NEKO

XV.

A je to tu zas. Opět jsem na dvojnásobné délce kapitol, než jsem původně plánovala... Takže si užijte první (protože jsem realista, tak vím, že ne poslední) kapitolu s 1k+ slov.

***     ***     ***

Slušně jsem Naomi poděkoval za nabídku a s lítostí odmítl. O důvodech svého odmítnutí jsem se radši moc nešířil, stejně bych ani nevěděl, co bych řekl.

Vydal jsem se hledat Neka na vlastní pěst.

Moje tělo vědělo, že je nablízku dřív, než to mohl zaznamenat můj mozek skrze obrazový vjem. Vlasy na zátylku se mi zježily a podél páteře mi sjela dolů až do zaslíbených míst vlna horka, která mě donutila se zachvět. Zastavil jsem se téměř doslova v půlce kroku a musel se začít rozhlížet, dokud se naše oči nestřetly.

Stál ode mě sotva pár metrů obklopen živě diskutujícími muži a ženami, ale on je nevnímal, celou svou pozornost upínal na mě a jenom mě. Neskutečně mu to slušelo v černém fraku s tmavě hnědou vestičkou a motýlkem. Vlasy měl sčesané do ohonu a svázané stuhou ve stejné barvě jako zbytek doplňků. V jednom uchu se mu houpala náušnice ve tvaru kočičího drápu. Byl hladce oholen a celkově každým coulem vypadal jako gentleman a ne to divoké a živočišné zvíře, které jsem znal tak intimně.

Musel jsem namáhavě polknout sliny, které se mi najednou vytvořily v puse při pohledu na jeho perfektní postavu, a dvakrát si přešlápnout, abych si vzpomněl, co tu vlastně dělám. Nakonec jsem mu pokynul hlavou – jen drobné gesto, byl jsem si však jist, že ho pochopí. Následuj mě, říkal jsem mu.

Opustil jsem velký sál a zamířil chodbami pryč od toho hemžení – naštěstí jsem tu nebyl poprvé, takže jsem věděl, kam mám jít. Ne že bych tedy tohohle přístěnku sám už někdy v minulosti využil, ale Enzo se zmínil, jak příhodný, i když trochu stísněný je.

Vklouzl jsem do malé komůrky, která kdysi musela sloužit jako šatník nebo přístěnek na věci na uklízení, v tuhle chvíli byla ale prázdná až na širokou lavici u zdi a deku, která jí překrývala – oboje se může hodit, napadlo mě. Dveře jsem za sebou nezavřel, jen je přivřel, protože jsem si byl jist, že mě Neko najde. Je to dlak, najde mě i po čuchu, když to bude nutné.

Čekal jsem snad jen minutku maximálně dvě, než se dveře otevřely, zase zavřely, zámek zaklapl a já se ocitl zády přimáčknutý k tvrdé zdi, zatímco se k mé hrudi tiskl roztoužený kočkodlak.

Přitiskl jsem se k němu ještě víc a horečnatě mu oplatil polibek. Zajel jsem mu rukama do vlasů a rozvázal stužku, která je poutala, a zlaté lokny se mi rozlily mezi prsty - miloval jsem ten pocit.

Zasténal jsem, když jeho rty opustily mé a svezly se po hraně čelisti. Mezi zuby stiskl lalůček mého ucha a pak zamířil ještě níž. Jazykem obkreslil nepravidelný kruh jeho dvou předchozích kousanců, ale tentokrát do mě zuby nezabořil – ani jsem to nečekal takhle na začátku našeho rendezvous. Naneštěstí jen ta představa kousnutí mě nabudila, až jsem nemohl ani dýchat – muselo mi hrabat, když jsem chtěl dobrovolně podstoupit další mučení v podobě prohloubeného pouta, ale nemohl jsem si pomoct. Chtěl jsem to kousnutí. Strašně moc.

Silné stehno se mi vtlačilo mezi nohy a já je ochotně rozevřel. Přirazil své boky k mým, které se nedočkavě vlnily ve chtivém rytmu. Tlačil jsem se k němu svou erekcí a nenápadně ho popoháněl, aby si pospíšil.

Horečnatě jsme ze sebe vzájemně strhali oblečení, které skončilo na zemi na hromadě. My se k sobě tiskli kůže na kůži jako smyslu zbavení. Pot našich těl se promísil a naplnil malou komůrku těžkou vůní touhy a vášně. Zatínal jsem mu nehty do ramen a jeho silné paže kolem mého pasu mi způsobovaly modřiny, to však ani jeden z nás nevnímal. Chtěli jsme se k sobě dostat tak blízko, jak jen nám to fyzika dovolovala.

Na vteřinu se ode mě odpoutal, kopl do nohy lavičky a postrčil jí tak doprostřed komůrky. Obkročmo se na ní posadil a mě strh na svůj klín. Nadšeně jsem se na něj posadil – tvářemi k sobě, hrudě narážející na sebe a moje nohy ve vzduchu, protože jsem jimi v této pozici nedosáhl na podlahu.

Už jsme dokonale znali navzájem svá těla a dokázali se synchronizovat během vteřin, byl to proto jen okamžik, než mohl do mě vstoupit a já se s nadšeným výkřikem spustil tak nízko, jak jsem mohl, abych ho do sebe dostal celého. Naše rty se opět spojily v žádostivém polibku, který napodoboval rytmus našeho milování.

Bylo to milování. Období sexu jsme překonali ve chvíli, kdy jsme se spojili u mě doma před rozpáleným krbem. Už jsme nehledali jen úlevu a uspokojení, chtěli jsme jeden od druhého mnohem víc a všemožně jsme se snažili, abychom si to i dali.

Protože jsme opět byli na veřejném místě a ne v bezpečném soukromí mého domu, museli jsme tišit naše výkřiky, což bylo snad to nejtěžší, co jsem v životě musel udělat. Pod rukama se mi vlnily pevné svaly, tělem mi probíhaly vlny žhavého uspokojení a já musel být zticha, abych nás neprozradil – to bylo skoro mučení.

Neko své steny proměnil ve vrčení, které ve chvíli orgasmu přešlo ve vrnění. Nedělám si legraci. Moje velká kočička doopravdy vrněla blahem a vědomí, že jsem ho do tohohle stavu přivedl já, bylo stejně uspokojující jako fyzické vyvrcholení.

Celé naše dostaveníčko nebylo delší než půl hodiny. Nakonec jsme se museli neochotně obléknout. Polibek na rozloučenou se zvrhl ve dva, pak tři, ale nakonec jsme se museli od sebe odpoutat a opatrně vyklouznout z našeho úkrytu a vrátit se mezi hosty na večírku.

Teď, když jsem měl úspěšně za sebou to, proč jsem přišel, neviděl jsem důvod, proč bych se měl v Půlnočním paláci zdržovat. Zdvořile jsem se rozloučil se všemi, kteří mě při cestě ven zastavili, aby si se mnou promluvili a postupně se propracoval až ke dveřím a na svobodu. Vyrazil jsem rovnou domů. Byl jsem unavený a chtělo se mi spát, navíc jsem se musel zítra učit na nadcházející zápočet.

Doma jsem se opět svlékl a chystal se vstoupit do sprchového koutu, abych se opláchl, něco mě však zarazilo. Přistoupil jsem k zrcadlu a pozorně si prohlédl svůj krk. Byla na něm dvě výrazná kousnutí. Pouze dvě.

Dnes mě neoznačkoval. Proč!?

Z neznámého důvodu mě zachvátila panika.