NEKO

LXVI.

„Musíte něco udělat," naléhala na mě Mici, zatímco jsem se stále snažil zpracovat to, co mi řekla.

Bylo mi jasné, že musím něco udělat.

„Kde je Rys teď?" zeptal jsem se jí. „Musím s ním mluvit. Co nejrychleji."

Zavrtěla hlavou. „Nevím kde je. Když nám dneska řekl, co se zítra chystá udělat, nakázal nám, abychom všechno připravili a nerušili ho a pak odjel. Sami nevíme, kde se skrývá. Je v nějakém hotelu, ale kvůli novinářům je tam inkognito a doprovázejí ho jen dva bodyguardi. Doufala jsem, že vy budete vědět, kde je nebo budete mít možnost ho nějak kontaktovat."

Po jejích slovech jsem se vrhl k telefonu. Ruce se mi třásly, ale přesto se mi podařilo vytočit Nekovo číslo. A hovor padl rovnou do hlasové schránky. Zkusil jsem to znovu a pak ještě jednou. Na třetí pokus jsem nahrál zoufalý vzkaz, ve kterém jsem Neka prosil, ať mi zavolá hned, jak si zprávu poslechne.

Napadlo mne zkusit se obrátit na Tygrise, ale pak jsem to zavrhl. Nechtěl jsem ho do toho zatahovat, nevím, jak jeho a Nekův rozhovor proběhl a upřímně jsem se bál, že to nedopadlo zrovna dobře.

Otočil jsem se na Mici a ona mne předběhla položením té zrádné otázky: „Co budeme dělat?"

Horečnatě jsem přemýšlel. Nevěděl jsem, kde Neko je, ale věděl jsem, kde bude.

„Kdy a kde je zítra ta konference?"

„V sedmnáct nula nula," zněla odpověď. „V Kongresovém centru za skrytým tržištěm."

„Je potřeba nějaká pozvánka, nebo se tam nějak dostanu?" vyptával jsem se jí dál. „Potřebuju se tam dostat minimálně hodinu předem. Neko tam taky bude v dostatečném předstihu, ne? Snad budu mít možnost mu to nějak rozmluvit."

Miciiny oči se zalily slzami. „Já věděla, že nebudete chtít, aby vzdal kandidaturu. Už když jsem vás dva viděla poprvé spolu na tom akademickém banketu, jak jste zachraňoval Rysův život, bylo mi jasné, že jste dokonalý pár a ve všem ho podpoříte..."

„Mici!" skoro jsem na ní zařval. „Soustřeďte se! Ta konference, potřebuju propustku?"

Zamrkala a rukávem si setřela slzy. Pak otevřela svou velkou, účelně vypadající aktovku a začala se v ní prohrabovat. Vytáhla z ní tvrdou plastovou kartičku na červené šňůře k zavěšení kolem krku. „Mám tady jednu univerzální propustku pro zaměstnance. S ní by vás tam měli pustit, navíc všichni vědí, kdo jste, takže vám nejspíš nebudou bránit se dovnitř dostat."

Vzal jsem si od ní propustku, na které bylo jednoduše napsáno „Zaměstnanec" a pod tím čárový kód. Budu Mici věřit, že tohle je to jediné, co budu potřebovat.

„Díky, Mici," poděkoval jsem Nekově asistence upřímně. „Nejen za tu propustku, ale i za to, že jsi mi přišla říct, co se Rys chystá udělat. Opravdu si toho cením."

Mici začala zase nabírat a já odolával nutkání ji obejmout a utišit. Nepřipadalo mi to vhodné.

Naštěstí i ona vycítila, že to by bylo přes čáru, takže si otřela oči a vysmrkala se do staromódního bělostného kapesníčku, který vylovila z kapsičky sáčka, které měla na sobě.

„To já děkuju vám, že chcete zasáhnout. Nechci, aby to vyznělo nějak špatně, ale Rys může jako politik vykonat velké věci a já se na tom chci podílet s ním. Celý náš tým chce. Pracovali jsme tak dlouho a tak úporně, abychom Ryse dostali tam, kde teď je a když nám řekl, že to chce všechno zahodit... Chápeme, že jste si oba prošli něčím hrozným, o čem můžeme jen spekulovat, ale... Prosím, pokuste se mu to vymluvit. Nejen kvůli němu, ale kvůli nám všem."

Slíbil jsem Mici, že se pokusím udělat, co bude v mých silách a myslel jsem to upřímně. Poprvé mi to naplno došlo. Neko se zrodil být politikem. Nesmí se svého snu, svého poslání vzdát. Ne kvůli Unciovi, ne kvůli Iris a Tygrisovi a už vůbec ne kvůli mně.

Rychle na to se Mici rozloučila a já začal plánovat. Z venku jsem si povolal své bodyguardy, které válcovali novináři na všech frontách, a vysvětlil jsem jim, že se zítra budu muset dostat do Kongresového centra. V kostce jsem jim shrnul, že Neko se chystá na významný projev a já mu musím stát po boku – brali to jako něco samozřejmého a vůbec neprotestovali, nejspíš je ani v nejmenším nenapsalo, že nejsem na seznamu pozvaných – jak bych taky nemohl být? Jsem přece Nekův druh.

Když jsem měl vyřešenou logistiku a bylo naplánováno, kdy a jak se dostanu na místo, musel jsem zvážit podstatnější problém.

Co Nekovi řeknu?