NEKO

XXIII.

Další dvě kapitoly a tentokrát je to 2x < 1k slov. 😊

***     ***     ***

V sobotu jsem se Neka jako obvykle nemohl dočkat. Čekání bylo neskonale dlouhé, ale o to víc se vyplatilo.

Začali jsme v obývacím pokoji a pak s přestupem v koupelně šťastně doputovali až do cílové stanice, kterou byla má ložnice a hlavně široká, pohodlná postel.

Jeho doteky mě pálily po celém těle, jeho polibky snižovaly mou schopnost smysluplného uvažování až někam k bodu mrazu. Rozpouštěl jsem se v jeho objetí a vpíjel se do něj. Kdybych byl schopný uvědomit si to, došlo by mi, že ještě uspokojující než orgasmus, ke kterému mě dovedl, byla tíha a teplo sálající z jeho těla, jež mě obklopovaly, když jsem se propadal do světa snů. Na hranici vědomí a nevědomí jsem v jeho náručí cítil neskonalý klid a mír, cítil jsem, že přesně tak to má být, tak je to správné a tak si přeji, aby to bylo po zbytek mých dní - druhý den jsem to připisoval postkoitálnímu dočasnému šílenství.

Znovu zůstal přes noc a tentokrát nezaspal. Ráno se vyškrábal z peřin ještě před zazvoněním budíku a mé rozespalé já přivítal do nového dne dlouhým polibkem. Chtělo se mi protestovat proti brzkému vstávání v neděli, ale proti sladkým rtům na svých jsem nemohl říct vůbec nic. Doprovodil jsem ho ke dveřím, kde jsme se ještě jedno políbili, než odešel se spokojeným pohvizdováním.

Přestože se mi chtělo zalézt zpátky do postele, protože mi těch pár hodin spánku, které mi Neko dopřál, nestačily, nemohl jsem. Filip se včera ozval, že přijde na snídani. Obvykle se s ohlašováním neobtěžoval, prostě se zjevil na prahu a dožadoval se nakrmení jako toulavá kočka, takže jsem tentokrát věřil jeho slovům o tom, že „se mnou musí nutně něco probrat".

Nepotřeboval jsem tři pokusy na to, abych uhodl, o čem chce mluvit a už předem jsem byl pro jistotu trochu naštvaný.

Zkulturnil jsem se, abych Filipa nevítal v županu, a šel připravit snídani. Zrovna jsem z toasteru vyndával další dávku topinek, když se ozvalo energetické zabušení na dveře a následně se otevřely. Už roky Filip nečekal na vyzvání nebo snad na to, že bych ke dveřím došel a sám mu otevřel. Přirozeně jako doma, prostě šel dovnitř a následoval vůni jídla.

Co mě překvapilo, bylo, že ani dneska nepřišel sám. Byla s ním Klaudie a já je začínal podezřívat, že spolu něco mají, když se tak brzo po ránu pravidelně pohybují ve společnosti toho druhého.

„Co to je?" ptala se Klaudie a vzala do ruky knihu mnicha Svalibuka, kterou jsem nechal ležet na jídelním stole.

Kniha byla plná barevných záložek, jak jsem si zakládal důležité části, části, které se musím naučit zpaměti a části, které musím nacvičit v praxi.

„Polož to!" nařídil jsem jí, protože se jí už úspěšně podařilo při listování vytratit několik záložek, které se v tichém protestu snášely k zemi.

„Zase nějaké učení?" zabručel Filip, jeho pozornost byla upřená na ještě kouřící míchaná vajíčka.

Sebral jsem Klaudii knihu a nasměroval jí ke stolu, kde jsem doufal, že se zaměstná stejně jako Filip. Neměl jsem štěstí, protože hned jak se posadila, hned se zase zvedla a zamířila do obývací části domu.

V rychlém sledu udělala několik gest a v ruce se jí s modrým zajiskřením objevil dlouhý a pevný proutek, kterým zalovila pod pohovku. Došlo mi, že když se posadila k jídelnímu stolu, hleděla tím směrem a musela vidět něco, co jí tak vyburcovalo.

Měl jsem pravdu. Klaudiino lovení pod pohovkou trvalo snad jen dvě vteřiny a na konci proutku se jí pohupovaly šedé boxerky, které na první pohled nebyly ani můj styl ani moje velikost.

„Měl jsi snad včera návštěvu?" zakřenila se Klaudie a Filip se zakuckal kouskem topinky.

Oběhl jsem stůl a pár kroky se dostal k předmětu doličnému a strhl ho z improvizovaného stožáru, kde vlál jako vlajka hanby. „Ne že by vám do toho něco bylo, ale ano. Měl jsem návštěvu," zamračil jsem se na ně a odnesl boxerky do koupelny, kde jsem je hodil do koše na špinavé prádlo. Neko musel zase odejít na ostro – jak to že jsem si toho tentokrát nevšiml?

„A návštěva odešla nahá?" byla první otázka, která mě přivítala při návratu do jídelny.

„Ne," zpražil jsem Klaudii.

„Takže tu už měl oblečení na převlečení? Jak často tahle návštěva chodí na návštěvu?"

„Opakuji: Do toho vám nic není," neustoupil jsem.

„Byl to ten tvůj Neko?" pokračovala stejně tvrdohlavě Klaudie.

Tentokrát jsem neodpověděl, ale můj výraz musel vydat za tisíc slov, protože se Klaudie začala křenit jako lenochod na LSD.

„Víš, co mě napadlo, když jsem včera viděla ve zprávách toho Ussiryse P'Antheru? Není to náhodou ten tvůj Neko? Neříkáš mu tak jen proto, abys ochránil jeho identitu? Tajný románek nejžhavějšího kandidáta do Collegia... To by byl pěkný skandál," chichotala se dál a já doslova cítil, jak začínám rudnout v obličeji.

„O čem to meleš?" zachránil mě Filip, když naštvaně Klaudii přerušil. „Myslíš, že někdo jako je Ussirys P'Anthera má čas na nějaké románky? A zrovna teď, když se musí nejvíc soustředit na svou kampaň? To je hodně špatný vtip, který není vůbec k smíchu."

„Byl to jenom vtip," ujistila ho Klaudie a k tématu radši už nic neřekla. Trochu naštvaně se usadila ke stolu a nabrala si porci snídaně.

Osobně jsem se k tomuto tématu nechtěl ani vyjadřovat. Byl jsem rád, že Filip sdílí můj názor na to, že Neko a Ussirys P'Anthera jsou dvě odlišné osoby – měl jsem nezávislé ujištění, díky čemuž se mi ulevilo ještě o trochu víc.

Radši jsem se rychle zeptal Filipa: „Tak o čem jsi se mnou potřeboval tak nutně mluvit?"

„O-thery," řekl mezi sousty Filip.

„Cože?" nerozuměl jsem. „Předem tě varuju, že na žádný další večírek tě s sebou už brát nebudu. Rád ti předám všechny své pozvánky a klidně se vydávej za mě, ale doprovod nečekej. Už mi to stačilo."

Filip polknul velké sousto míchaných vajíček a zopakoval: „Oúterý. Chtěl jsem s tebou mluvit o příštím úterý a té akci na univerzitě.Neboj, nechci, aby mě bral na další večírek. Naopak, nechci tam jít a byl bychmoc rád, kdybys mě mohl krýt."

***     ***     ***

Obsese se stupňuje: