Ununderstood ✔️

15.Komplikace

Nevím co to do mě zase vjelo. Byl jsem zmatený a nedokázal jsem se ovládat. V tomhle stavu jsem byl naposled na základce. Jediný kdo o tom věděl byla Sam, ani rodiče nevědí že mě dříve šikanovali. Když přišel Natsu, začal jsem ho vnímat až když mě obejmul. Hezky hřál. Začal jsem se uklidňovat a pak mě začal táhnout ze sprchy. ,,N-Natsu ? Jdi napřed. Musím si ještě pro něco do skříňky." Zamumlal jsem a i když něco říkal, vůbec jsem ho nemohl vnímat. Prostě to nešlo.

Haru byl nějaký divný, vůbec mě nevnímal. ,,Fajn, kdyby něco...Víš kde jsem."Řekl jsem ještě než odešel a sám jsem se vydal po schodech k bazénu. Byl fakt velký. Tři plavecké dráhy, část pro normální koupání, několik skokánků a dokonce i výřivka. Vůbec bych neřekl že jsem ve škole.  Odložil jsem si ručník na lavičky, které byly kupodivu i vyhřívané a zkusil jsem teplotu vody. Nikdo tady nebyl, což byla fakt paráda. Vylezl jsem si na stupínek a skočil šipku rovnou do vody. Miluju ten pocit když se vaše tělo ponoří do vody.

Ve skříňce jsem si našel telefon a sedl jsem si na lavičku. Našel jsem Samino číslo a po dlouhé době jí napsal. Napsal jsem jí aby mi zavolala hned jak to půjde, což udělala necelou minutu po tom. ,,Haru ? Ahoj, dlouho si se neozval, děje se něco ?" ,,A-Ahoj Sam... Ty nejsi ve škole ?" ,,Ne, včera jsem si zlomila nohu... To víš, jenom já si můžu zlomit haksnu první den školy. A teď k tobě, zníš ustsraně." ,,Debílku." Uchechtl jsem se tiše a pak jsem hlasitě polkl. ,,S-Sam... Pamatuješ si na toho kluka z devítky ?" ,,Toho debila ? Jo, proč ?" ,,Šikanovali mě kvůli tomu že roztroubil, že jsem s ním spal..." Řekl jsem tiše a ona si povzdechla. ,,Tohle už je minulost Haru..." ,,Jenže... Ricky... O-On mě m-málem...Chtěl abych mu ho-" Nemohl jsem to ani říct. Z očí se mi spustily slzy a zase mě polil studený pot. ,,Haru ? Haru, uklidni se ! Hlavně dýchej ano ?! Slyšíš mě ?"

Udělal jsem si několik koleček a pak jsem vylezl z vody. Spokojeně jsem se protáhl a kouknul jsem se na lavičky. Haru furt nikde nebyl a já se o něj celkem bál. Nevypadal zrovna dobře. Trochu jsem se osušil a s ručníkem kolem ramen jsem se vydal do šaten. Sotva jsem otevřel dveře, uslyšel jsem trhaný pláč. ,,Haru ?!" Vyhrkl jsem a rozeběhl jsem se k němu. Seděl schoulený do klubíčka a celý se klepal. Něco si mumlal pod nosem. ,,Haru ?! Bože Haru slyšíš mě ? Uklidni se, ano ? Jsem tu s tebou." Říkal jsem a během toho jsem si ho zase k sobě přitáhl a hladil jsem ho po vlasech. Až teď jsem si všiml pohozeného telefonu vedle něj, na kterém běžel hovor. ,,Kdo ti volá ?" ,,S-Sam." Neznám žádného Sama. Vzal jsem telefon do ruky a už z dálky jsem slyšel nějakou holku jak říká jeho jméno. ,,Haló ?" ,,Kdo je to ? Kde je Haru ? To jsi ty Ricky ? Parchante co jsi-" ,,Nejsem Ricky !" Řekl jsem rázně a natiskl jsem si k sobě blonďáčka víc. ,,Tak kdo jsi ?" ,,Jsem jeho kamarád Natsu. Co se stalo že tu takhle brečí ?" Chvíli byla ticho. ,,Teď ho dostaň domů. Tyhle stavy se mu děly ještě na základce. Ať je doma alespoň dva dny. Ty si ulož moje číslo a zavolej mi až bude třeba spát. Je tu něco co ti musím říct."