NEKO

XVI.

Já vím, trvalo mi to...

***     ***     ***

Zkouškou z obecné transfigurace jsem prošel jako nejlepší z ročníku přesně jak jsem předpokládal.

O své malé výhodě jsem se nikomu nezmínil a aspoň chvíli jsem si užíval, že mě všichni mají za génia. Stejně si to budu muset tvrdě odmakat, tak proč si alespoň chvíli slávy neužít, ne?

Další studium se stalo ještě náročnějším než to předchozí. Museli jsme totiž zvládnout praktické dílčí zkoušky, tedy: manystiku, léčitelství, elementární proměny a telemetriku.

Každé toto odvětví má svá pravidla a rizika, které musíme zvládnout. Vzhledem k tomu, že pocházím z kouzelnické rodiny, můžu z první ruky dosvědčit, jak problematické může být zvládnout tato rizika, respektive jak se vypořádat s hrozivými následky, když je nezvládnete. Není se co divit, že mnoho čarodějů prostě tímhle směrem nejde a spokojí se s jednoduššími praktikami, které sice nejsou tak přesné, ale svou práci odvedou.

Abych vám to trochu přiblížil, použiju příměr: čaroděj používající běžné magické postupy je jako malíř pokojů, zatímco ten, kdo úspěšně projde výcvikem transfigurace, kterým si právě procházím já, je jako Michelangelo, profesionální umělec.

Zatímco transmutace, blízká spíše alchymistům, je způsob vnější změny bez změny vlastní podstaty původního materiálu – například proměna uhlí v diamant, kdy uhlík zůstane uhlíkem, jen se přeorganizuje jeho struktura, transfigurace je komplikovanější. Během ní ke změně podstaty materiálu dochází. Díky transfiguraci může být olovo změněno ve zlato – to by byla elementární proměna pro vaši informaci.

Ale hezky popořadě.

Nejdřív mě čekala manystika. To by také neměl být takový problém, protože obecná transfigurace byla právě o ní. A co to vlastně je?

Manystika je hodně divné slovo pro získávání energie potřebné k provádění čehokoli dalšího. Čarodějové většinou čerpají z vlastních fyzických sil – jako normální lidé, kteří aby měli sílu, jedí běžné jídlo. Manystika je něco víc, podobně jako lidští sportovci, kteří pro lepší výkon pijí iontové nápoje nebo jedí proteinové tyčinky, čarodějové se dopují něčím extra. Až na to, že to do sebe nemusíme cpát, ale můžeme si tuto energii vytáhnout ze svého okolí, protože energií je kolem nás víc než dost, ať už je to elektřina, pohyb vzduchu nebo vody a dokonce i gravitace a tak podobně.

Líp to asi nevysvětlím. Manystika je prostě způsob jak získat energii pro čarování – tečka. Slovo „mana" jste už slyšeli, ne? My ho používáme v tomto kontextu.

Pak budu muset nějak zmáknout léčitelství, které – budu k vám upřímný – mě ani trochu nezajímalo. Jistě, určitě existují i čarodějové, kteří se chtějí věnovat záchraně životů, ale já jsem tyhle tendence nikdy neměl. Asi bych nikoho nenechal utopit, ale chodit kolem rybníků a hledat nešťastníky nebudu, chápete? Protože nejsem na lékařské fakultě jako Enzo, naštěstí po mě budou chtít u zkoušky opravdu jenom základy. Lidé mají podobné vědecké odvětví, jemuž říkají farmaceutika – vývoj léků. Experti v lékařské transfiguraci můžou vyrobit lék na cokoli z čehokoli. Teoreticky. Jak jsem říkal, nic pro mě, takže do hlouby jít nehodlám.

Elementární proměny jsou mnohem zajímavější a mohlo by být zajímavé zaměřit kariéru do tohohle směru. EP, jak se běžně zkracuje, mají totiž prakticky neomezené možnosti. Když se stanete Mistrem – oficiální titul - v tomto oboru, je pro vás svět hromadou součástek, ze kterých lze sestavit cokoli – omezuje vás jen představivost, množství materiálu a pochopitelně míra manystiky; nemůžete si například sestavit vlastní planetu, protože nikdy neseženete dost surovin a vaše síla k sestavení něčeho tak velkého prostě nebude stačit, v menší míře se ale můžete angažovat, co srdce ráčí.

Díky rodičům jsem se setkal s několika Mistry elementárních proměn, kteří jsou všeobecně považováni za geniální vynálezce. Vždycky jsem je obdivoval, protože to byli čarodějové, kteří do slova a do písmene měnili svět. I když nebudeme brát zřetel na slávu, bohatství a moc, které se jim dostávalo, byli to ti nejlepší z nejlepších, jaké svět nadpřirozených měl. A kdo by se nechtěl zařadit po jejich boku nebo je dokonce předčít, ne? Připouštím, ambice jsem měl větší než velké.

A nakonec mě čekala ještě telemetrika – prosím neplést s telemetrií. Upřímně říkám, že je to věc, na kterou se těším snad ještě víc než na EP. Tedy na to, že jí budu umět, ne na to, jak se jí budu učit.

Jde totiž o schopnost okamžité přepravy z místa na místo. Jistě, pro lidi je mnohem známější teleportace, ale upřímně řečeno přenos z jednoho místa na jiné pomocí myšlenky je sakra náročné a navíc neefektivní, protože se stejně nemůžete přenést nikam extra daleko. Telemetrika nám čarodějům však umožňuje vytvářet něco, čemu říkáme portály – takové malé zkratky v časoprostoru. Že jste o tom už také někde slyšeli? Určitě. Lidé tomu říkají Einstein-Rosenův most neboli červí díra. Teorii lidé tedy mají a nutno dodat, že víceméně správnou, ale do praxe jí ještě neuvedli. Na rozdíl od nás.

Ano, ano. Už se nemůžu dočkat, až budu umět portály vytvářet – jen si to představte, už žádné zdlouhavé cestování, jen lusknutí prsty a hurá. Tedy něco trochu víc než lusknutí prsty, přece jen je to nejsložitější část transfigurace, ale stojí za tu námahu.

Je tu důvod, proč jsem tohle tak obšírně vysvětloval. Chtěl jsem, abyste věděli, jak moc práce a učení jsem měl a proč jsem se tedy většinu času schovával doma, zalezlý v knížkách a komunikoval s okolím co možná nejméně. S kamarády jsem měl v plánu se vídat jen ve středu na pravidelných setkáních, rodiče mi po návštěvě dávali chvíli pokoj a do knihovny jsem chodit tak často nemusel, protože jsem učebnici měl půjčenou od Neka.

Jo, Neko.

Náš vztah se razantně proměnil po večírku v Půlnočním paláci.