NEKO

LXI.

Neko se dotkl kořene svého nosu a promnul ho – nervózní gesto, které jsem často vídal u profesorů, když jim nějaký student svými otázkami lezl na nervy, ale oni si byli vědomi toho, že ze svého pozice jim musí vážně a celistvě odpovědět.

„Kontaktoval nás Unciův bývalý bezpečnostní poradce. Dostal u něj výpověď poté, co měl zamést stopy po mé otravě a odmítl – v jeho podání padlo jenom Unciovo jméno a nikoho jiného, jen tak mimochodem. Údajně ten bezpečnostní poradce nechtěl mít s pokusem o vraždu nic a chtěl kvůli tomu podat i trestní oznámení, ale nikdo z kaptátorů ho nebral vážně, takže ani nesepsali protokol. Mysleli si, že je to prostě cvok, který je naštvaný na bývalého šéfa, a tak si vymyslel něco tak šíleného, jako že se vážený člen Collegia rozhodl zčista jasna vraždit. Poté, co tě Uncia unesl, kontaktoval prý tohoto svého bývalého zaměstnance a nabídl mu tučný úplatek, když mu zajistí muže ochotné „umazat si trochu ruce" – jeho slova. Bezpečnostní poradce pochopil, že to znamená tvé mučení nebo něco horšího a tak Unciovi poslal několik svých věrných kolegů, kteří měli za každou cenu zabránit, aby se ti stalo něco vážného – měli za úkol Unciu brzdit, aby získali čas. Sám nás okamžitě kontaktoval – informace mu průběžně dodávali ti jeho kolegové, kteří si hráli na Unciův ozbrojený doprovod. Jenom díky zprávám od nich jsme tě dokázali tak rychle lokalizovat a dostat se k tobě včas."

Znělo to jako pohádka z Tisíce a jedné noci. Nebo jako z bondovky.

„Ti muži na mě zaútočili," podotkl jsem.

Neko se zamračil. „Možná neměli na výběr, museli předstírat, že plní Unciovy rozkazy, ale nevěřím, že by ti skutečně nějak vážně ublížili."

„Podrápali mě tak moc, že jsem ztratil litr krve a skončil v nemocnici!"

„A ty jsi je zmrazil natolik, že většina z nich byla hospitalizována s hypotermií. Řada z nich byla dokonce v bezvědomí, na hranici kómatu dokonce. Řekl bych, že se ke konci snažili zastavit i tebe, aby ochránili své vlastní životy."

Vrhl jsem po něm pochybovačný pohled. Tak moc jsem jim zase neublížil – mohli být rádi, že jsem je nezabíjel.

„Dobře. Takže bodyguard se svědomím. Uncia nevěděl o tom, že se ho tenhle chlápek pokusil prásknout kaptátorům?"

„Zřejmě ne," protáhl Neko ústa do neveselého úsměvu. Mimoděk mě napadlo, že jsem tuhle grimasu na něm od dnešního rána viděl minimálně dvacetkrát – pokud si nedá pozor, usadí se mu ve tváři natrvalo a to bych opravdu nechtěl. Neslušela mu. Měl jsem mnohem raději jeho obvyklý veselý, upřímný úsměv, který prozrazoval radost ze života, ne jeho zklamání a deziluzi.

„No, asi by se na něj neobrátil s žádostí o pomoc, kdyby to věděl," připustil jsem. „A co to moje zatčení?"

Tentokrát jsem zaznamenal, jak se Nekovi zableskl v očích vztek. „Kdyby byl můj otec při vědomí, tak by si něco takového nedovolili," procedil mezi zuby a tak tak, že si znechuceně neodplivl na zem jako ve starých filmech. „Vedoucí kaptátoři jsou idioti. Naštvalo je, že je uprostřed noci vytáhli z postele a zavolali k takovému případu – mrtvý člen Collegia, mrtvá kočkodlačice z významného rodu, její manžel polomrtvý, já i ty vážně zranění a spousta dalších kočkodlaků v bezvědomí nebo na pokraji zhroucení. Jejich první dojem nejspíš byl, že jsme se spikli proti chudáčkovi Unciovi, přepadli ho a zabili, protože jsem tak zoufale toužil po jeho křeslu a bylo mi jasné, že legální cestou skrze volby mu jej neseberu... Tohle mi vážně řekli. Při jejich vyšetřování ignorovali všechny důkazy, které jim neseděly, a horkotěžko látali dohromady to, co jejich teorii podporovalo."

„Ano, jejich výslech mi přišel dost jednostranný. Připadalo mi, jako bych mluvil s ozvěnou – opakovali po mně nebo se doptávali jen na jedno téma a víceméně mi řekli, že jsem lhář, když jsem jim tvrdil, že se mě Uncia pokusil zabít," řekl jsem Nekovi a otřásl jsem se, jak mi jen při vzpomínce na výslech přejel mráz po zádech.

Neko si všiml, jak nepříjemně je mi a objal mě kolem ramen. Přitiskl mě k sobě a já jsem se na moment ztratil v jeho teple a vůni. Nakonec jsem se vzpamatoval. Vyprávění ještě nebyl konec.

„Co je přinutilo změnit názor?" zeptal jsem se.

„Ten bezpečností poradce. Po první zkušenosti, kdy ho s jeho nepodloženými obviněními kaptátoři vyhodili, si tentokrát opatřil důkazy. Nahrál si telefonát, jak mu Uncia volal, zprávy, které mezi nimi následně proběhly, i zprávy, které si vyměnil poradce se svými kolegy, které do toho skladiště poslal a ve kterých je instruoval, jak mají postupovat a co dělat – tedy dělat všechno pro to, aby tě udrželi na živu. A pak ještě záznam bezpečnostích kamer ze skladiště – ty kaptátory asi přesvědčily nejvíc."

„V tom skladišti byly kamery?" divil jsem se.

„Samozřejmě," přikývl Neko. „Obvykle se tam skladují čarodějné a další předměty pro nadpřirozený svět, je tedy hlídané nejen magicky, ale i technicky."

„Vůbec jsem si kamer nevšiml," zamumlal jsem. Je pravda, že jsem se po žádných nedíval, vůbec mě nenapadlo, že by mě vzal Uncia na nějaké místo, které by bylo monitorované. Nebo, že by nenařídil... „Proč ty kamery prostě nevypnuli?"

„Něco takového by Uncia přece nedělal sám, nařídil to svým poskokům, ale protože poskoci vlastně neposlouchali jeho..."

„Tak mu řekli, že to udělali, ale ve skutečnosti nechali kamery nahrávat všechno, co se ve skladišti dělo, že?" doplnil jsem Neka a on jen přikývl.

„S takovými důkazy už kaptátoři nemohli zadržovat tebe ani mě."

„Ty jsi byl taky zavřený?" To mě překvapilo, ale vlastně asi nemělo. V očích kaptátorů jsme byli tým. Vražedný tým.

„Ano. Potom, co nás odvezli z toho skladu, mě jen zběžně ošetřili a pak hodiny vyslýchali. Nakonec jsem skončil v cele. Za to, že nás propustili okamžitě po obdržení těch důkazů, můžeme poděkovat vašemu rodinnému právníkovi a našemu zástupci. Dokázali překvapivě dobře spolupracovat, prý se znají už z univerzity a dokázali stejně odhodlaně a stejně nahlas řvát, aby kaptátorům připoměli, že mají v celách členy významných rodů Eugenů a P'Antherů, kteří jsou navíc v podstatě zasnoubení, takže je nejspíš budou žalovat společnými silami. A taky padlo pár dobře mířených připomínek, že celý systém kaptátorů je závislý na legislativě a podléhá Collegiu. Vedení kaptátorů to přesvědčilo."

„Aha," podotkl jsem a cítil, jak už mě zase začíná bolet hlava,bylo to tu zas. „Bylo jim vyhrožováno politickými následky, kdyby násnepustili."