Ununderstood ✔️

11.Probuzení

Kdyby mě někdo hodil do ledové vody a nechal by mě sežrat žraloky, bylo by to příjemnější než probuzení v šest rána mojí mladší sestrou. ,,Ha-ru-Ha-ru-Haruuuu !" ,,Co je ?" Zabručel jsem a hodil jsem si přes hlavu deku. ,,Máma říkala že mě máš dneska doprovodit do školy." Jen jsem si otráveně povzdechl. ,,Cano a to nemůžeš jít sama ? Vždyť máš školu jen kousek od-" ,,To je jedno, mamka to řekla, tak to tak bude." Zabručela a zdrhla mi z pokoje. Jen jsem nespokojeně vylezl z mé vyhřáté postýlky a stoupl si k oknu, kde jsem se pořádně protáhl. Co mě překvapilo byl Natsu na dvoře v běžeckém úboru. Ano, mám výhled přímo na jeho dům. To jako fakt chodí před školou běhat ?!

Ráno jsem vstal v půl šesté tak jak jsem byl dřív zvyklý. Poslední dobou jsem běh opravdu flákal, ale řekl jsem si, že se od začátku školy zase vrátím do starých kolejí. V šest už jsem se před barákem rozcvičoval. Ráno běhám vždycky půl hodiny abych stíhal sprchu před školou. Celkem jsem si to tu zmapoval, takže když poběžím na náměstí a zpátky, vyjde mi to krásně na těch 30-40 minut. Pak sprcha, rychlá snídaně a hurá do školy.

Sledoval jsem ho dokud neodběhl a pak jsem si šel dělat svoje věci. Zalezl jsem si do koupelny a začal ze sebe dělat člověka. Poté jsem si vybral oblečení na dnešek a vypravil jsem se za tím babincem tam dole. ,,Dobré ráno." Zabrblal jsem a sedl jsem si ke stolu s palačinkama. ,,Haru ? Marika říkala že jsi tu měl včera návštěvu.." Začala máma a já propálil sestru pohledem. Kupodivu měla brýle a ne čočky. ,,Mami není to tak jak to vypadá..." Zamumlal jsem a ona se na mě překvapeně podívala. ,,Děláš si srandu ? Když mi Mari oznámila že jsi tu měl kamaráda tak jsem byla nadšená ! Nikdy jsi si sem kromě Sam nikoho nebral. Bála jsem se že zůstaneš po zbytek školy sám. Někdy mi ho musíš představit." Usmála se jako sluníčko a já se podíval na sestru. S úšklebem mi podstrčila papírek.

,, Za to, že jsem mámě neřekla jak to vypadalo, budeš hlídat zítra večer malou. Půjdu ven a máma se to nedozví, práskneš mě a máma se dozví i to co se nestalo... Taky tě miluju bráško ;) "

Domů jsem doběhl asi ve třičtvrtě na sedm. Trochu se mi to protáhlo, ale stálo to za to. V tom parku kudy jsem běžel to vypadalo nádherně. Když jsem vešel do domu, kupodivu jsem našel v kuchyni tátu. ,,Ahoj, co že jsi tak brzo vzhůru ?" ,,Čauky Natsu, mám zaskočit na klinice za jednu doktorku. Řekl jsem si, že ti údělám alespoň svačinu do školy když už jsem vzhůru." ,,Díky moc. Půjdu si hodit sprchu, v kolik odcházíš ?" ,,Jen běž, jdu až v osm takže klid." Jen jsem kývl a odešel jsem do koupelny. Jsem za něj rád. Je to strašně hodný člověk, co měl v životě smůlu. A popálenina na jedné noze není jediný viditelný důkaz...