NEKO

XXV.

Tentokrát jen jedna kapitola. Na druhou stranu má 1,4k slov, takže jsou to délkou vlastně kapitoly dvě, ale nechtělo se mi text rozdělovat - sami pochopíte proč. 😉

*** *** ***

Zhluboka jsem se nadechl a rychlou sérií uklidňovacích cviků zatínání a povolování svalů po celém těle jsem dostal bolest pod kontrolu. Stačilo mi třicet vteřin, abych byl schopný se narovnat a vrávoravými kroky vyrazit ke svému milenci.

Nevnímal jsem nadpřirozené kolem sebe. Nevnímal jsem Klaudii, která se mě chytila za ruku a pokoušela se stabilizovat mou chůzi. Měl jsem před sebou jasný cíl a nedokázal jsem se soustředit na nic jiného.

Nad Nekovým tělem se sklánělo několik nadpřirozených, ale já je všechny odstrčil pryč a sám ztěžka dopadl na kolena vedle něj. Popadl jsem ho za rameno a zatřásl s ním.

Nic. Nereagoval. Oči měl zavřené, tvář bledou.

Hruď mě stále bolela a já odhadoval, že je to kvůli našemu spojení skrze jeho kousnutí. Existovala mezi námi nejen psychická, ale i fyzická vazba - podle intenzity s jakou jsem byl zasažen, jsem mohl jen hádat, jak vážná byla situace. A můj tip? Já byl téměř paralyzovaný ergo Neko umíral.

A to jsem nemohl dopustit.

Mobilizoval jsem své duševní síly. Nejdůležitější otázka zněla: Co se stalo?

Neko byl fyzicky zdravý a plný elánu. Nevěděl jsem, jestli neměl nějakou vrozenou nemoc, ale podle času stráveného s ním jsem věděl, že se nijak neomezoval a užíval si života plnými doušky ani nebral pravidelně léky, takže jsem tuhle možnost vyloučil jako nepravděpodobnou. Druhou možností pak tedy bylo cizí zavinění v jeho kolapsu. A v případě, že to byl kolaps takhle náhlý a nenapadalo mě jiný popis než brutální, tak to mohla způsobit jen jedna příčina. Jed.

Protože jsem si už na bolest v hrudi zvykl, bylo jednodušší se koncentrovat na použití magie. V první řadě jsem se zaměřil na roztříštěnou sklenici a rudé víno, které kolem Nekova těla vytvořilo kaluži, která až nepříjemně připomínala krev. Díky jednoduchému kouzlu, které se učí všechny děti, jsem sklenici vrátil do jejího původního stavu. Dalším kouzlem jsem jí pak opětovně naplnil otráveným vínem. Takový nápoj už nebyl k pití, protože se do něj dostaly nečistoty z podlahy, které prostě nešlo nesebrat spolu s tekutinou, ale k zjištění jedu to stačilo. Telekineticky jsem sklenici vrazil do ruky prvnímu přihlížejícímu, který stál nejblíže. Ukázalo se, že to byl Evan Sirona a tedy jako druid jeden z nejpovolanějších nadpřirozených, který měl schopnosti splnit můj rozkaz: „Zjistěte, co v tom je!"

Pak už jsem se mohl věnovat Nekovi.

Převalil jsem ho na záda a jeho hlavu si položil do klína. V první řadě jsem zkontroloval dech - byl slabý a nepravidelný, ale Neko dýchal, což jsem bral jako dobré znamení. Ještě nebylo pozdě ho zachránit. Dvěma prsty jsem zkontroloval pulz na jeho krku. Byl ještě slabší než dýchání skoro neznatelný a zdálo se, že ještě zpomaloval.

Nic jsem si nenalhával, neměl jsem sílu, schopnosti ani vědomosti Neka vyléčit, ale mohl jsem ho udržet na živu tak dlouho, dokud neidentifikují jed a nepodají mu protilátku. Musel jsem rychle určit, kde zasáhl jed nejprudčeji.

Dlaní jsem se zlehka dotkl jeho tváře. Byl bledý, skoro smrtelně popelavý a jeho tvář byla ledově studená. Nepotil se, pokožka zůstala pružná a suchá, i když pod ní namodrale prosvítaly žilky. Dvěma prsty jsem rozevřel jeho nevidomé oko a s úlevou si oddechl, když jsem viděl, že bělmo nezežloutlo, což naznačovalo, že nebyla zasažena játra. Nos byl také suchý a nevytékal z něj žádný hlen, což vylučovalo plíce. Zatlačil jsem na bradu a otevřel mu ústa. Zápach, který se z nich linul, jsem ignoroval. Zděšeně jsem zkoumal zfialovělý, téměř černý jazyk. Logicky jsem neměl jak zjistit, jestli dobře slyšel nebo by mluvil nesouvisle, protože byl v bezvědomí, ale další symptomy jsem nepotřeboval.