy silné ruce mě držely ve vzduchu. Obtočil jsem stehna kolem jeho boků a paže kolem jeho ramen. Rukama jsem se zabořil do blonďatých kudrn a nenasytně se přisál k plným rtům slibujícím všechny rozkoše světa.

Vždycky jsem věřil, že mám dobrou představivost, ale žádná z mých masturbačních představ se s tímhle nedala srovnávat. Bylo to tvrdé, rychlé, na jedné do deseti minimálně stovka.

Nejen, že nasadil naprosto úžasné tempo, navíc jeho ruce byly doslova kouzelné a jeho ústa... Cítil jsem, jak jeho rty putovaly po mých tvářích, hraně čelisti, krku i ramenech. Jeho dech mě spaloval a pod dotykem jeho jazyka jsem křičel rozkoší. Dokonce mě i trochu kousl a pro mě, který jsem nikdy neměl zuby během sexuálních hrátek zrovna dvakrát rád, to byl ten nejlepší zážitek, jaký jsem mohl prožít a jen jsem předl.

Stačily nám doslova minuty na to, abychom oba vybuchlive spalujícím orgasmu. A jen dalších pár, abychom se vzpamatovali. Stejně jakoposledně nepadlo mezi námi ani slovo. Tiše jsme se oblékli, posbírali své sakypaky a bez polibku na rozloučenou se rozešli.