NEKO

LVI.

Nekův úsměv pohasl. S nevyzpytatelným výrazem ve tváři se zvedl z pohovky a zamířil ke mně. Než jsem stihl zaprotestovat, popadl mne za ruce a vytáhl k sobě. Vzápětí jsem měl jeho ústa na svých a pohltil mne v hlubokém, žádostivém polibku.

Ten polibek nebyl vášnivý, možná bych dokonce řekl, že nebyl ani sexuální. Nebyl to polibek, který měl být předehrou k dalším aktivitám. Tenhle polibek jen stvrzoval a umocňoval jeho dominanci nade mnou. A já mu nemohl odolat, nemohl jsem ho odmítnout, nemohl jsem ho neposlechnout a neoddat se mu, protože jsem každou buňkou svého těla, možná každým jednotlivým genem v mém těle obsaženém, věděl, že tak je to správně a tak to má být.

Omotal jsem mu paže kolem ramen a rukama mu zajel do vlasů. Držel jsem se ho stejně pevně, jako se držel on mne a líbali jsme jeden druhého snad celou věčnost.

Když se naše ústa konečně odlepila, lapali jsme oba po dechu. Jen pár nádechů Nekovi stačilo ke zklidnění se natolik, aby mohl pevně prohlásit: „Miluju tě, na to nikdy nezapomínej a nikdy to nezpochybňuj."

Na vteřinu mě jeho vyznání doslova paralyzovalo. Zmrazilo na místě a já nevěděl, jak reagovat, co odpovědět. Nakonec jsem odpověděl, jak nejlépe jsem dovedl a jak nám vždy šlo nejlépe. Mlčením a svým tělem. Zavřel jsem oči, objal ho ještě pevněji a hlavu si položil na jeho rameno.

Stáli jsme v objetí toho druhého a zdálo se, že se na chvíli zastavil čas. Vdechoval jsem Nekovu vůni, vyhříval se v teple jeho těla a na vteřinu jsem byl tak šťastný, jak jsem si nikdy nemyslel, že je to vůbec možné.

A pak jsem si vzpomněl, na to co se stalo, a proč jsme vůbec tuhle diskusi začali.

Neko vycítil, jak se mé tělo napjalo a trochu se ode mne odtáhl. Pohladil mne po tváři a zvedl můj obličej za bradu, abychom si hleděli do očí.

„Co je špatně?" zeptal se tiše, jako by se bál, že kdyby promluvil hlasitěji, situaci by ještě zhoršil.

Odvinul jsem se od něj a on mne neochotně nechal jít. Musel jsem od něj popojít dva kroky a zhluboka se nadechnout, abych se mohl opět vrátit k nezcela šťastnému tématu.

„Pořád ještě jsi mi nevysvětlil, co se vlastně stalo. A hlavně proč se to stalo," připomněl jsem mu. „Od vysvětlení, proč si Pardus Uncia myslel, že je Iris jeho družka jsme se nějak zatoulali k obecné diskusi o kočkodlačí natalitě."

Neko si povzdechl, ale přikývl. „Máš pravdu, nějak se nám ta diskuse zvrtla."

Posadili jsme se zpátky na pohovku. Tentokrát jsem se nebránil naší blízkosti, ale stále jsem si udržoval malý odstup, abych dokázal jasně uvažovat a nerozptylovaly mě rozbouřené hormony reagující na feromony mého druha.

„Takže zpátky k mému otci a Iris. Jak jsem říkal, i když se podařilo vymyslet dočasný a umělý způsob, jak vytvořit pouto mezi dvěma kočkodlaky, vztahy zůstávaly složité. Dokonce – a vztah Iris a otce je téměř dokonalým příkladem – se těchto pout začalo zneužívat. Otec poznal svou družku, když byl ještě puberťák, bylo mu myslím čtrnáct, jeho budoucí družce dvanáct. Obě rodiny to oslavily a naplánovali svatbu na den po nevěstiných osmnáctinách – tedy za nějakých šest let. Bohužel se toho nevěsta nedožila, asi rok poté i se svou rodinou zahynula při letecké nehodě. Myslím, že otec se z toho nikdy nevzpamatoval, i když už si na to zvykl. Iris v raném dětství vážně onemocněla a její nemoc způsobila, že je neplodná. Dodnes panuje mezi kočkodlaky přesvědčení, že neplodné ženy si nemůžou najít druha. Není to nijak vědecky podložené, vlastně to ani nejde nijak změřit nebo otestovat. A stejně tak jako nejde potvrdit, že je to výmysl, nejde to ani vyvrátit. Zkrátka a dobře, většina kočkodlaků je o tom přesvědčena. Víš, že otcova rodina je jednou z nejstarších kočkodlačích rodin, víceméně patříme k aristokracii našeho druhu. Dědeček byl nadšený, když otec našel svou družku v podobně situované rodině, ale když o ni přišel, nelenil a hledal synovi náhradu. Iris podle jejích rodičů neměla šanci najít si druha, otec o svou družku přišel. Dvě významné rodiny, které se svých dětí neptaly na to, co chtějí. Dál to asi vysvětlovat nemusím, že?"

Jen jsem přikývl. Tohle bylo dost jasné a navíc jsem to už víceméně slyšel od jednoho z hostů na večeři mých rodičů.

„Manželství jim od začátku neklapalo, ale snažili se aspoň na veřejnosti tvářit, že jsou pár," Neko si povzdechl a mě až zamrazilo, jakou hlubokou lítost a bolest jsem z toho jediného vzdechu cítil. „Pro dlaky, kteří jsou k někomu připoutaní, je prakticky nemožné mít fyzický vztah s někým jiným, než s partnerem-"

„Počkej!" přerušil jsem ho. „Všechno tohle mi už vysvětlil Uncia, když jsem o vysvětlení ani tak moc nestál. Můžeš to trochu urychlit."

Neko se zatvářil překvapeně, ale kývl. Opravdu jsem o tomto problému věděl už docela dost a sám jsem si to vyzkoušel, i když jen jediným polibkem.

„Tak dobře. Otec a Iris se domluvili, že si v soukromí budou žít svým vlastním životem, ale s podstatnou podmínkou, že se to nikdy neprovalí na veřejnost. Jejich aférky prostě musely být absolutně tajné. Roky se jim to dařilo, ale pak nastal jeden významný problém. Jedna z otcových milenek otěhotněla."

„A tak ses tu vzal ty," neudržel jsem se, abych se neušklíbl. Styl jakým to vysvětloval, skoro naznačoval, že bylo jeho početí „nepříjemná nehoda".

„No, problém to byl sakra velký a bylo otázkou, jestli se vůbec narodím," ušklíbl se na mě zpátky Neko. „Otci se podařilo milenčino těhotenství ututlat před veřejností, ale skutečnost, že bude otcem, nechtěl tajit. Byl nadšený. Nikdy nečekal, že by mohl mít potomka, když se oženil s neplodnou ženou. On to dítě chtěl. Chtěl mě."

„Iris asi tak nadšená nebyla, co?"

„I tak to můžeš říct. Pokusila se mou matku zabít."

***     ***     ***

Doufám, že jsem vás aspoň trochu potěšila. :-D

Budu se snažit přidat další co nejdříve - konečně jsem zjistila, jak se v práci tvářit, že pracuju, i když ve skutečnosti píšu Neka nebo něco jiného, z prací zcela nesouvisejícího. O:-)

*

Já teď mířím na ComicCon Prague. Jdete taky někdo? 

Kdyby náhodou já tam budu jako blond členka Průzkumníků s červenýma očima. (Aneb konečně mám kompletní svůj cosplay ze Shingeki no Kyojin a mám ho kde ukázat). :-D Na instagram pravděpodobně přidám asi tak milion fotek. ;-)